Amber dějiny odívání přitahovaly už od mládí. Podle slov jejích nejbližších přátel nepřestávala mluvit o mrtvých a jejich pohřebních oděvech. Později se už jako obchodnice s vintage oblečením začala zajímat o to, co jednotlivé kousky mohou prozradit o svém bývalém majiteli.
Aby jí neunikly širší souvislosti, rozhodla se vystudovat historii na univerzitě v Londýně a se svým netradičním zájmem rychle prorazila. Napsala několik úspěšných knih, dokonce s ní natočili i seriál o historických postavách a způsobu oblékání, který vysílalo rádio BBC.
Když Amber mluvila v rádiu (údajně o oblečení rybářů), netušila, že ji během jízdy v autě poslouchá forenzní archeolog Karl Harrison, člen detektivního týmu. Toho její práce zaujala a rozhodl se ji kontaktovat. Začal se tak psát příběh neobyčejného partnerství. „Forenzní věda se začala úzce zaměřovat pouze na DNA. Já se snažím znova poukázat na důležitost zkoumání dalších předmětů,“ poznamenal Harrison.
V jeho snažení mu měla pomoci právě Amber Butchartová, které nabídl spolupráci při objasňování osudu mrtvého muže nalezeného na poli. Tělo kdosi našel v mělkém hrobě a nebylo jasné, jestli tam muž zemřel, nebo se stal obětí vraždy. Butchartová byla díky zachovalému oblečení schopna onoho muže nalézt v seznamu pohřešovaných lidí, a tak pomohla vyřešit záhadu, na kterou by samotní kriminalisté možná nestačili.
Šuplík skrýval tělo dítěte
Amber Butchartová se osvědčila a byla jí proto nabídnuta nevšední pozice „konzultantky pro forenzní oděvní analýzu“. A případy se začaly hrnout. Jednou byla zavolána k překvapivému objevu. „Zemřela starší žena a její děti o několik dní na to procházely věci, které po sobě zanechala. V jednom ze šuplíků objevily něco hrůzostrašného: tělíčko dítěte zabalené do hadrů,“ osvětlil nález Harrison.
Butchartová tehdy využila znalostí, které získala při datování vintage šatů. „Těžký polyester, podomácku vyrobené látky s nedokončenými švy. V hadrech byla taky podprsenka, kterou jsem zařadila do 60. let. Pak jsem se podívala na štítek a zjistila co nejvíce informací o historii firmy a jejích výrobcích. Díky tomu jsem byla schopná s celkem velkou jistotou nález datovat,“ vysvětlila Amber.
Klasické detektivky nečekejte
Právě spodní prádlo je podle ní nejspolehlivějším kouskem k datování. „Trendy spodního prádla se totiž rychle mění. Násilník ho navíc většinou nechá netknuté. Velké firmy jako třeba Marks and Spencer mají bohaté archivy svých výrobků, včetně spodního prádla, které mi usnadňují práci.“
A co se z oděvu mrtvého dá vyčíst? Například otisky prstů, což je na poli kriminalistiky relativní novinkou. Metoda podle skotského profesora Davida Bremnera spočívá v tom, že se na látku nanese malé množství zinku, který odhalí místa nepokrytá otisky. Úspěšnost metody ovlivní třeba i to, jak moc se člověk potí. I když nejsou otisky podle Bremnera většinou dostatečně viditelné, i tak se postup ukázal být užitečným.
„Například tehdy, když člověk domněle spáchá sebevraždu skokem, ale otisk dlaně na jeho košili ukáže, že byl nejspíš strčen,“ vysvětluje Bremner. Kromě otisků se na šatech dá často nalézt i krev, sperma nebo sliny, případně vlasy zločince.
Také oblečení pachatele hraje v kriminalistice velkou roli. Vyšetřovatelé jsou totiž na místě činu schopni nalézt kousky vláken, které pomohou určit, co měl zločinec v době činu na sobě. Jak probíhá zkoumání textilií, vysvětluje forenzní analytička Kelly Sheridanová. „Moje práce spočívá z velké části v tom, že pomocí speciální lepicí pásky, kterou přikládám na různé povrchy na místě činu, získám vzorky textilií. Ty se pak dále zkoumají v laboratoři pod mikroskopem.“
Podle Sheridanové je počet forenzních vědců zabývajících se textiliemi tak malý, že většinou se v tomto oboru dá rychle vypracovat od malých zločinů až po ty nejzávažnější, jako jsou vraždy a znásilnění. „Realita je však dost odlišná od toho, co nám ukazují televizní kriminálky. Zkoumání textilií je často zdlouhavá laboratorní práce. Jedním kouskem oblečení nebo jen jeho útržkem se klidně zabývám i několik hodin,“ uzavírá Sheridanová.
Nevšední celebrita
V současnosti Amber Butchartová přednáší kriminalistům například o tom, jak ohledávat místo činu, jak se vyznat v látkách, typech zapínání i jak jednotlivé kousky oblečení správně pojmenovávat, aby byl popis srozumitelný i případným budoucím vyšetřovatelům. „Naše práce moc klasické detektivky nepřipomíná. Scénami vraždy nejsou luxusní vily a oběťmi bohatí bankéři, ale spíše obyčejní lidé na mnohem přízemnějších místech,“ říká Amber.
Mezi ostatními vyšetřovateli se mladá historička obzvlášť vyjímá. Se svým typickým turbanem a širokými kalhotami jako by vypadla z jiné doby. I proto se v Británii stala známou osobností a jejích přednášek o dějinách módy se účastní tisíce lidí.
