Kdykoli slyším, že se my Češi neumíme oblékat, srolují se mi smutkem ponožky do sandálů. Je pravda, že ve srovnání například s Italy nebo Francouzi nejspíš nepatříme ke stylistickým velmocem. A mám jednu špatnou zprávu: ať se sebevíc přesvědčujeme, že na vzhledu nezáleží, nejeden vědecký průzkum ukazuje opak.
Podle všeho nám trvá necelou vteřinu vyhodnotit atraktivitu a důvěryhodnost člověka, s nímž se nově potkáme. Další tři vteřiny má náš protějšek na to, abychom si jeho hodnocení doplnili o další detaily, jako je předpokládané společenské postavení, inteligence nebo například některé charakterové vlastnosti.
Ve snaze přelstít tři vteřiny, které by mohly hrát v náš neprospěch, tráví někteří lidé před zrcadlem hodiny. Někteří si dokonce sportovně dokážou přiznat, že i kdyby před zrcadlem vystáli důlek, stejně jsou dny, kdy jejich urputná snaha o vyladěný outfit končí fiaskem. A právě takoví lidé by mohli zvážit, zda alespoň při významných událostech není rozumné nechat si poradit.
Je to totiž pěkná věda! Tedy aspoň pro nás, kteří občas vypadáme, že jsme ráno prošli kolem výbuchu továrny na anilinky, čemuž odpovídá jak barevnost, tak poněkud expresivní účes.
Pro dnešek tedy upouštím od barev a volím černé šaty s černými silonkami doplněné pro oživení černými kozačkami, abych stylistce svým odvážným laděním barev nepoškodila sítnici. Pokud je tu a tam těžké obléknout na různé události sebe, jak těžké asi musí být odhadnout, co by slušelo jiným?
„Vždycky je potřeba si uvědomit, jaký je daný člověk typ. Jsme v outletu, takže tu můžou být některé velikosti sortimentu omezené, proto musíme přihlédnout i k tomu, jakou má velikost,“ vysvětluje Lenka Pavlů, stylistka, s níž se pokusím obléknout tři náhodné návštěvníky Fashion Areny ve Štěrboholích.
„Předpokládám, že nám to bude trvat minimálně hodinu na každého. Musíme vybrat oblečení, udělat fitting, modely a modelky nechat nalíčit a učesat a vyfotit,“ odhaduje Lenka. Úpěnlivě svírám tři poukazy na nákup v Areně. Snad to bude pro dobrovolníky dostatečná náplast za hodinu času. A taky doufám, že mi Lenka prozradí, co je to ten fitting a jak se to dělá.
Lov dobrovolníků
Po krátké poradě, na které si stanovíme za cíl přemluvit ke spolupráci aspoň jednoho muže, případně manželský pár, aby se nás muž sám nebál, vyrazíme s Lenkou na lov dobrovolníků. No, lov... Spíš vypadáme, že nás tam rodiče zapomněli, a tak hledáme, kdo by se o nás postaral. „Běž ty, ty jsi odborník!“ šeptám Lence. „Kdepak, ty jsi tu dneska od mluvení!“ tlačí mě před sebou Lenka. Podomním prodejem bychom se asi neuživily.
„Podívej, manželský pár, to by mohlo být fajn!“ šeptám Lence a vyrážím ke své kořisti, páru ve středních letech. „No tak to ani omylem!“ celkem jednoznačně nás odmítne pán. „Nemáme čas,“ stroze doplní dáma. Jejda.
Není čas na zoufalství, do zorného pole se dostává další dvojice. „Pán má konfekční velikost, ona je drobounká, ale určitě na ni něco pěkného seženeme,“ v rychlosti skenuje Lenka náš cíl. S vidinou možnosti dalšího odmítnutí se k nim blížíme.
Představíme svůj nápad a k našemu nadšení se na sebe nejdřív trochu nerozhodně usmějí a pak kývnou. Prvními klienty stylistického dua Lenka a Rozzuřené anilinky se stali Pavel a Jana z Litoměřic. Můžeme vyrazit do práce.
„Paní je velice půvabná a evidentně nepotřebuje pomáhat se stylem. Pán má hezkou sportovní postavu, bude mu taky slušet spousta kombinací,“ prozrazuje Lenka tajemství, které byste podle fotek asi sami odhalili. Je pravda, že jsme si to v začátcích naší společné kariéry udělaly spíš snazší.
