Z oficiálních fotografií na vás shlíží sebevědomá, přímá Žena. Jedna z mála českých návrhářek, které jsou v zahraničí pevně zastoupeny.
Monika je také jednou z návrhářek, které se snaží v rámci projektu společností Fashion Point a Czech Trade prodat českou módu do světa. Před měsícem proběhla první prezentace kolekcí českých autorek v Haagu.- více ZDE
Představu o tom, jak to chodí v zahraničí, jaké je uplatnění a šance, má Monika velmi reálnou. Sama spolupracuje s francouzskými návrháři a své modely v zahraničí často prezentuje. „Všechno je to o tom, znát ty správné lidi. Musíte být vidět, musí se o vás vědět.“
Jaký je váš názor na prezentaci české módy ve světě?
Na projekt Czech Trade jsem velmi zvědavá. Třeba to vyjde. Ale osobně zastávám názor, že by se mělo pracovat spíš na značkách, než na „české módě“. Česká móda není žádný pojem.
Myslím, že jsme moc malý stát na to, aby jsme měli nějaké silné specifikum, které by nás odlišovalo. Podle mě rozhoduje pouze originální osobní náhled, jestli je značka schopna někoho zaujmout a najít si svůj trh a zákazníky. A pokud v tom Czech Trade českým návrhářům pomůže, bude to skvělé.
Vy sama jste zastoupena ve Francii, máte otevřený butik v Mecce módy v Paříži. Jak to dnes na zahraničním trhu vypadá?
Ve Francii je obrovský výběr, je tam téměř přeplněno. Najdete všechny možné styly od nejdražších značek až po okrajové butiky mladých návrhářů, pro které je ale těžké, se v takové konkurenci prosadit. Proto teď hodně nových značek míří do jiných velkoměst, teď se mluví například o Barceloně jako o nastupující metropoli módy.
Já osobně se ovšem i nadále držím Francie. Z posledních prací mě teď nejvíc oslovila kolekce značky Balenciaga, pro kterou pracuje návrhář Nicolas Ghesquiere. Jeho práce se mi líbí. Také obdivuji Johna Galliana, ale to neznamená, že bych chtěla tvořit stejné modely jako on. Inspiruje mě spíše sdílnost a síla jeho kolekcí. Zajímavé a přínosné jsou také nové tváře, které do Francie přichází tvořit pro módní domy. Z Anglie, Španělska, Chorvatska.....
Takže globalizace panuje všude ...A když se vrátíme zpět na českou půdu, jak vnímáte módní průmysl u nás?
U nás je to jiné. České ženy jsou v oblékání stále konzervativní. Prostě jdou a koupí si, co se nabízí. Co jim doporučí v časopise. Bojí, že vlastní úsudek by nebyl dobrý, že budou kritizovány, souzeny okolím. Nosí se většinou jen nejdostupnější konfekce. I dražší značky jen odráží společenský status mám peníze, ale už neříkají nic o dobrém vkusu. V podstatě jde taky o uniformu, jen o něco dražší. Proto moje doporučení je, neřídit se striktně módními trendy, jak je nabízejí velké módní řetězce, ale nechte promluvit také svoji osobnost, povahu a realizujte vaše vlastní představy.
A nejoblínější otázka nakonec - připravíte nás na sezónu? Na co čekat, nečekat, co vyhodit, pořídit, koupit?
Všechny trendy se opakují, takže žádné velké změny. Hodně se objevuje bílá, směřujeme zpět k romantice, k volánkům a širokým řaseným sukním. Také přichází návrat padesátých let v podobě černobílých kombinací, proužků a puntíků a sandálků na vysokém klínu. Ale berte to jako inspiraci. Znovu opakuji: neřiďte se módním diktátem, nebojte se vlastní fantazie.“
