Léta války i poválečné období byly v Evropě poznamenány nedostatkem veškerého spotřebního zboží. Také na území protektorátu se musel průmysl podřídit válečným potřebám. Na oděvy, obuv i látky byl zaveden přídělový systém. I za protektorátu u nás nadále působily stovky krejčích a ševců vyučených často ještě ve Vídni, kteří velmi dobře ovládali své řemeslo. Kromě toho byly ženy vedeny k ručním pracím, a tak se pletlo, vyšívalo, háčkovalo i šilo doma.
Smutný osud potkal po roce 1939 židovské firmy, které byly násilně převedeny pod německou správu a jejich majitelé, pokud včas neuprchli, posláni do koncentračních táborů. Takzvaná arizace postihla například módní dům Arnoštky Roubíčkové, prestižní salon Rosenbaum, jehož majitel Oldřich Rosenbaum naštěstí včas odjel do Francie a později do USA, a mnohé další.
V tradici třicátých let naopak pokračoval módní dům Hany Podolské, kde si ve 40. letech nechávaly šít i české filmové celebrity Adina Mandlová, Lída Baarová, Zita Kabátová nebo Nataša Gollová. Hvězdy našeho i zahraničního stříbrného plátna byly nejen nositelkami a propagátorkami módy, ale také inspirací pro řady obyčejných žen. A co se ve 40. letech minulého století nosilo?
Oděv jako uniforma
Vycpaná ramena, zdůrazněný pas, jednoduchá áčková sukně. Módní silueta za války a v letech krátce po ní byla střízlivá a jednoduchá a tak trochu připomínala uniformu. Látka i krejčovské potřeby byly na příděl a tomu se museli přizpůsobit i návrháři.
Přešíváme, pleteme
Nedostatek nutil ženy využívat, co se dalo. Přešívalo se a kombinovalo. Módní stránky v časopisech přinášely návody, jak ze dvou starých šatů spíchnout jedny nové, jak předělat pánský oblek na dámský kostým nebo nápaditě doplnit látku pleteninou.
Bez klobouku ani ránu
Bez klobouku, rukavic a kabelky tehdy nevyšla ven žádná žena. A protože na klobouk se spotřebovalo relativně málo materiálu, stal se hlavní ozdobou outfitu. Nosily se všechny možné i nemožné tvary – široké oválné klobouky z lýka posazené do týla, rovné sklopené do očí a na stranu, barety, toky, pletené čepičky. Velmi často se šily doma ze zbytků, zdobily síťkami a pery, neustále se předělávaly a opravovaly.
Boty ze dřeva
Z kůže se za války šily vojenské boty, z vlny uniformy a z hedvábí padáky. Výrobci tak byli nuceni přejít na náhražkové materiály jako dřevo, lýko, celulóza, viskóza či další umělé materiály. Z lýka a trávy se dělaly tašky, klobouky i obuv, populární byly i sandálky s dřevěným spodkem a textilním svrškem, které vyráběla firma Baťa.
Konec odříkání
Éra odříkání v módě skončila v roce 1948, kdy představil Christian Dior svůj new look. Velmi ženská silueta se širokou sukní, úzkými rameny a korzetovým živůtkem zdůrazňujícím pas a poprsí byla reakcí na strohou siluetu válečných let. Nový módní styl nadšeně uvítaly ženy ve světě i u nás. Jeho obliba pak s malými obměnami trvala téměř 15 let.