„Zkusme jim tedy obléknout něco výraznějšího, co by si sami nejspíš nevybrali, ať je aspoň vychýlíme z komfortní zóny,“ lupne po mně spiklenecky okem Lenka. „Vyrazíme do Hugo Bosse!“ rozhodne pevnou rukou někoho, kdo zná místní obchody a tuší, co kde čekat. Nezbývá mi než kývnout pevnou hlavou někoho, kdo to tady rozhodně nemá pod kontrolou.
Abychom vydaly ten nejlepší výkon, je potřeba vzít v potaz povolání, pokusit se odhadnout povahu, koníčky a preference zákazníků. Jana je úřednice, je tedy zvyklá se oblékat spíš elegantně, ve volném čase ale nepohrdne sportovní módou. Pavel je voják, což by mohlo vést k dojmu, že otázku oblečení do práce má vyřešenou jednou provždy. „Do uniformy se oblékám až v práci, ale do té musím nějak dojet,“ vyvádí nás z omylu.
Leda do cirkusu
Prvotní průzkum obchodu provádíme všichni čtyři. Se zaujetím archeologa na stopě nově objevené pyramidy ve Štěrboholích bedlivě zkoumáme jedno ramínko po druhém. Dle Lenčina doporučení se snažím vnímat i věci, na které bych se sama nikdy nezaměřila.
Dress code: Jak se obléknout, když je na pozvánce... |
„Co říkáte na tohle?“ vytáhne Lenka kalhotový kostým kostičkované barvy s oranžovými akcenty. Unisono s Janou zavrtíme hlavou. „Nemám moc ráda oranžovou,“ jemně, ale důrazně odmítne Jana. „Věřte mi, že by to vypadalo super,“ snaží se parťačka dostat na Janu něco neobvyklého. „Ale jo, asi jo,“ zamyslí se Jana a Lenka se na mě vítězoslavně podívá. „Kdybych šla do cirkusu, asi by se to mohlo hodit,“ dodá Jana se smíchem. Nevadí, hledáme dál.
Jana není příliš vysoká a nosí velikost XS, což nás malinko omezuje. Ne že by velikost XS byla přebraná, to vskutku ne. „Menší lidé si musí dávat pozor na délku oblečení. Krátké kalhoty, ale i saka nevhodné délky je můžou opticky zkrátit,“ varuje Lenka.
Mám skoro nutkání zkusit najít něco, co by Janě neslušelo. Mohla by to být zajímavá změna v jejím životě, ale nakonec se ovládnu, protože bych nerada působila závistivě. Já jí to XS totiž samozřejmě nezávidím. Vždyť jí jde o život. Jeden prudší vítr a sundáváme holku ze střechy.
Poctivě a s otevřenou myslí se snažím najít zajímavou kombinaci z místní nabídky. Do oka mi padne plizovaná černá sukně s bílými nápisy. Jelikož je velikosti L a délky do půl lýtek, zavrhnu ji. „Zaujala mě tahle sukně, co myslíte?“ přijde o pár minut později Jana přesně s tou sukní, nad kterou jsem uvažovala. A tak co, vyzkoušet si ji může, za to nic nedáme.
Minuty běží. „Mně nakupování nevadí,“ uklidní mě Pavel. „Klidně si jdu nakoupit sám, ale radši s paní,“ zamilovaně pohlédne na Janu. Chápu.
„Co říkáte na tohle?“ vytáhne Lenka kalhotový kostým kostičkované barvy s oranžovými akcenty. Unisono s Janou zavrtíme hlavou.
„No ale tohle!“ vytáhne náhle Lenka černobílé šaty. S Janou se na sebe podíváme očima plnýma otázek. Je to „No ale tohle je krása!“, nebo „No ale tohle je tedy hrůza!“? Tak nějak nejsme schopné si bleskově udělat názor. Chvilku nad oversize šaty velikosti L dumáme a pak se je rozhodneme vzít spolu s krásným psaníčkem na fitting neboli zkoušku outfitu, což už devět minut vím, protože jsem deset minut stylistka a kolegyně mi to mezi řečí prozradila.
Jaké džíny?
Ve skutečnosti nejsem stylistka ani deset minut, ani vůbec. V obchodě už poletujeme dobrou třičtvrtěhodinu, a to jsme ještě nezačaly řešit Pavla. Blahořečím v duchu obchod, jelikož nabídka není zbytečně přebujelá a spíš než na hromadách oblečení si zakládá na menším počtu zajímavých kousků.
Janu uzavíráme s tím, že máme minimálně dvě kombinace, a vrháme se na Pavla. Tedy ne fyzicky, nejsme blázni, vždyť je voják. „Zkusíme něco elegantního, co vy na to?“ navrhujeme se ukotvit ve stylu. Máme výhodu, že nemáme žádné konkrétní zadání, takže nám stačí pána prostě hezky obléknout.
