Mistrovství světa v trailu je disciplína s dlouhou tradicí, ale větší pozornosti se těší až v poslední době. Ještě několik let zpátky spadala nominace na šampionát pod český atletický svaz, který ovšem tuto z atletického hlediska okrajovou disciplínu příliš neřešil.
Obliba trailu ale rok od roku roste a i konkurence a prestiž tohoto závodu je rok od roku větší. Česká republika tak už několik sezón vysílá na start celou řadu běžců, kteří mají ambice bojovat o nejvyšší příčky. A nejinak tomu bylo při letošním ročníku pořádaném jako součást španělského závodu Penyagolosa Trail v Iberském pohoří.
Závod dvou odlišných polovin
Trať závodu slibovala parádní podívanou. První polovina 85 kilometrů dlouhé trasy totiž byla poměrně jednoduchá a běhavá, zatímco druhá půlka nabízela výrazně větší převýšení a technický terén. Pozitivní převýšení bylo v součtu úctyhodných 4.900 metrů a vzhledem k tomu, že trasa měla cíl na odlišném místě než start, byl součet naklesaných metrů nezvykle nižší (3 600 metrů). Zcela zásadní tak bylo správné rozvržení tempa, protože ve světové konkurenci bylo pro kvalitní výsledek nutné první polovinu zaběhnout v ostrém tempu, ale ne tak ostrém, aby závodníkům zbylo dostatek sil do náročnější druhé poloviny.
Přihlaste se na závody do Zoo BrnoPro již tradiční běžecký závod jsme nachystali novou, ještě krásnější trať vedoucí zoo, loukami s výhledy i lesem. Osm kilometrů se na vás těší 15. září 2018.  |
Hlavní favorité a česká želízka v ohni
Mezi hlavní favority závodu patřili v prvé řadě obhájce a dvojnásobný světový šampion ze Španělska Luis Alberto Hernando. Na nejvyšší stupínek pomýšlel i talentovaný Američan Zach Miller a do užšího seznamů favoritů se dal zahrnout i Brit Thomas Evans nebo Francouz Ludovic Pommeret. Na jejich chybu ale čekal celý zástup méně známých, ale stejně kvalitních běžců - a mezi nimi hájil české barvy univerzál Jirka Čípa. Ten už loňským osmým místem na trailovém šampionátu ukázal, že kromě neporazitelnosti na českých závodech dokáže podávat kvalitní výkony i v zahraničních horách. Letos se s napětím očekávalo, zda dokáže Jirka loňský výsledek zopakovat, nebo dokonce ještě vylepšit.
Kromě Čípy se na start postavili ještě čtyři další reprezentanti. Marek Causidis, Tomáš Hudec, Michaela Mertová a Anka Straková. Mezi muži se nejlepší výsledek očekával od Čípy, ale ani Causidise s Hudcem nebylo radno podceňovat, protože oba dokázali na české i mezinárodní scéně předvést velmi kvalitní výkony. V ženské kategorii bylo rovněž vše otevřené, i když Mertová bojovala v přípravě se zraněním a Anka Straková ukazuje v posledních sezónách svou sílu spíše na technicky náročnějších a méně běhavých tratích.
Start závodu byl plánován na šestou hodinu ranní a předpověď počasí slibovala příjemné klima. Jediný problém mohla představovat velmi vysoká vlhkost.
Ostrý první maraton
Začátek byl podle očekávání velmi ostrý. Prvním mezičasem na devátém kilometru probíhalo čelo závodu v průměrném tempu 4:45 min/km a až do druhé občerstvovací stanice kousek za hranicí půlmaratonu se prakticky nezpomalilo. Pokud vám to nepřijde nijak zvlášť rychlé, přičtěte si jeden vertikální kilometr a technický terén.
Pro vývoj závodu se ale ukázala klíčová až stanice Atzenet na úrovni maratonu. Zde se stále drželo pětkové tempo a Zach Miller zde vedl v šíleném čase 3:27. Hned za ním se ale v malých rozestupech pohybovali další favorité, prvních deset borců se naskládalo do deseti minut. K velké radosti českých fanoušků nechyběl na čele ani Jirka Čípa, který v tu chvíli běžel ve skupince na pátém až devátém místě.
