ČTĚTE TAKÉ:
Jak jsme si najali "luxusní společnici"
Jak studentka vydělá "balík"
Martinu jsem „potkal“ na chatu. Byla smutná po rozchodu s přítelem, stěžovala si, že jí chybí láska, něha.
Chtěl jsem ji rozptýlit. Zabředli jsme do hovoru a zjistili, že se nám spolu příjemně povídá. Psali jsme si zhruba čtrnáct dní, než jsem jí navrhl schůzku. Nic jsem od toho nečekal, chtěl jsem jen, aby přišla na jiné myšlenky.
Tak jsme se setkali. Vypadala jako úplně obyčejná pěkná holka. Studentka vysoké školy ze severní Moravy, která bydlí v pronájmu a na živobytí si vydělává ve vydavatelství učebnic.
Přeskočila jiskra, začali jsme se vídat častěji. Chodili jsme na romantické procházky Prahou, večeře při svíčkách. Bylo to intenzivní a bylo nám fajn. Po pár týdnech u mě začala bydlet.
Když to řeknu ošklivě, byla to holka, která fungovala. Starala se o mě, jako bychom spolu žili mnoho let. Prala, vařila, uklízela, chodila se mnou mezi mé přátele, občas přivedla nějakou svou kamarádku mezi nás. Pořád jsem nic netušil. Docela často jsme debatovali o společné budoucnosti, řešili jsme, co nám vadí a nevadí. Oba jsme se shodli na tom, že by se nám nelíbilo, kdyby ten druhý spal s někým jiným. Plynuly týdny a měsíce, náš vztah téměř idylicky pokračoval se vším, co k němu patří.
Kamarádi mi Martinu záviděli, já si nemohl na nic stěžovat. Trávili jsme spolu spoustu času. Sem tam sice odjela na služební cestu či domů, ale nic neobvyklého. Obdivoval jsem, jak je šikovná: ve vydavatelství si externě vydělávala dost peněz. Z třídenní služební cesty na Slovensko si přivezla dvacet tisíc.
Nebylo mi to divné, řekla mi, že shání sponzory na reklamu v učebnicích a má provize. Na potutelné narážky kamarádů jsem nereagoval. Protože si přivydělávala při studiu, nepřipadalo mi divné, že dostává peníze okamžitě a na ruku. Možná jsem měl být pozornější.
Jednoho dne mi řekla, že za měsíc poletí za kamarády do zahraničí. Měli to být známí z vysoké školy. Čím víc se blížil termín jejího odletu, tím víc byla nervózní. Netěšila se, jak by se dalo čekat, neuměla mi ani přesně říct, kam letí, za kým, co tam bude dělat. K nedůvěře přispěly i další řeči přátel. Začal jsem mít taky pochybnosti, nechával jsem si je ale pro sebe.
Těsně před odletem mi řekla, že se bojí, že o mě přijde, že mě miluje a chtěla by se mnou žít. Cítil jsem to stejně, pořád ale ve mně něco hlodalo. Když odletěla, zjistil jsem co.
Nechala si u mě nějaké věci, a přestože jsem to nikdy neudělal, kouknul jsem na ně a zjistil, kam doopravdy letěla a co ve skutečnosti dělá. Byla to luxusní společnice. Moje chytrá princezna, studentka vysoké školy, obyčejná krásná holka, která se při zmínkách o sexu cudně usmívala a červenala, byla prostitutka. Nemohl jsem tomu uvěřit. Byl jsem s ní čtvrt roku v podstatě denně a nikdy jsem na ní nic nepoznal. Byla tak obyčejná, tak normální...
Proč dělala tuhle práci? Proč si vybrala mě? Proč mluvila o tom, že jí chybí láska a něha, když se oddávala za peníze komukoliv? A proč mi lhala, když sama tvrdila, že nevěru by neodpustila?
Nemohl jsem jíst, spát ani se soustředit na práci. A ona byla daleko na to, abychom si to mohli vyříkat. Vybavoval jsem si všechny ty společné chvíle, vzpomínal na její nálady a dával si vše do souvislosti s jejím „diářem“. Přesně jsem si vybavil chvíle, kdy se večer vrátila ze setkání „s kamarádkami“, přitulila se ke mně a chtěla se milovat. A přitom chvíli přede mnou obsloužila chlípného Germána, který po ní vyžadoval drsné sexuální praktiky. Alespoň podle požadavků, jak jí je psala agentura.
Bál jsem se to říct i kamarádům, věděl jsem, že to budou zlehčovat a že by mi to v tu chvíli zrovna moc nepomohlo. A k tomu jsem měl obavy z možné nákazy. Otázek byly spousty, informací na internetu, které mě nepotěšily, ještě víc. Čím dál jsem v pátrání docházel, tím mi bylo hůř. Vzal jsem si v práci dovolenou, začal jsem pít.
Když po čtrnácti dnech přijela, hned věděla, co se stalo. Odstěhoval jsem jí věci do předchozího pronájmu k jejím kamarádkám. Ony to byly spíše kolegyně, bydlely ve velkém čtyřpokojovém bytě v centru Prahy, kam si občas vodily své zákazníky. Psala mi SMS, že mě miluje a že mi vše vysvětlí, že toho nechá, že chce být se mnou.
Rád bych tomu věřil, ale něco ve mně hlodalo. Mohla mít spoustu krasavců, boháčů, proč si vybrala zrovna mě?
Mluvila o tom, že by chtěla v budoucnu žít v domečku u moře a tam vychovávat své děti. Já bych jí tohle splnit nemohl. Slibovala, že toho nechá, znamenalo to ale vzdát se všeho. Většiny kamarádek, protože tuto práci dělaly také, peněz, bezstarostnosti. To, co si vydělala za víkend, si polovina lidí v Česku nevydělá za měsíc. A ještě se při tom podívala do Turecka, Anglie, Spojených arabských emirátů či jiných exotických zemí, bydlela v těch nejluxusnějších hotelích a ochutnávala nejlepší lahůdky.
Náš vztah trvá dál. Už nejsem bláznivě zamilovaný, ale stále jsme spolu. Přestěhovala se ke mně, ale pro agenturu pracuje pořád. Slíbila, že to je pár posledních, předem domluvených kšeftů, ale pomalu se s tím začínám smiřovat. I ona vše omezila, bere jen nejvýhodnější nabídky, obvykle zahraniční a dobře placené cesty.
Doufám, že toho nechá se začátkem nového semestru, jak slíbila. Pokud náš vztah přežije tohle, věřím, že už všechno.
