Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Překonala jsem zimu i stísněný prostor a spala v záhrabu pod sněhem

  11:58aktualizováno  11:58
Proč nocovat pod sněhem? Zjistila jsem tak, že i v zimě dokážu venku ve správně vyhrabaném úkrytu přežít noc. Naštěstí nejsem klaustrofobik, on je ten záhrab totiž docela malý. A když mě z něj pak ráno vyhnala zima do probouzející se krajiny, odměnou byl nádherný východ slunce.

Je devět hodin večer, hřeji se u krbu na Brádlerových boudách vysoko nad Špindlerovým mlýnem v Krkonoších a vůbec si neumím představit, že za chvíli se místo do pohodlné postele půjdu uložit ven, pod sněhovou peřinu.

Ale to už přichází chatař Petr Bárta a přináší mi vše potřebné, abych v noci nezmrzla: spacák z mikrovlákna do minus 30 stupňů Celsia, pěnovou karimatku, bivakovací pytel z goretexu a navrch jako bonus péřové botičky, aby nezábly nožičky.

Do záhrabu to chce pořádný spacák

"Hlavní je se do spacáku zbytečně nenavlékat, úplně stačí jedna vrstva termoprádla," vysvětluje mi zkušený horal Petr, když vidí, co všechno mám na sobě. Spacák prý sám o sobě nehřeje, ale jen udržuje lidské teplo, které se do něj ale žádné neuvolní, když je člověk moc oblečený. Takže čím více vrstev, tím je v něm, paradoxně, větší zima.

Sice mu věřím, ale pár vrstev navíc si přeci jen nechávám s tím, že svlékat se budu případně až v záhrabu. Nasazuji čelovku a společně s ještě jedním bláznem vyrážím ven do mrazivé jasné noci na cestu vzhůru k vykopaným záhrabům. Venku je minus 6 stupňů Celsia!

Dobrou a doufejme i teplou noc

Dobrou a doufejme i teplou noc

Kdo trpí klaustrofobií, spí venku

Sníh pod nohama nám křupe a já nevím, čeho se obávám víc, že zmrznu, nebo jestli to vůbec v tom mrňavém temném prostoru vydržím. "Spousta lidí nesnese být v tak malé dutině zavalená hromadou sněhu ani pár vteřin," posiluje mé pochyby i Petr Bárta. Z mnoha dobrodruhů, kteří si tu zimní bivak každý rok zkouší, se tak pokaždé několik probudí ráno na chatě. Pro klaustrofobiky takový záhrab zkrátka nemá tu pravou poetiku.

A to už se z temnoty před námi vynořuje asi dvoumetrový kopec sněhu s malým tunelem dovnitř. "Já teda jdu dovnitř," slyším se říkat roztřeseným hlasem. Úzkým namrzlým průlezem se leze docela těžko. Je navíc vyhrabaný do kopce, aby dovnitř neproudil studený vzduch, ale naopak stékal dolů a ven. Konečně ale ten metr chodby překonávám a ocitám se uvnitř sněhové jeskyňky. Uf, prostor na spaní je větší, než jsem čekala. Na vyvýšené plošině se dá dokonce i posadit, jak je vykopaná dutina skoro metr vysoká.

Za mnou už leze i můj spolunocležník s lopatou (co kdyby to na nás v noci náhodou spadlo) a hned za ním Petr Bárta, aby nás ještě zkontroloval a popřál teplou noc. A jak zacpe svým tělem úzký a jediný vchod, najednou to přijde. Z ničeho nic nemůžu dýchat. Mám pocit, že se dusím a strašně se mi chce ven.

To je jen pocit, uklidňuji se v duchu a i kluci mě přesvědčují: "To se ti jenom zdá, až si lehneš, bude to lepší." Rozum to ví, ale pocit je to strašný. Prosím tedy Petra, aby zkusil uvolnit vchod a sedl si stranou. Jakmile se otevře cesta ven, hned je to lepší a klaustrofobický strach pomalu odeznívá, takže zůstávám.

Do záhrabu se leze úzkým tunelem

Do záhrabu se leze úzkým tunelem

Záhrab - Ve dne prosvítá dovnitř denní světlo úzkým vchodem

Záhrab - Ve dne prosvítá dovnitř denní světlo úzkým vchodem

Chce to zacpat vchod, pak se záhrab zadýchá

Zatímco se hýbeme a rozestýláme si, je v záhrabu krásných devět stupňů Celsia, ale jakmile Petr odejde a my si zalezeme do spacáků, padá teplota na tři stupně. Ze spacáků nám kouká jen obličej, tak si povídáme o medvědech a také přemýšlíme, kolik namáhavého hrabání ten náš příbytek vojáky, kteří tu spali noc před námi, musel stát. 

Protože nebylo dost sněhu, museli nejdřív navršit vysokou hromadu, nechat ji uležet, teprve pak začít pomalu lopatkou hloubit nejdříve úzký vchod, potom jeskyni na spaní. Ve třech to na střídačku prý kopali čtyři a půl hodiny. Děkujeme, usínáme.

Velikost dutiny se řídí podle toho, kolik lidí v ní bude spát, zda má sloužit jen na přespání, nebo se v ní má i vařit. Vchod do záhrabu tvoří úzký tunel, svažující se směrem ven, aby jím stékal studený vzduch dolů, ideálně otočený na závětrnou stranu. Ten se zevnitř ucpe batohem nebo sněhem, aby se ještě více zabránilo úniku tepla. Vzduch dovnitř proudí větracími otvory po stranách záhrabu propíchnutými sněhovou sondou.