Další čeští reprezentanti se postupně prokousávali pořadím a na občerstvovačce v Atzenet se pohybovali kousek od sebe na úrovni padesátého místa. To stejné platilo i v ženském závodě, kde si Anka Straková pomalu, ale jistě klestila cestu do nejlepší dvacítky.
Druhá půlka v horách
Za Atzenet ale konečně přišly pořádné kopce a i náročnost terénu se měla začít citelně zvyšovat. Polovina závodu tak dokonale ukázala, komu rychlé tempo vzalo nejvíc sil a kdo je stále schopný zabrat a tempo ještě vystupňovat.
Na plyn zde začínal šlapat Luis Hernando, který tak zvolil naprosto stejnou strategii jako při svých předchozích dvou vítězstvích. V první polovině běžel volně a čelo si hlídal zpovzdálí, v druhé polovině to pořádně nakopnul a všem ukázal záda. Zach Miller měl strategii naprosto opačnou. Pokusil se nasadit vražedné tempo už od startu a vydržet to, co nejdál to půjde, a cestou uvařit všechny své protivníky.
Pohřebiště na šedesátém kilometru
Už na šedesátém kilometru se ale ukázalo, že Španělova strategie je výrazně lepší, protože Američan začal vlivem dehydratace a únavy výrazně zpomalovat. Občerstovačka Vistabella na 63. kilometru byla podle zúčastněných hotové pohřebiště a kromě Hernanda nikdo nevypadal příliš ve formě. To se týkalo i Jirky Čípy, který se stále držel okolo desátého místa.
V tuto chvíli zbývalo posledních 22 kilometrů s pořádnými kopci a více než fyzická výkonnost nyní rozhodovala zvolená strategie a morální síla. V Penyagolose se naplno ukázalo, že největší úspěch slavili ti, kteří začátek neběželi příliš rychle a své síly šetřili do náročnější druhé poloviny.
Promyšlená strategie slavila úspěch
Luis Alberto Hernando si pohodlně budoval čím dál větší náskok a do cíle doběhl o osm minut dříve než další Španěl Cristofer Clemente, který by mohl vyučovat, jak správně rozložit své síly. V první polovině závodu se totiž pohyboval až kolem osmdesátého místa a s každou další občerstvovačkou se posouval vpřed, až byl na šedesátém kilometru nakonec druhý, kde vydržel až do konce. Na druhé místo se přitom probojoval až pět kilometrů před cílem, ještě o chvíli předtím běžel na třinácté pozici.
Bronzovou medaili pro sebe urval Brit Thomas Evans po konstantním výkonu, od začátku až dokonce nikdy nevypadl v medailových pozic. V závěru naopak zcela shořel Zach Miller, který po velkém boji dokončil na osmém místě. Podle jeho vlastních slov zvolená strategie představovala obrovskou míru rizika a dvanáctý květen očividně nebyl pro Millera šťastný den.
Čípa v nejlepší desítce
Nás ale v tu chvíli více zajímalo počínání Jirky Čípy, který stále bojoval o umístění v nejlepší desítce. Mezi šestým a třináctým místem byly rozestupy extrémně malé a rozhodovala každá drobnost. V jednu chvíli to vypadalo bledě a podle mezičasů začal Jirka na skupinu před sebou výrazněji ztrácet, ale v závěrečném úseku ze sebe vyždímal poslední zbytky sil a urval pro sebe finální deváté místo, které patří mezi ty nejlepší české výsledky na světové ultra scéně posledních let. Výsledek se dá považovat za ještě cennější díky tomu, že Jirka není profesionální běžec, kromě práce na plný úvazek zvládá i rodinné povinnosti.
Zbylým dvou reprezentantům se tolik nedařilo. Causidis musel kvůli obnovenému zranění odstoupit na šedesátém kilometru a Hudec bojoval v druhé půlce s krizí, i tak z toho ale nakonec bylo v celosvětové konkurenci profesionálních běžců solidní 58. místo.
Ance Strakové nakonec útok na nejlepší dvacítku těsně nevyšel. Skončila jednadvacátá, ale během poslední třetiny závodu se dokázala vyšvihnout z třetí desítky o deset příček výš. Michaela Mertová dokončila na 60. místě.
