Zpověď moderátorky: Jsem v jináči a svěřím se vám. Začneme oplodněním

Začala jsem před lety psát blog o tom, že nemůžu mít děti přirozenou cestou, o umělých oplodněních a všemu, co k tomu patří. Zkrátka od spermie v kelímku po potrat. Co si budeme povídat, spoustu žen se stydí za to, že jejich děloha nemaká tak, jak má a bojí se o tom mluvit. To je podle mě škoda.

Možná se někomu zdá divné, že se tak často svěřuji veřejně se svými strastmi i radostmi, no přijde mi to zkrátka přirozené. Nikdy jsem nepochopila touhu lidí nechávat si své příběhy pro sebe. Životy ostatních přeci mohou inspirovat, pomáhat a motivovat.

V jináči

Pořad s Ivanou Kulhánkovou alias moderátorkou Fancy vysílá televize Óčko v premiéře každé pondělí v 10:00, reprízy o víkendu. Více zde.

Když jsme do procesu umělého oplodnění s partnerem vstoupili, vše se nám zdálo dost jasné a jednoduché. Tak prostě oplodní spermii s vajíčkem a je to. Tak jednoduché to samozřejmě není. Spoustu vyšetření, medikamentů, které do těla musí žena vpravit. Že to není sranda mi došlo s první píchnutou injekcí do břicha (ano, než jsem si jí píchla, odběhl by klidně celovečerní film). Laicky řečeno - tělo se nejprve musí medikovat, poté se vyjímají vajíčka (za plného uspání), pak se spojí s genetickým materiálem partnera a zase se čeká, kolik že se takových embryí uchytilo a zkusí se transferem vložit do dělohy.

Ze tří pokusů nám vyšel jeden. A tomu se u mě v teple nelíbilo, z těhotenství  tedy nakonec nebylo po několika měsících nic. To byl asi logicky nejtěžší bod celé eskapády - zamlklé těhotenství a následný potrat.

Brali jsme to všechno statečně a trochu paradoxně i s humorem. Nakonec jsem na tom celém nejvíc ocenila, jak nás to s manželem spojilo. Dá se říct, že jsem se do něj při celém procesu umělého oplodnění znovu zamilovala. Třeba i proto se nám to pak podařilo bez pomocí doktorů, injekcí, čípků a pipet.

Těhotenský test byl pokořen a objevily se na něm dvě čárky. Nastala samozřejmě hysterie, myslím ta pozitivní. A taky spoustu vyšetření na gyndě.

Každá lékařská návštěva je tak trochu o nervy. Plod je ve vás malý jako zrníčko nebo borůvka a vy se modlíte, aby přežil další týden. O tom podle mě první tři měsíce jsou. A taky o radosti nebo rychlém střídání nálad. I když já byla nervozní spíše z toho, že z nenadání nemůžu pít víno. 

Můj blog se tedy začal rozrůstat o „zbouchnuté“ články, zatímco já se pomalu rozrůstala taky. První týdny jsou krásné, pokud tedy nezvracíte jako Alík. Já měla štěstí a celé období jsem prolezla jen s emoční nestabilitou. Tak jsem to nazvala já. Můj manžel se vyjádřil, že fakt, že jsem těhotná, ještě neznamená, že se budu „chovat jako kráva“. Takže tak. Uvidíme, co bude dál.