Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Moje peníze, tvoje peníze. Hospodařte v manželství bez hádek

aktualizováno 
Dobré účty dělají dobré přátele. I manžele. Naopak věčně chybějící peníze dokážou vztah otrávit, stejně tak hádky, kdo utrácí víc, nebo pocit závislosti. Jaký typ hospodaření se pro koho hodí?

Peníze mohou ve vztazích za spoustu nedorozumění. Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Na stole leží tisícovka a nad ní jako sudičky tři manželské páry.

"Je moje, já v téhle rodině vydělávám," bouchne do stolu manžel z první dvojice.

"Ty pět set, já pět set," dělí manželka z druhého páru.

"Nalož s ní, jak je potřeba," mávne rukou třetí z mužů.

Jejich odpovědi ukazují více, než je jen vztah k penězům. Naznačují také, jak spolu partneři vycházejí v životě.

Na začátku manželství se všechno zdá tak jednoduché: nebudeme se hádat a do všeho půjdeme společně, jedno tělo, jedna duše, nikde žádný problém. A najednou prásk: peníze zafungují jako rozbuška, odpálí v bezproblémovém vztahu nálož. "Peníze jsou v manželství vždycky trvalé téma. A to bez ohledu na to, jak velký majetek manželé mají," říká psycholog Tomáš Vašák.

V některých rodinách mají společné lože i peněženku. Jinde přinejmenším jedno - finance - oddělené. Každý si žije za své. Jen to placení účtů za elektřinu a popelnice je třeba nějak dohodnout. Který model je lepší? Těžká otázka. Protože každý má svá pro a proti.

Všechno máme dohromady

České páry většinou dávají přednost společným kontům. Podle odhadu psychologů má účet dohromady asi sedmdesát procent českých rodin a v polovině z nich si partneři tajně "ulívají" stranou něco jen pro svou potřebu.

Co je na společném hospodaření tak "sexy"? Dáváte si vzájemně najevo, že si věříte, a ještě ušetříte, protože odpadají poplatky za další účty.

Milan a Slávka jsou manželé už čtyřicet let a celou dobu vědí vzájemně o každém pětníku. Účet mají společný. A k němu dokonce jedinou platební kartu, v dnešním bezhotovostním světě věc už téměř nevídaná. A tou vládne žena.

Přestože Milan vydělává výrazně víc než manželka, musel ji nedávno požádat o pětistovku. "V lékárně jsem zjistil, že nemám na doplatek. Sedl jsem do auta a jel domů říct ženě o hotovost," směje se. "Že jsem bez platební karty něco jako mimozemšťan? Když já jednou zapomněl PIN, bankomat mi ji spolknul a od té doby tuhle plastovou věc nechci. Stejně se o peníze stará žena. A dobře. Vyhovuje mi to," říká Milan. I když přiznává existenci tajné skrýše: "Mám vlastní peníze, které používám například na Vánoce. Jenže manželka i o nich ví. Tak jakápak tajná skrýš, že?"

Slávka model společného hospodaření okopírovala od svých rodičů. Stejně jako oni se dnes s manželem radí o zásadních investicích a nákupech, ale běžný provoz domácnosti zařizuje ona. S tím rozdílem, že úspory leží na výhodně úročeném účtu, kdežto u jejích rodičů Soni a Stanislava, kteří před třemi lety oslavili diamantovou svatbu, vládla obálková metoda. Možná si také pamatujete obálky s nadpisy "na uhlí", "na dovolenou", "na dárky". Dnes, v době kreditek, telefonního a internetového bankovnictví, už věc nevídaná.

Aby společné peníze pěkně "klapaly" a s nimi i vztah, to vyžaduje velkou dávku důvěry. A také chladnou hlavu. Protože jak říká psycholog Tomáš Vašák, tento v Česku nejčastější model hospodaření v sobě skrývá tři rizika. A ta mohou, pokud je partneři nezvládnou, způsobit nepříjemnou krizi.

