Je sice doba oběda, ale v jižním křídle obřího berlínského výstaviště je rušno. Asi desítka hal je plná menších i větších stánků se vzorky oblečení, kabelek, bot a šperků. Jednotlivé stánky reprezentují značky z celé Evropy, snad jediné opravdu známé jsou tu Marc Cain a Pierre Cardin.
Mezi stánky proudí dav mužů a žen oblečených zpravidla v černé barvě; anebo podle trendů, o jejichž existenci většina z nás zatím nemá páru. Soudě podle toho, co mají na sobě, budou za nějakých deset dvanáct měsíců v kurzu úzké tepláky, bílé tenisky, navrstvené vlněné kousky a taky hnědý semiš.
Jsou to nákupčí (nebo taky buyeři) a mít přehled o tom, kam se bude vyvíjet móda, patří k jejich práci. Na veletrzích, jako je právě berlínské Panorama, zastupují velké obchodní domy, menší multibrandové butiky – tedy ty, které prodávají víc značek – a v čím dál větší míře taky internetové obchody.
Cestování i vydýchané haly
Mezi desítkami stánků korzujeme s nákupčními českého e-shopu ZOOT. Jejich úkol je jasný: navazovat kontakty s jednotlivými značkami, které tu vystavují, a vybrat z jejich kolekcí kousky, které by u českých zákazníků mohly mít úspěch.
„Módní veletrhy se pořádají dvakrát do roka. Kolekce se objednávají s ročním předstihem. Teď v lednu pro další podzim a zimu, v červnu zase pro následující sezonu jaro – léto,“ vysvětluje buyerka dámské módy Marcela Michálková. S kolegy za sezonu objedou asi patnáct veletrhů: „Většinou jsou v Evropě, ale létáme i do Hongkongu nebo do Spojených států.“
Nutno podotknout, že výběr na veletrzích je tak obrovský, že by to laikovi mohlo připadat až kontraproduktivní. Po pár hodinách strávených ve vydýchané hale už se všechno slívá v jednu nerozeznatelnou hromadu. Při pohledu zblízka ovšem zjistíte, že zdaleka ne všechno je přitom kvalitní, ne všechny designérské týmy mají cit pro trendy a ne všechny značky se umí „prodat“.
Kvalitní, hezké, ale moc drahé
Tip na web, kde to žije módouMódní Peklo ví přesně, jak vypadá současná móda. |
Některé firmy, zvláště ty, co šijí z dobrých materiálů v lokálních továrnách, vystavují jen úzký vzorek: přece jen jen taková výroba dražší. Jiné nechají v levných textilkách – většinou ve východní Evropě nebo v Asii – vyrobit co nejvíce rozdílných návrhů a pak ve velkém nechají vyrobit jen některé z nich. Podle toho, co si nákupčí vyberou.
„Pokud najdeme značku, která se nám líbí a se kterou ještě nespolupracujeme, zahájíme jednání přímo na veletrhu,“ popisuje Ondřej Halama, Marcelin kolega, který se specializuje na pánskou módu. „Projdeme si kolekci, prodejce nám představí společnost, její příběh a nejprodávanější kousky. Pak projednáváme podmínky.“ Někdy se kolekce vybírá přímo na místě, jindy si nákupčí vybírají z katalogu nebo cestují přímo do showroomu značky.
Velmi často ale plán zkříží jiný aspekt – peníze. Třeba když nákupčí Jaroslav Kubát, který má na starosti dámské a pánské doplňky, objeví stánek italského butiku. Stačí se jen letmo zastavit u sportovních bot, které tu mají, a už k nám přitančí zástupce značky. Vykládá o materiálech, výrobě i o typickém zákazníkovi značky.
Boty mají úspěch, jejich cena už ne. „Tady se dozvíme cenu velkoobchodní, ale musíme počítat ještě s marží. Můžu to sice risknout a relativně drahé boty objednat, ale jejich výsledná cena na e-shopu bude pak o dost vyšší, než je běžné. Zákazník zvyklý na určitou cenovou hladinu si je pak u nás nekoupí,“ shrnuje Jaroslav.
Češky končí u balerínek
Vlivů, na které buyeři nesmí zapomínat, je vůbec spousta. „Musíme brát v úvahu i prodejnost, to, jestli naši zákazníci značku znají, jestli budou ochotní ji vyzkoušet,“ vyjmenovává Michaela Sekyrková, která pro ZOOT nakupuje dámské boty a kabelky. „Myslíme taky na to, co už jsme nakoupili u jiných dodavatelů, aby se značky nepožíraly navzájem.“
Trendy mají v malíčku, ale výběr stejně přizpůsobují specifikům trhu. „Pro mě osobně je nejtěžší se oprostit od toho, co se líbí mně, a vybírat racionálně. Češi jsou většinou konzervativní. Takže sice pořídíme pár výrazných kousků, které jsou trendy, v kampani budou lákavé a přivedou ženy na naše stránky – ale musíme počítat s tím, že si nejspíš koupí černé balerínky.“
