Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh čtenářky: Za mou anorexii může neláska matky i homosexualita

aktualizováno 
Anorexie byla mou skrytou společnicí, úhlavním nepřítelem. Dala mi hubenost a vše ostatní vzala. Přišla nečekaně, plíživě, a než jsem se nadála, byla nedílnou součástí mého života. Těžko říct, čím to začalo. Neláskou matky? Alkoholismem otce? Stěhováním? Vědomím vlastní homosexuality? Čtenářka Veronika napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.
Ilustrační fotografie

Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

Mé první setkání s ní zajistila neopětovaná láska k jedné dívce. Bylo mi dvanáct a nikomu jsem to nemohla říct. Ani objektu mých tužeb. A tak jsem v skrytu duše toužila po jejích dotecích, lásce, přítomnosti. Utajované city nahlodaly mou duši a potlačený smutek se přetavil v hladovění. Byla to tehdy má záchrana. Paradoxně jsem své trápení vyventilovala tímto způsobem.

Anorexie je zrádná, lže vám do očí a ani nemrkne. Uvěřila jsem, že je mou přítelkyní, že mi pomáhá. Bohužel až mnohem mnohem později jsem se měla dozvědět celou pravdu. 

Mé druhé setkání s ní zajistila mononukleóza a následná přísná dieta. Bylo mi 17, měla jsem trochu nadváhu a po prodělané infekci jsem půl roku téměř nic nejedla. Tehdy už jsem se necítila tak dobře jako poprvé. Na gymplu jsem se válela po lavici, pořád jsem se o něco opírala, stranila jsem se lidí. I pedagogové si mne začali všímat. Vadilo mi to. 

Rodičům to bylo jedno a učitelé mě budou pronásledovat? Ta myšlenka se mi příčila, a tak jsem začala lhát. Tvrdila jsem, že musím nadále držet dietu, protože mé jaterní testy nebyly dobré. Vysloužila jsem si pár podezíravých pohledů, ale všichni mlčeli. 

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali, s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Příběhy posílejte na e-mail: zdravi@idnes.cz.

Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Třetí setkání se zákeřným hladověním přišlo po mém odchodu do hlavního města. Nepociťovala jsem nervozitu, ale nechutenství ano. Rok jsem téměř nejedla a zhubla 35 kilogramů. Anorexie mě měla ve svých spárech. Tentokrát už si toho všímali všichni. Rodiče, přátelé, zaměstnavatel, kolegové i lékaři. A nemoc mě donutila se se všemi hádat. Bila jsem se jako lev, vystrkovala drápky na potkání. 

Zachránila mě psychiatrička

Nenáviděla jsem otázky typu - co jsem snědla a kolik zase zhubla. Byla jsem drzá, zlá, odmítavá. Pár lidí jsem rozbrečela a vše mi bylo jedno. Proč bych měla jíst, když se cítím tak lehce a báječně? Všichni chtějí, abych byla tlustá. Ani náhodou. A pak jsem zkolabovala. Paradoxně v lékárně na poliklinice. Nebylo možné mě probrat, a tak mě odvezli do nemocnice. Podařilo se mi z toho tak krásně vylhat, že mě ještě týž den pustili. A vesele jsem pokračovala dál.

Střídala jsem zaměstnání, přátele, spolubydlící - a se všemi jsem se hádala. Nutili mě jíst, vyvařovali pro mě, brečeli, prosili... Nic. 

A pak se prvně objevily myšlenky na sebevraždu. Zrádná společnice zajistila, že mi to přišlo zcela normální. A tak jsem v duchu začala probírat způsoby možného skonu. Čím dál více mou mysl ovládala negativa, sebenenávist, odsuzování, smutek, vztek a touha po smrti. 

Nějaký světlý paprsek uprostřed temna mi ukázal nesmyslnost všeho a já se objednala k psychiatričce. Diagnóza zněla mentální anorexie a deprese. Paní doktorka nasadila antidepresiva se zaměřením na PPP a zahájily jsme terapii. Opravdu mi pomohla a pomáhá. Začala jsem se cítit šťastná a také jíst.

Mohu-li něco říci o anorexii, pak jednoznačně nezahrávat si s ní. Ani se nenadějete a má vás ve svých spárech. Dá vám drobty, ale vezme si vše.

Autoři:






Nejčtenější

ilustrační snímek
Tři přesvědčení, která získáme v dětství a neseme je až do dospělosti

I když si to občas nechceme připouštět, naše dětství mělo nepochybně velký vliv na to, jací lidé se z nás později stali. Podle odborníků v dětství vznikají tři...  celý článek

Iva Frühlingová (11. října 2017)
Iva Frühlingová: Každá máma si občas potřebuje odpočinout od dětí

Bývalá modelka a zpěvačka Iva Frühlingová (35) se ukázala po delší době ve společnosti. Rozpovídala se o mateřství na plný úvazek, nové knize a nápadech na...  celý článek

ilustrační snímek
Poradna: Dcera má účes na ježka. Jak reagovat na sexistické poznámky?

Nechala jsem své sedmileté dceři ostříhat vlasy nakrátko a strašně mě překvapila reakce některých lidí z našeho okolí. Nevím vůbec, jak na jejich nemístné...  celý článek

Z Kary Robertsové se stala mořská víla, která má vlastní show, při které...
Z Američanky je profesionální mořská víla. Zbavila se tak mindráků

Američanka strávila přes 400 hodin výrobou kostýmu mořské víly. Díky rybímu ocasu může předvádět speciální podvodní show a splnit si sen. Jako podmořská bytost...  celý článek

Babička s dědou se starají o svá vnoučata - jedenáctietou Anežku a osmiletého...
Děti žily ve stanu, než je máma opustila. U prarodičů našly nový domov

Na 35 metrech čtverečních žijí ve dvou místnostech babička s dědou a jejich dvě vnoučata. Jejich máma a prarodičů nejmladší dcera je opustila. Do televizního...  celý článek

Další z rubriky

Alkohol (ilustrační foto)
Pět věcí, které způsobí rychlejší opilost. Dlouhý let i vyšší věk

Možná patříte mezi ty, co si myslí, že svou míru alkoholu velmi dobře znají a nestane se jim, že by se opili víc, než je vhodné. Ale jsou situace, kdy obvyklé...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Uši se čistí samy, my to dělat nemusíme. Když už, tak jen jemně

Nahromaděný ušní maz svádí k odstraňování, někdo ho dokonce považuje za znak nedostatečné hygieny. A tak uši čistí víc a víc. Ve skutečnosti tolik pozornosti...  celý článek

Ilustrační fotografie
Přejídání jako zabiják. Skrytě ničí i vaše játra

Znalec gastronomie Pavel Maurer radí: „Nejezte blbě!“ Lékaři by dodali: „A když už, tak se aspoň nepřejídejte.“ Obezita totiž ničí nejen klouby a srdce, ale...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Zuby jako perličky: 5 tipů na bělení zubů doma
Zuby jako perličky: 5 tipů na bělení zubů doma

Ne že by každý z nás potřeboval úsměv amerického herce, ale svítivé žluťáky taky nejsou úplně v kurzu. Vyberte si proto ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.