Proč bychom to dělali? Třeba proto, že taková uniforma je „nirvána osobního stylu“, píše Alison Syrrettová z blogu Man Repeller. Lidé, kteří jí dosáhli, podle ní mají „vzácné, neotřesitelné porozumění pro to, kým jsou a jak to navenek vyjádřit. Ale není to totéž, jako když se spokojíte třeba se starými džínsy a pohodlným svetrem čili zcela neutrálním oblečením jen proto, že jste zrovna líní. Je to chytrý, důkladně promyšlený krok.“
Podobný krok většina lidí neudělá naráz, osobní styl se vyvíjí roky, ať už vědomě, nebo bez zvláštního záměru. Ti, kterým se to podaří, mají několik výhod: díky módní uniformě jsou rozpoznatelní, často šetří jejich čas, a zvyšuje tak produktivitu. Ulehčuje jim nakupování, nenechají se snadno svést trendy, neutrácejí zbytečně a raději investují do dražších kousků, které opravdu unosí.
Lidi od módy trendy nevzrušují
Nepřekvapí, že nejlépe tento trik zvládají lidé, kteří pracují v módě. Kdo trendy tvoří, většinou se jimi nepotřebuje důsledně řídit. Designér Karl Lagerfeld možná v mládí rád ukazoval svaly v tílku nebo přiléhavém tričku, ale dnes ho každý zná jako bělovlasého pána v dobře padnoucím černém obleku s bílou košilí, broží na kravatě, koženými rukavicemi a hranatými černými brýlemi.
Na oblek nebo elegantní smoking sází i jeho kolega Tom Ford, černé sako a tričko s kulatým límečkem jsou zase poznávacím znamením amerického návrháře Michaela Korse. Designérku Carolinu Herreru poznáte podle bílé košile a vypasované sukně, Alexandera Wanga neuvidíte jinak než v úzkých černých kalhotách a ležérním bavlněném tričku – to je ostatně kousek, který si jeho klientky i klienti pořizují nejčastěji.
I uniforma se může měnit
Victoria Beckhamová už vystřídala tolik stylů jako povolání, ale když se ustálila její kariéra módní návrhářky, sjednotil se i její šatník. Na minišaty a vysoké podpatky zapomeňte, nejčastěji ji teď potkáte v roláku, pouzdrové sukni, nebo rovně střižených kalhotách a nízkých botách. Jen obří brýle zůstaly.
Victoria se musí ze zdravotních důvodů obejít bez podpatků:
2. března 2016 |
Jak si vytvořit uniformu1. Zjistěte, co vám sluší 2. Zvolte si barevné spektrum 3. Řiďte se svým životním stylem 4. Nakupujte méně, utrácejte více |
Vlastní uniformu si zatím sestavil i její manžel David Beckham. Nejstylovějšího fotbalistu světa teď definuje ležérní styl: slimky, tenisky, trička v neutrálních barvách a charakteristické kulichy. Pro životní styl sportovce v důchodu a tatínka čtyř dětí zcela ideální.
Že je to všechno až moc konkrétní? Osobní uniforma může být tak variabilní, jak si sami přejete. Stačí i jeden pojící prvek: silueta, která vám lichotí, jednotné barevné spektrum, historické období, které vás inspiruje. Pak už si můžete s módou hrát stejně jako Anna Wintourová, šéfka amerického Vogue, která volí vždy obdobný střih šatů, podobně vysoké podpatky i téměř identické sluneční brýle. Barvy a vzory zato střídá bez obav.
Image je polovina úspěchu
Podobná uniforma je téměř povinností pro každého, kdo reprezentuje určitou zemi nebo politickou stranu. Vypasované barevné modely a klasické lodičky vévodkyně z Cambridge, pouzdrové šaty a úzká saka španělské královny Letizie, zářivé volnější kostýmky Hillary Clintonové i silueta ve stylu 50. let, kterou obléká Michelle Obama, mají mnoho společného. Jsou vybrané tak, aby lichotily jejich postavě, nevtíravě zdůrazňují jejich osobnostní rysy (ty dobré) a jsou vlastně jakýmsi živoucím logem.
Příkladem skvělého marketingu a toho, že styling je mocný, je i šatník Marka Zuckerberga nebo zesnulého Steva Jobse. Facebookového magnáta a zakladatele firmy Apple spojovala záliba v neformálním oblečení. Volnější džíny, neutrální mikina či rolák a trochu okopané tenisky jsou v jejich případě všechno, jen ne důkaz lenosti. Zákazníkům říkají: „Šetřím čas při oblékání, abych ho měl více na práci pro vás.“ Efekt je stejný jako u barevných modelů Anny Wintourové.
Čtyři roky v jednom outfitu
Ale můžeme díky uniformě šetřit čas doopravdy a maximálně si zjednodušit život? Tuto otázku si před čtyřmi lety položila Matilda Kahlová, art directorka jedné newyorské reklamky. Koupila si patnáct stejných bílých košil, několik identických párů černých kalhot, koženou šňůrku na krk, černé sako a koženou bundu. Od té doby nosí do práce úplně stejný outfit – stejně jako to dělá spousta jejích mužských kolegů – a tvrdí, že nikdy nelitovala.
V povoláních, jako je to její, se zejména od žen často očekává proměnlivý a kreativní styl oblékání. Matilda na to šla naopak. „Jednoduché rozhodnutí, že budu nosit uniformu, mi už ušetřilo spoustu hodin přemýšlení, co na sebe,“ napsala pro Harper’s Bazaar. „Nejde jen o to, že se v oblečení, které nosím, cítím skvěle. Většinou už na něj vůbec nemyslím.“