SPOLEČNÉ ÚČTY
+ levnější provoz v bance, odpadají poplatky dalších "soukromých" účtů
+ na účtu je uloženo více peněz a může být vyšší i zhodnocení

- žádný výdaj se neutají, to může vést ke zbytečným konfliktům
- ten z partnerů, který vydělává méně, může mít pocit závislosti
- mohou vznikat konflikty kvůli "sporným" vydáním

ODDĚLENÉ ÚČTY
+ partneři mají větší pocit nezávislosti
+ záležitosti, o kterých by neměl ten druhý vědět, například dárky, nemusíte maskovat

- pokud úplně nesouhlasí oba, je to téma k hádkám
- menší přehled o penězích, méně flexibilní hospodaření
- vyšší platby v bankách

Něco musí být jen vaše

"Od začátku našeho vztahu máme jedno společné konto, ale časem mi začalo vadit, že když koupím manželovi dárek, okamžitě to může zjistit na výpise - co, kde a za kolik jsem koupila," říká Marie. Pocit omezení svobody je prvním rizikem společného konta, druhou hrozbou jsou konflikty kvůli tomu, jak hospodárně nebo nehospodárně se společnými penězi partneři nakládají. "A za třetí - ten z partnerů, který vydělává méně, pociťuje občas závislost," vysvětluje psycholog. Tomu všemu však jde předejít.

"S manželem jsme se asi před dvěma lety domluvili, že si každý necháme měsíčně dva tisíce korun jen pro sebe. A je úplný klid. Já se nemusím cítit provinile, když tu a tam nechám několik set u kadeřnice," vzpomíná Marie.

A přesně to je rada, jak předejít problémům. Určete si částku, se kterou bude každý z vás nakládat, jak je libo. Nezávisle -aniž byste museli tomu druhému vysvětlovat, proč jste koupili právě tohle a za kolik. A kolik si vyplácet? Předem počítejte: kolik stojí nutný provoz domácnosti včetně dohodnutého spoření a jaká částka osekaná o tyto nutné výdaje zbývá. "To, co zbude, lze rozdělit na půl. A s touto půlkou nechť si každý dělá, co chce," radí Tomáš Vašák.

Hádkám se vyhnete, když se naučíte diskutovat o problémech, zvládat emoce a hlavně nesrovnávat. "V rozhovorech o tom, co kdo utratil, rozhodně neužívejte věty typu: Jo, sestra, ta dokáže nakupovat… ty vůbec neumíš šetřit a podobně," nabádá Tomáš Vašák.

Se schopností se dohodnout souvisí i obrana před třetím úskalím - tedy pocitem závislosti. Zvlášť když jeden z manželů vydělává výrazně méně nebo dokonce nic. Riziko pocitu závislosti a zneužití moci je vysoké jako Mount Everest: Já jsem bohatý pán, ty chudý sluha. Jenže to je cesta do pekel.

Často se na ní ocitají například ženy na mateřské dovolené. Jejich sedmitisícový příspěvek se někdy krčí vedle mužova platu jako Popelka před macechou. "Mělo by platit pravidlo, že ten, kdo vydělává víc, by měl automaticky i více platit. A neměl by mluvit o penězích. Věty a hodnocení typu: tady utrácíme zbytečně moc, zde by šlo ušetřit, by si měl odpustit. Samozřejmě, pokud nenastane nějaký extrémní problém," doporučuje Tomáš Vašák. Zároveň radí, aby tomu z partnerů, který má výrazně nižší příjem, jeho peníze zůstávaly pro vlastní potřebu. A společné výdaje se platily z výdělku "bohatšího". Ten dokonce může druhé straně něco velkoryse přihodit.

Aby tento model fungoval, musí každý z partnerů znát své "místo" a dokázat ohodnotit a uznat přínos toho druhého. Jeden přináší peníze, druhý se stará o domácnost, o děti. Oba se podílejí na chodu rodiny stejným dílem. Žádná činnost není nadřazená. "Je extrémně nefér, když více vydělávající partner, zpravidla to bývá muž, dělá obstrukce třeba i u placení školkovného. A pak se u piva v hospodě před kamarády diví, jak to, že jeho žena nemůže s těmi čtyřmi tisíci měsíčně vystačit," říká Tomáš Vašák.

