Stejně tak se mění i pojem exotika. Jak jinak byste označili ovoce, o kterém nevíte, jak chutná, vypadá a v obchodě jej nenajdete?
Abyste se s ním seznámili, musíte nahlédnout do odborné knížky, zajít do muzea nebo si ho vyhledat v Googlu…anebo vyrazit do oblastí naší vlasti, kde roste.
Mišpule je prastaré ovoce, které se někdy před čtyřmi sty lety, kdy například o hruškách neměl ještě nikdo ani ponětí, považovalo za něco tak běžného, jako nyní třeba jablka či pomeranče. Plody, jejichž velikost je menší než slepičí vejce, jsou vydatné, bohaté na vitamíny a další blahodárné látky. Ovoce je však nutné před sběrem nechat přejít mrazem, jinak je velmi trpké. Potom je chuť Mišpulí sladká a plná a připomíná hrušky, jablka a jeřabiny. Plody mrazem totiž změknou a zkoncentrují se v nich cukry.
Mišpule se konzumují syrové, nebo se z nich vyrábí výborná marmeláda, šťáva nebo lahodný likér. Také je možné vyrobit léčivý sirup, který pomáhá proti průjmu. Na Mišpule můžete narazit dokonce v Praze, například v Kolowratské zahradě nebo Vojanových sadech.
Špendlíky jsou dnes už hodně vzácné a většina lidí je zaměňuje s mirabelkami, které rostou hojně na stromech u cest. Jde však o jiné ovoce, i když velmi příbuzné. Špendlík je vlastně žlutá švestka, bohatá na vitamin C, B, železo a minerální látky. Plody jsou chuťově švestce podobné a jsou ještě trochu sladší. Možná i proto se z nich vyrábí nejčastěji vynikající marmeláda nebo povidla anebo jemná pálenka.
Špendlíky už prakticky v přírodě nenajdeme, protože většina stromů po nástupu šárky, nemoci švestkových stromů, zanikla. Poslední stromy rostou na Moravě.
Jeřáb oskeruše se začíná poslední dobou těšit stále větší popularitě. Drobné plody - malvice obsahují vitamíny A, C, minerály, třísloviny a organické kyseliny. Chuťově jsou oskeruše sladké, šťavnaté a příjemně aromatické. Ovoce se konzumuje syrové, ale musí se nejprve nechat uležet, což se projeví zhnědnutím plodů.
Vynikající jsou také marmelády, džemy nebo kompoty. Ovoce se také suší a drtí na prášek, který chutí připomíná skořici a výborně se hodí do sladkých pokrmů. Z oskeruší se vyrábí i lahodné víno nebo pálenka oskerušovice, jejíž chuť je vskutku delikátní. Stromy jeřábu se nejhojněji vyskytují v Českém středohoří a jihovýchodě Moravy.
Kdoule jsou v syrovém stavu prakticky nepoživatelné. Žluté plody hruškovitého nebo kulovitého tvaru jsou totiž i v době zralosti dost tvrdé, suché a špatně se polykají. Mají však výrazné aroma, pro které jsou oblíbené v kuchyni. Ovoce obsahuje velké množství pektinu, a tak se používá i jako zahušťovadlo pokrmů.
Kdoule jsou bohaté i na vitamin B a C, draslík, vápník, železo, zinek, fosfor a třísloviny. Nejčastěji se kdoule krájí na plátky a suší. Sušené plody dodávají jedinečnou chuť a vůni mnoha pokrmům. Z ovoce se také vyrábí marmeláda, kompot, rosol nebo želé. Specialitou je kdoulová pasta zvaná "kdoulový sýr", jejíž výroba je velmi jednoduchá.
Zralé kdoule stačí rozvařit, smíchat s cukrem a citronem a podle chuti přidat kandované ovoce či ořechy. Tento druh marmelády je možné běžně koupit, například ve Španělsku. Jemně chlupaté plody byly také kdysi často vkládány do ženských šatníků, aby provoněly oblečení. Kdoule můžete venku najít stále poměrně často a poznáte je snadno podle příjemné vůně.
V přírodě je možné objevit a nasbírat ještě mnoho jiných jedlých plodů, na které se pomalu zapomíná, a které jsou přitom lahodné a zdravé. Nedávno jsem udělala takovou expedici se starším odborným atlasem v jihomoravských luzích a hájích a donesla jsem si toho domů požehnaně. Uspořádala jsem potom originální ovocnou párty, která sklidila velký úspěch. Hlavně jsem však poznala mnoho přírodních lahůdek, které obohacují mou kuchyni, a které nemusím kupovat v supermarketu.