Člověk by řekl, co je na tom? Ať si ale člověk zkusí odhadnout velikost košile, obleku nebo džín jiného člověka, když s tím nemá žádnou zkušenost! Barevné kombinace můžou být další oříšek. „Vidíš ten rozdíl?“ ukazuje mi Lenka kombinace šál a saka. Šedočerná, nebo černošedá šála? Vždyť je to jedno, ne? „Všechny šály s nápisem mi evokují takové ty sportovní s nápisem Slavia,“ prohlížím si šálu s obřím nápisem Hugo by Hugo Boss. „No tak to bych si na sebe v životě nevzal! V životě!“ ohrazuje se Pavel. „On je sparťan, já slávistka,“ vysvětluje s úsměvem Jana. No vida, takže přece jen je místo, kam by Pavel s Janou nešel – slávistický kotel!
„Tak já bych vzala tu šálu tón v tónu, co říkáš?“ ptá se mě na můj erudovaný názor Lenka. „Já nevím, vezmeme tón v tónu?“ bezradně se otáčím na fotografa. Ten ke mně vrhne pohled, v němž tak trochu čtu, že dle jeho názoru – a že se estetikou živí – bychom si něco vzít měly. Ideálně prášek na hlavu.
V malinko rychlejším režimu než u Jany zvolíme pro Pavla zelený svetr a šedý oblek. No vida, tak máme hotovo. „Ten oblek možná bude trochu velký, ale menší nemají, tak to riskneme,“ váhá Lenka.
Ten oblek byl velký. Vyrazily jsme tedy rychle pro džíny do Pepe Jeans. Tam jsme byly s Lenkou postaveny před další životní otázku. Chceme džíny skinny, slim, taper, regular, straight, nebo relaxed? Pro kristapána, nešlo by mu prostě vzít modré džíny?
Pokud můžu lobbovat za Pavlovo pohodlí, vyhnula bych se skinny variantě. V té mám sama klaustrofobii, odkrvují se mi v ní nohy a notná část jejich objemu má tendenci se schovat od kotníků dolů, případně od pásku džín nahoru. To Pavlovi nemůžeme udělat, je to milý muž. Milý muž, co to umí se zbraněmi. Ačkoliv odkrvený by mohl být méně nebezpečný, je mi na nejupnutější variantu kalhot příliš sympatický.
„Podle toho, který model vybereme, doladíme make-up a vlasy,“ vysvětlí Lenka Janě a Pavlovi, proč je vlečeme z obchodu kamsi do zázemí, kde jsme dostali přidělenu krásnou místnost plnou světla a bonbonů spolu s Yanou Pushkar, vizážistkou z obchodu The Cosmetics Company Store, která nám pomáhá s přeměnou.
Ačkoliv se pouze potvrdilo, že Janě sluší všechno, když vyjde z improvizované kabinky v šatech, všichni vydechneme jedno nadšené: „Aaaach...“ „Víla!“ „Carry Bradshawová ze Sexu ve městě!“ „Krásná!“
„Ty šaty jsou super, nádherný materiál, cítím se v nich výborně a navíc v nich nemusím zatahovat břicho,“ pochvaluje si Jana. „Klidně bych v nich mohla na večeři a dát si půlku kachny,“ rozesměje nás. „Měla jsem si zkusit i ten oranžový kostým. Teď toho lituju, třeba by to vypadalo nakonec dobře,“ dočká se Lenka satisfakce.
Pavel a Jana. Ukázalo se, že tento pár z Litoměřic má pro elegantní oblékání cit.
Pavel v džínách, zeleném svetru a saku vypadá báječně. Barva svetru ho rozzářila, džíny perfektně sednou a nezpůsobují žádná vnitřní zranění, tady jsme jednoznačně v rámci našich cílů dosáhly úspěchu.
Jediné dohady vzbudí fakt, že každý z nás vidí jinak přechod mezi zelenou a modrou, takže bychom se mohli velmi intenzivně hádat na téma „tyrkys pro začátečníky a barvoslepé“.
Pozor na pás
Na to však není čas, máme ještě jeden poukaz, na který je potřeba nalákat další modelku. Máme štěstí po pár minutách. Záměrně se snažíme vybrat typově jiného člověka. Narazíme na Mirku, velmi milou a příjemnou paní z Kutné Hory.
