Praktické legíny zahlcují regály obchodů už několik sezon, oprávněně znudění designéři proto zkoušejí prosadit fajnovější verzi tenkou látkou potažených nohou - punčochy jako excelentní módní doplněk.
Punčochy a punčochové kalhoty můžeme rozčlenit do tří skupin a jejich vzájemných kombinací:
* hrubé, tudíž hřející;
* velmi tenké a transparentní;
* výsostně dekorativní, zdobené krajkou, natištěným nebo utkaným vzorečkem.
Snad nejpřitažlivější inovací poslední dekády jsou takzvané "samodržící" punčochy, které vzezřením dokonale imitují erotický nádech podvazkových punčoch, ale díky vestavěné gumičce kolem stehna není potřeba nijak je na noze přidržovat.
U samodržek se mnohonásobně vyplatí investovat energii a čas do vyhledání správné značky a velikosti, protože ne všechny výrobci věnují stejnou pozornost kvalitě. Dalo by se říct, že většina těchto výrobků se zařezává do stehna, tvoříc neestetickou vybouleninu. Čím širší krajková guma, tím větší je pravděpodobnost, že budou punčochy pěkně sedět.
Hrubost punčoch se rozlišuje mezinárodním označením jednotky denier neboli den. Jeden denier se rovná pěti centigramům na metr příze, ale úplně vám postačí vědět, že nejběžnější a nejpopulárnější jsou patnáctky, hrubší třicítky nevypadají tak pěkně, ale déle vydrží, na večerní příležitosti se používají 15, 12 nebo jemné 10 den punčošky.
Aktuální trendy přejí výrazným, barevným punčochám, které je nejlepší kombinovat s neutrálně barevným outfitem, přičemž se nemusíte bát míchat různé struktury a materiály.
Dříve punčochy nosili muži
Přiléhavé návleky nohou – pradědeček dnešních ponožek - byly prý nošeny již ve starověkém Řecku a Římě. Také Japonci a Číňané si díky znalosti získávání hedvábí užívali ponožky po celá staletí. Z krátkých návleků končících u kotníku se staly dlouhé punčochy ve dvanáctém století, kdy je evropští muži nosili v podobě punčochových kalhot, natažených až k pasu; dámy si ty své kratší uvazovaly ke kolenům.
Šestnácté století přineslo příjemnou inovaci – ručně pletené punčochy, někdy zdobené výšivkou. Když pak jistý britský kněz vynašel pletací stroj, který vyráběl punčochy z vlny, bavlny i hedvábí, nestálo punčochové módě nic v cestě. Královna uvalila hrozbu trestu smrti na kohokoli, kdo by si troufl prodat patent konkurenci.
Muži nosili dlouho punčochy způsobem dnes vyhrazeným ženám – jako vnější, viditelný doplněk kratších kalhot (jak vídáme v historických filmech). S příchodem dlouhé nohavice se punčošky opět schovaly a postupně je chlapi přestali nosit úplně.
Ženy jim však teprve přicházely na chuť, a to zejména ve dvacátém století, kdy se odehrály dvě převratně významné události: Ženy začaly nosit kratší sukně a byl vynalezen nylon.
Příchod umělých, elastických vláken krátce před druhou světovou válkou převrátil punčochovou scénu naruby – a první náklad 72 tisíc nylonek se vyprodal během prvního dne (přičemž pro japonský trh s hedvábím to byla přímo tragická zpráva).
Prudký rozvoj technologií také později utnul tipec choulostivým a drahým hedvábným punčochám se švem a vystřídaly je bezešvé, na cirkulárních strojích tkané kousky. Druhá světová válka donutila výrobce přejít z dámských punčošek na produkci armádního zboží, a tak se stal balíček punčoch atraktivním artiklem, nabízeným dívkám vojáky výměnou za… řekněme příjemnou společnost. Když si dámy nedokázaly punčošky nijak opatřit, malovaly si na zadní stranu nohy falešný šev tužkou na obočí.
Punčochy se kdysi zjemňovaly vtíráním lanolinu (procesu se říkalo "velvetizace" neboli "zamatování"), dnes je stejného efektu dosahuje přidáváním silikonů.
V průběhu proměn punčochové módy se pořád znova a znova prokazovalo, že ji vždy zásadně ovlivňuje aktuální trend v délce šatů. Šedesátá léta přinesla kromě hippies a volné lásky také minisukně – délkou připomínající spíše o něco širší opasek – a tak se viditelný podvazek musel nadobro ztratit.
Punčochové kalhoty natahované až k pasu tak docela převzaly žezlo a dodnes je vykukující lem podvazkové punčochy považován za poněkud nevkusný. Tedy pokud nejde o odhalení záměrné, v soukromí, za účelem frivolní vizuální rozkoše.
Tradiční podvazkové punčochy s viditelným zadním švem mají pořád své oddané fanoušky, mnozí muži považují právě tento doplněk za jednu z nejatraktivnějších ozdob ženského těla vůbec.
Výroba těchto sexy punčoch je piplavá a náročná a při produkci vzniká i více než třetina odpadu, díky častým kazům. Podvazkové punčochy ze zásady neobsahují lycru, takže sice k noze nepřilnou, ale skýtají nezaměnitelný, hebký a hladivý pocit, vyvolávající opravdový dojem luxusu a smyslového potěšení.
Mnohem prostší je zhotovování obyčejných bezešvých punčochových kalhot, realizováno na cirkulárních strojích. Ještě donedávna se punčochy vyráběly se zesílenou patou a špičkou, dnes už je tahle vymoženost poměrně zřídkavá. Díky moderním materiálům se punčochy dnes také méně často trhají.