Každý za své

Helena a Pavel spolu začali žít po čtyřicítce. Do vztahu si přinesli vlastní děti, zkušenosti z předchozího manželství, samostatnost i finanční nezávislost, tedy svůj osobní účet. Zatímco děti se spřátelily a staly společnými, u samostatných účtů zůstalo. "Partner ví, kolik vydělávám, a já výši jeho příjmů tuším, ale přesnou sumu neznám a ani po ní nepátrám," konstatuje Helena. Bydlí ve společném bytě, který patří jí, a Pavel na chod domácnosti přispívá dohodnutou částkou. Dělí se i o náklady na dovolenou či jiná vydání, která se týkají obou. "Chtěla jsem, abychom měli peníze společné. A byla z toho málem hádka. Nakonec jsme se dohodli, že bude lepší zachovat stav, jaký je," přiznává Helena, která je zaměstnaná a díky vysokému platu je finančně nezávislá. Pavel je majitel úspěšné firmy.

Styl "pojedem každý za své" je relativně nový, ale nabírá na popularitě. Zvlášť u lidí, kteří stejně jako Helena s partnerem za sebou už mají nějaký jiný dlouhodobý vztah, nebo u těch, kteří se teprve poznávají. "Máme s manželem každý své konto, společně platíme základní provoz rodiny. Oba jsme s tím spokojení, ale občas to s sebou nese i vtipné momenty. Třeba když někam jedeme autem a manžel nemá drobné na parkování, poprosí mě, jestli bych mu tu dvacku nepůjčila, že mi ji vrátí," vypráví Petra, která je vdaná už dvacet let.

Variantou tohoto hospodaření je způsob, kdy si každý ponechává svůj účet a ještě vytvoří jeden společný "rodinný", na který posílají dohodnutou částku na běžný provoz.

Nevěří mi?

I model "osobních" oddělených účtů skrývá úskalí. Jedno technické: za více kont platíte bankám více na poplatcích. A druhé, které se týká samotného vztahu. Pokud je jeden z partnerů spíš nakloněn sloučení peněz na společné účty, hrozí určité "nahlodání" soužití: "S bývalým přítelem jsme žili dohromady sedm let. Celou tu dobu odmítal mít společné konto, prý abychom si zachovali každý svoji nezávislost. Jenže já měla dojem, že hlavně nechce, abych věděla, kolik vlastně vydělává. Peníze, hlavně ty jeho, byly u nás doma tabu," vzpomíná Ivana. Když vztah není pevný, mohou jím takové otázky otřást - což se stalo i Ivaně. "Myslím, že právě peníze byly startérem našeho rozchodu. Přestali jsme si věřit," vzpomíná.

Co dělat, když chce jeden změnu? Mluvte o problému, radí psychologové. Vyjasněte si vzájemně, co vám na aktuálním stavu vadí. Proč byste ho chtěli změnit. Třeba se ukáže, že to jsou úplné prkotiny. Jak ale říká Tomáš Vašák, není radno druhého partnera do ničeho nutit, tedy ani do společných peněz.

Ale pozor: něco jiného je stanovit pevná pravidla pro placení společných nákladů. Aby se neobjevil "draculovský syndrom" - kdy ten "chudší" má pocit, že je špatně placeným slouhou, a ten druhý zase, že má na noze kouli. I tady platí, že víc by měl do společného "koše" přihazovat ten, který vydělává víc.

Co napoví o partnerství, když...