Záhrab - Když je málo sněhu, musí se před kopáním navršit hromada, aby celková vrstva sněhu byla alespoň dva a půl metru vysoká

Záhrab - Když je málo sněhu, musí se před kopáním navršit hromada, aby celková vrstva sněhu byla alespoň dva a půl metru vysoká

Brrr. Budím se ve dvě ráno zimou. Teploměr ukazuje 1,5 stupňů, což by měl můj spacák do minus třiceti přeci zvládnout, ale cítím zimu od sněhové podlahy. Asi to chtělo nafukovací karimatku a nejspíš i zacpat ten vchod batohem, jak nám radil Petr. To ovšem můj klaustrofobický strach nedovolil.

Zdaleka nejhůře je na tom ovšem nos, který mi čouhá ze spacáku ven, a ještě ho studí vlhká šála, přes kterou dýchám. Občas mi také na něj kápne ze stropu, jak tam kondenzuje vlhkost, co vydechujeme. Asi holt není strop dokonale vyhlazený a je tam nějaký hrbolek, kde se kapky tvoří. Ale chodidla v péřových botičkách mám naštěstí v teple, což je to hlavní, a tak se choulím na bok a spím dál.

Po studené noci, hřejivý východ slunce

Budíček zvoní v půl šesté ráno, ale to už jsme stejně zimou opět vzhůru. Lezeme ještě za svitu hvězd ven a vyrážíme na kopec. Po takové romantické noci nás totiž čeká ještě romantičtější východ slunce na nedalekém vrcholu Smielec vysokém 1409 m.n.m. Za svižného pochodu vyšlapanou stezkou moje tělo pomalu rozmrzá. A než dojdeme nahoru, zahřívá se mi konečně i nos.

Zima v záhrabu člověka vyžene na krásný východ slunce

Zima v záhrabu člověka vyžene na krásný východ slunce

Jsme tu akorát včas. V dálce za Sněžkou se nebe barví z červené do zlaté a sluneční kotouč se pomalu vyhupuje nad obzor. Tady vysoko nahoře už začíná krásný den, i když tam dole v údolí v teplých postelích se ještě spí. A jak mne hřejí sluneční paprsky do obličeje, mám ještě větší radost, že jsem v záhrabu ani nezmrzla, ani jsem z něj neutekla.

Aspoň už na vlastní kůži vím, že pod sněhovou peřinou se dá klidně přežít noc, jen to chce pořádnou výbavu, aby nebyla zima. A kdo ví, možná že příště se vypravím i někam dál, než jen pár set metrů od vytopené chaty. Kromě lopaty si však s sebou vezmu i pár zkušených horalů na kopání. Sama bych takový záhrab určitě zbudovat nedokázala. A nyní mne prosím omluvte, jdu si zalézt do teplé postele a dospat to. Dobrou.

Zima v záhrabu člověka vyžene na krásný východ slunce
Autor: pro iDNES.cz



Nejčtenější

Análie nebo Melanomia? Rodiče se předhánějí ve vymýšlení neobvyklých jmen

(Ilustrační snímek)

Většina z nás vybírala jména potomků v rodině, případně ve známé knížce Jak se bude jmenovat? Výběr jména u nás i dnes...

Chudým kráskám plní jejich sny. U dcery bych byl zásadně proti, říká

(ilustrační snímek)

Luxusní dárečky, výlety za hranice šedého průměru, nákladný život v krásných kulisách... Která žena po něčem takovém...



Příběh Karolíny: Manžel má milenku a odmítá ji opustit

(ilustrační snímek)

Vdaná jsem už téměř patnáct let. Za tu dobu mi manžel byl několikrát nevěrný, ale vždy, když to na něj prasklo, své...

Klidně bych kvůli roli přibrala i dvacet kilo, přemýšlí Bára Poláková

Barbora Poláková

Herečka a zpěvačka Barbora Poláková se kvůli klipu k jedné z písniček připravované desky ostříhala. Krátkovlasou...

Koupelna bez teplé vody a všude zima. Mise pomohla tátovi s malým synem

Julián s Matyáškem si během rekonstrukce bytu užívali v Mikulově.

Svého drogového období Julián (29) lituje. Jenže nezůstalo bez následků, ze vztahu s přítelkyní se narodil syn Matyáš,...

Další z rubriky

OBRAZEM: Pončo je pro podzim perfektní. Noste ho k džínám i místo šatů

Silueta, která leccos promine a krásně se vrství, se letos vrací na výsluní....

Silueta, která leccos promine a krásně se vrství, se letos vrací na výsluní. Ponča a peleríny však můžou být ošemetné....

Kristina Bazanová: Holka z maloměsta je ve 23 letech módní milionářkou

Blogerka Kristina Bazanová na filmovém festivalu v Cannes (květen 2016)

Ve 23 letech pravidelně létá první třídou, bydlí na střídačku na dvou kontinentech, je tváří několika velkých značek,...

Nicola Formichetti: Muž, který oblékl Lady Gaga do masa a masy do denimu

Nicola Formichetti kdysi oblékal Lady Gagu, teď vládne několika módním značkám.

Vytvořil pro Lady Gaga šaty z masa i image, co změnila tvář popové hudby, vedl několik velkých světových značek a...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.