I boubelky mohou na večírku zazářit. Jak obléknout kila navíc |
„Mám problémy si vybrat oblečení. Jednak nemám typickou konfekční velikost a mezi vrškem a spodkem těla jsou v některých případech až dvě velikosti rozdíl. A hlavně jsem dělávala vysokou krejčovinu, tak mi jen tak nějaký hadr opravdu nevyhoví,“ vysvětlí Mirka. „Naše šéfová vždycky říkala: Co neudělá jehlička, udělá žehlička. Všechno oblečení bylo několikrát prožehlené, takže drželo tvar. Spoustu oděvů, které si koupím, musím přešít, protože se po prvním vyprání zkroutí švy.“
Tuto modelku můžeme považovat vzhledem k rozdílu velikostí a náročnosti na kvalitu za větší oříšek, naše stylistické duo tedy jasně postupuje od jednoduššího ke složitějšímu, jak to má být. „Navrhuju zkusit Pietro Filipi, tam by nám mohlo něco vyhovovat,“ rozhodne Lenka.
Když se po obchodě rozhlédnu, těžko se mi vybírá, co se mi líbí nejvíc. Vybrala bych celé náruče věcí. „Pokud má někdo podobný problém jako Mirka, tedy velikostní nesoulad mezi horní a spodní partií těla, měl by mít perfektně vykonstruovaný a střižený model, který drží tvar,“ zaškoluje mě Lenka. Před očima se mi vybaví celá rodinka Kardashianek s velkými zadky nacpanými v legínách. Ovšem navrhnout podobný model paní Mirce rozhodně nehodlám.
„Taky je dobré si uvědomit, že schovávat se do velkých věcí není cesta. Každý jen opticky nabude i tam, kde to není nutné,“ varuje mě Lenka, že nemám sahat po beztvarých věcech.
Mirku vybírání nového outfitu vyloženě bavilo.
Posílena odvahou, kterou jsem získala po zkušenosti s Janou, vyberu pro Mirku šedý kalhotový overal. „Podívej na ty rukavice!“ ukáže mi Lenka největší úlet v prodejně. Svítivě růžové rukavice, které jsou navíc snad až k loktům.
Oblékněte se do barvy roku 2020 |
„To by byl odvaz, ale nenašla jsem nic, k čemu bychom je sladily. Ovšem to tričko v barvě magenta by se hodit mohlo, co říkáš?“ Ale jo, barva je to krásná! Z vlastní zkušenosti však vím, že tenké tričko zvýrazní všechny nedostatky. Každopádně bereme a šedou sukni se zajímavým detailem k tomu. A klobouk!
Při fittingu bohužel musíme vyřadit overal, který má krátké a velmi široké kalhoty. Na můj vkus Mirku příliš rozšiřují. „Představ si k tomu vysoké podpatky!“ přimlouvá se Lenka. Ne, to není ono. Druhý outfit je mnohem lepší. Mirce po obléknutí růžového, pardon – magenta trička – oči zasvítí hravostí.
Krásný výsledek
Růžová je jí blízká možná i kvůli tomu, že když ze zdravotních důvodů odešla od vysoké krejčoviny, začala uklízet ve školce. Holčičky by z magenty jistě byly nadšené. Když si Mirka navíc nasadí klobouček mírně na stranu, je vidět, že se doopravdy baví. Shovívavě přejde i příliš tenkou bavlnu trička.
„Vůbec se nelíčím,“ vypráví později na kosmetickém křesle. „Tatínek to nesnášel a byl dost rezolutní a sama jsem pak nějak neměla potřebu to řešit.“ Líčení si Mirka zjevně vychutnává. Jana je velmi vnímavá, Mirku proto nalíčí jemně, aby se necítila přemalovaná. Sjednocení pleti, zvýraznění řas a trochu tvářenky Mirčin obličej krásně projasní.
Mirka se usmívá a ochotně pózuje. „A to mám vždycky problém si vybrat,“ říká.
Spokojeně se kocháme výsledkem. Mirka se usmívá a ochotně pózuje při focení, odvažuju se tvrdit, že se cítí hezky a celou tou naší „hurá akcí“ se docela baví. Celkem by mě zajímalo, co si vybrala za darovaný poukaz.
Pro dnešek máme hotovo. Mohlo by se zdát, že vybírání oblečení je jen taková hra. Ale, dámy, věřte mně a většině mužů – všeho moc škodí. Jsem servaná jak plakát u metra, a když mrknu, vidím mrkváče. Ale tu radost, co měla Jana i Mirka v očích, když se dívaly na sebe do zrcadla, a Pavel, když se díval na Janu, tu si budu pamatovat.