1. Účet spravuje manželka/manžel, přestože má nižší příjmy?
* rodina funguje podle "klasického" modelu, kdy manžel z větší části nebo zcela finančně zabezpečuje rodinu a žena se stará o domácnost
* partneři si důvěřují a neřeší, kdo vydělá víc nebo méně
* rodina nemá výraznější problém se závislostí toho "chudšího" na "bohatším"
* partner, který víc vydělává, je vytížený a rád starosti s hospodařením a účtem přenechá druhému

2. Účet spravuje manžel/manželka, který/která víc vydělává?
* v rodině nejspíš vládne a rozhoduje ten z partnerů, který má vyšší příjmy
* může se objevit pocit závislosti "chudšího" a dominance "bohatšího"
* anebo neplatí ani jedno: důvodem je to, že hospodaření jde zkrátka vybranému členu rodiny lépe - má jednoduše s penězi větší zkušenosti případně ten druhý prostě hospodařit nechce, například umělci/umělkyně někdy rádi předají finanční starosti druhému z partnerů, aniž by se cítili jakkoli diskriminováni

3. Každý má svůj účet a hospodaří po svém?
* partneři mají rádi nezávislost
* jsou zvyklí rozhodovat o svých penězích sami
* nebo jsou naopak po minulém neúspěšném vztahu nedůvěřiví a nechávají si zadní vrátka
* anebo sice hospodaří každý se svými penězi, ale zároveň se o všem radí a neváhají si vzájemně vypomoct

Když spolu hospodaříte, tak:

VYBERTE SI DOBROU BANKU I ÚČET
Sepište, k čemu vlastně banku potřebujete a jaké služby budete využívat, s tímhle seznamem obejděte banky a vůbec se nestyďte požádat: "Spočítejte mi, kolik to bude měsíčně stát."

KAŽDÝ MĚSÍC KONTROLUJTE VÝPISY
Vyplatí se to, protože občas se stává, že vám třeba obchodník strhne jednu platbu dvakrát, tak abyste se nedivili, kudy vám utíkají peníze.

ROZKLÁDEJTE RIZIKO
Pokud máte větší úspory, uložte je ve více bankách tak, abyste v případě potíží finančního ústavu přišli o co nejméně peněz. Do rizikových investic, jako jsou například akcie nebo akciové podílové fondy, vkládejte zhruba jen deset, maximálně dvacet procent z úspor, můžete na nich hodně vydělat, ale i prodělat.

VYTVOŘTE SI ŽELEZNOU REZERVU
Snažte se mít vždy alespoň dvoj až trojnásobek měsíčních příjmů na účtu a na ty peníze "nesahejte", nechte je v zásobě pro případ nemoci či nenadálých výdajů. Pohodlně spořit vám pomůže třeba takzvaný inteligentní účet - nastavíte na něm maximální zůstatek, vše, co se objeví na kontě navíc, putuje automaticky na lépe úročený vkladový účet.

NEBOJTE SE ZEPTAT ODBORNÍKA
Pokud jste rodina finančních analfabetů, najděte si finančního poradce. Ale nezávislého. Pryč od těch, co nabízejí produkty jedné finanční skupiny.

Anketa: Kdo má u vás doma na starosti peníze?

TOMÁŠ VANÍČEK, manažer, Česká spořitelna
Máme s ženou jeden společný účet a o větších rodinných nákupech se radíme dohromady. U běžných věcí je to u nás doma rozdělené – já netuším, kolik stojí máslo, a moje žena zase neví nic o účtech za plyn, vodu a podobné věci. Pokud jde o investování volných prostředků, tak je to více na mně – i vzhledem k tomu, že pracuji ve finančním sektoru a mám k těmto věcem blíže.

IVAN FUKSA, náměstek ministra financí
Hospodáři jsme oba. Já mám na starost finanční zabezpečení, manželka má na starost realizaci, tedy kompletní provoz domácnosti. Účty máme oddělené, ale praktikujeme společné užívání.

ANDREA VLÁSENKOVÁ, starostka MČ Praha 21
Hospodářem u nás doma je manžel a běžné zajišťování chodu domácnosti, třeba složenky, obstarává také on, za což jsem mu vděčná. Myslím si, že je potřeba součinnosti partnera při zajišťování chodu domácnosti. Ale nakupování potravin a potřeb do domácnosti děláme společně. Jistou výhodou je, že už máme odrostlé děti, a tudíž je to o tuto povinnost jednodušší. Peníze řešíme společně, protože se domnívám, že když jsme rodina, mělo by to tak být.

