„Hanička si občas stěžovala, že ji bolí břicho, a my jsme to přisuzovali alergii, kterou trpěla. Jednou v noci už pak strašně brečela a úplně se válela bolestí, tak jsem jí zavolala záchranku,“ vzpomínala v televizním pořadu Mise nový domov maminka Amálie (37). „Byla to totální bezmoc, nikde v příručkách není, jak máte své dítě léčit a zachránit z rakoviny. Já jsem mohla Haničku akorát utěšovat a držet ji v náručí.“
Hanička teď podstupuje náročnou léčbu a je pro ni velmi důležité, aby byla v naprosto čistém prostředí. Jejich dům, který je v katastrofálním stavu, tuto podmínku rozhodně nesplňuje.
V malebné vísce Hnanice u Znojma se dům zvenku neliší od okolní zástavby. Uvnitř je plný plísně, opadaných zdí a nevyhovujícího nábytku. Kvůli tomuto nevhodnému prostředí mají potíže rovněž další děti: Honzík (5) má astma a Maruška (7) onemocněla laryngitidou. Jen u nejmenší Amálky se zatím neprojevila žádná nemoc.
Rodině však při rekonstrukci došly peníze a chybí i potřebná energie, protože tatínek, který při infarktu málem přišel o život, ještě není zcela zdráv. Tento silný příběh zaujal televizní produkci, která se rozhodla pomoci a zařadila je do projektu Mise nový domov.
Po mši v kostele si pak Beránkovi vyslechli od moderátorky pořadu Terezy Pergnerové, že byli vybráni. Teď už si musí jen všechno rychle zabalit a čeká je několik dní odpočinku. Tentokrát však neodjela rodina do hotelu, ale bude kvůli nemocné Haničce trávit čas po dobu rekonstrukce ve známém prostředí u svých blízkých.
Vlhko a plíseň jsou všude
Pod vedením stavbyvedoucího Pepína pak mohla začít celková oprava domu. A hned po první obhlídce bylo zřejmé, že tentokrát to bude opravdu těžké. Celý dům byl v havarijním stavu, oprava se navíc musí udělat pečlivě a důkladně i s ohledem na vážně nemocnou Haničku.
Mezitím, co si rodina aspoň na deset dní užívala klidu a pohody, se musel celý dům vyklidit a zbavit vlhkosti, která byla cítit ve všech místnostech. Dělníci museli odstranit omítky, vykopat mokré podlahy a instalovat venkovní drenáž, která by měla pomoci od všudypřítomného vlhka. Vyměnit se musela rovněž všechna okna.
Bohužel se ukázalo, že zatím nejnáročnější rekonstrukce v celém televizním cyklu se nevejde do plánovaného rozpočtu. Chybělo zhruba šest set tisíc korun. Peníze se nakonec podařilo sehnat od sousedů, starosty i partnerů projektu a dostavba domu mohla pokračovat. Ruku k dílu přiložili také příbuzní, známí a další dobrovolníci. A nakonec se vše stihlo včas.
Je to zázrak
Když se rodina vrátila, byli všichni - od rodičů až po děti - v šoku. Maminka skákala nadšením a plakala dojetím, tatínek nevěřícně kroutil hlavou a oči mu zářili štěstím. „To je zázrak!“ rozplýval se, když si prohlížel proměnu jejich domova. A směrem k manželce řekl: „Nikdy jí nenapadlo, že by mohla bydlet v tak krásném prostředí.“
Už po otevření vchodových dveří se ocitli v jiném světě. Neútulná vlhká předsíň se změnila v suchý, světlý a příjemný vstup do nového domova. Z kuchyně se stala moderní místnost ve venkovském stylu. Obývací pokoj zase místem pro společné setkávání. Z koupelny, která byla v dezolátním stavu, byla najednou čistá světlá místnost s pračkou, sušičkou a prostornou vanou.
Jeden dětský pokojíček byl zařízen v námořnickém stylu a dvě nejstarší děti se hned začaly handrkovat, kde kdo bude spát. Také vážně nemocná Hanička má z mokré místnosti s propadajícím se stropem útulný pokojík. Má i vlastní sociální zařízení a rodina věří, že takové prostředí jí pomůže lépe se vyrovnat se zákeřnou chorobou. „Boj Haničky s nemocí je teď o krok dál,“ řekl spokojeně tatínek Petr.