RENATA ZELENÁKOVÁ, lékařka, Praha
Hospodářem je u nás doma jednoznačně manžel. To znamená, že nejen sleduje všechny naše platební povinnosti, zařizuje spoření a pojistky, ale také přispívá do společné peněženky drtivou většinou pana Wericha: Manžel rozhoduje o těch zásadních věcech, peněz. Ve finále to však přesto funguje přesně podle moudrého například vztahu naší rodiny k Tchaj-wanu, a já o těch banálních každodenních maličkostech, jako například co s penězi, které on vydělal.

Autoři:






Nejčtenější

Nový prezident České stomatologické komory Roman Šmucler hostem diskusního...
Děti v ghettech nikdy neviděly kartáček, upozorňuje šéf zubařů Šmucler

Jednou z priorit, na kterou se chce nově nastupující šéf Stomatologické komory Roman Šmucler zaměřit, je prevence zubních kazů u dětí - především v sociálně...  celý článek

Petr Klíma je na farmářských trzích v Praze 6 "pečený - vařený“. Na snímku s...
Z farmy přímo na stůl: nová kuchařka vás naučí milovat zeleninu

Nemusíte být fanatickým přívržencem farmářských trhů, abyste zjistili, že nejlepší zelenina je ta lokální. Ať už máte tatínka, který se vyžívá v pěstování,...  celý článek

Ilustrační fotografie
Nedomazlené děti mohou mít psychické potíže celý život

Schopnost navázat vztah se lidé učí od samého narození. Ukazuje se, že citová vazba k jedné osobě je pro další vývoj člověka zcela zásadní. Pokud je oslabena,...  celý článek

(Ilustrační foto)
Příběh Ivety: Po porodu se k nám tchyně nastěhovala, její péče mě ničí

Po návratu z porodnice mě doma čekala tchyně. Nadšená z prvního vnoučka a připravená mi pomáhat. První dva dny jsem byla ráda, ale po mnoha týdnech neustálé...  celý článek

Herečka Kristýna Fuitová Nováková
Jindřiška z Pelíšků: Je to jediný film, ve kterém se můžu vidět

Nechtěla být jenom doma s dcerami, ani si pořídit chůvu. Proto Kristýna Nováková pracuje jen tolik, aby hlídání zvládla rodina. A až letos se poprvé vypravila...  celý článek

Další z rubriky

„Děti bych nedal,“ říká Jaroslav Čepěl. Stará se o Járu (vlevo), Michala a...
Zůstal sám s pěti dětmi. „Nevzdám se jich,“ říká Jaroslav. Pomůžeme mu

Branku do zahrady nám přišel otevřít hubený kluk Jára. Na čtrnáct let nevypadá, ale bystrost mu kouká z očí. Ve škole se učí s vyznamenáním. Kromě něj se jeho...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Marie: Dětský domov byl záchrana. Vystudovala jsem a dál musím sama

Každý si zaslouží pomoc, aby mohl uplatnit svůj potenciál. Mladí lidé v ústavní péči netrpí materiální nouzí, chybí jim však láska a podpora rodiny a možnost...  celý článek

(Ilustrační foto)
Příběh Dany: Přítel nenechá na své bývalé ženě nit suchou

Filipa jsem poznala před třemi lety. Právě se rozváděl a neprožíval zrovna příjemné chvíle. Z přátel jsme se stali milenci, teď už spolu dva roky žijeme. Jeho...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Když make-up a stíny používá chlap - úchylnost, nebo umění?
Když make-up a stíny používá chlap - úchylnost, nebo umění?

V poslední době víc než beauty vlogerky a blogerky jedou jejich pánské verze. Moc testosteronu z toho sice nekouká, ale ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.