Její šatník obsahuje věci moderní, ale i ty z minulosti.
„Mám ráda historické předměty. Vintage je v současnosti trend, takže když si někdo vezme na sebe něco staršího, lidé se na něj nedívají, jako že vytáhl oblečení po babičce. Vedle zcela moderních klobouků nosím i některé z první republiky, barety nebo slamák ze zrzavé lakované slámy z roku 1935. V zimě pak klobouk z Tonaku po dědovi ze 70. let. Ráda doplňuji současné šaty starými doplňky – klobouky, šátky či šperky,“ říká Miroslava Burianová.
Když přišla na rozhovor, měla na krku šperk z roku 1925, který nosila Mili Vávrová – zakladatelka vintage v Česku, která si v devadesátých letech otevřela obchůdek se starými věcmi v Michalské ulici v Praze.
„Byla u nás snad první, kdo začal prodávat historické oděvy a doplňky. Kupovali jsme od ní hodně věcí do sbírek. Po její smrti jsem si šperk koupila na památku. Mám ráda staré věci a obklopuji se starými věcmi. Jsem vetešník a jsem na to hrdá,“ přiznává historička.
Miroslava Burianová vystudovala historii a inklinovala k dějinám umění, módě se začala věnovat tak trochu náhodou.
„Současný ředitel Historického muzea Marek Junek před deseti lety dělal výstavu Republika a tehdy mi řekl něco ve smyslu: Potřebujeme někoho na oblečení, ty jsi jediná ženská v týmu, tak se toho ujmeš. A tak jsem poprvé vstoupila do depozitáře textilu a v podstatě z něj už neodešla. Tehdy se potkaly dvě věci, ke kterým jsem vždy tíhla – historie a móda,“ říká Miroslava Burianová.
Pár dnů před výročím sta let od založení Československa historička Miroslava Burianová říká, že dnešní optikou se díváme na události z tehdejší doby mnohdy až nekriticky.
„První republiku si hodně idealizujeme a idealizujeme si i Masaryka. Vůbec nechci snižovat jeho osobnost, bez něj by nebyl tento stát. Ale už se nemluví o tom, jakým způsobem probíhala zákulisní jednání, jaké byly politické aféry. Za první republiky se stalo, že v parlamentu po sobě házeli – oni to nazvali smrdutá bomba – prostě poslanec hodil po předsedajících cosi, co páchlo tak, že následně muselo být jednání přerušeno a sněmovnu hodinu větrali. Dovedete si to dnes představit?“
Móda v seriálu První republika je plná nesmyslů |
A stejně tak si často idealizujeme i tehdejší módu. „Vycházíme z černobílých fotografií a už jenom to zkresluje, protože se na nich absolutně skryje nesoulad barvy. A stále dokola se otiskují stejné fotky, na kterých jsou herečky a ty neodrážejí realitu v ulicích. Všechny filmy pro pamětníky jsou pro nás prvorepubliková elegance. Ale ty nejslavnější – od Kristiána přes Hotel Modrá hvězda či Eva tropí hlouposti – pocházejí z doby protektorátu, ne z první republiky. A ani ty protektorátní filmy neukazují realitu, protože herečky měly do filmů róby ze salonů.“
Realitě období neodpovídají ani kostýmy současných filmů a seriálů s prvorepublikovou či protektorátní tématikou. „Běžně se s námi filmaři neradí, mají na to své odborníky, ale pokud jde třeba o První republiku, tak tam je škoda, že se neporadili,“ říká Buriánová. Seriál začíná po první světové válce a je v něm vidět dívka v kalhotách, což podle Miroslavy Burianové bylo nemyslitelné.
Miroslava Burianová (43)
|
„I ve třicátých letech by budila pohoršení. Nebo film Lída Baarová. Herečky byly průkopnicemi kalhot, ale vzít si kalhotový kostým na přijetí k Hitlerovi? To jsou takové nesmysly,“ míní. Kalhoty se začaly běžně nosit až v 50. letech. Do té doby si je ženy oblékaly jen do postele, pro sport, na pláž či do práce, pokud to vyžadovala profese. Na druhou stranu, pokud by někdo měl doma dámský kalhotový kostým nebo i jen kalhoty z první republiky, historici by takové oblečení uvítali. „Bylo by to pro sbírku nesmírně cenné,“ zmiňuje Miroslava Burianová, která stále pracuje na rozšiřování sbírky novodobé módy v muzeu a je vděčná za každý nový zajímavý přírůstek.
Některé originální kousky budou k vidění i na výstavě 2 × 100, kde se představí dvě stě exponátů ze všech sbírek muzea.
„Poprvé budou například vystaveny šaty ze svatební výbavy Marie Luisy, když si brala Napoleona. Jsou z roku 1810, jsou jemné, vyšívané, působí subtilně a křehce, ale zároveň mají v sobě odkaz na nadčasovost. Nebo vystavujeme společenský komplet z čínského hedvábí z roku 1953 s kožešinou ze stříbrného norka. Šaty si nechala ušít na zakázku u Hany Podolské její dlouholetá zákaznice Marie Velingerová,“ říká hlavní autorka výstavy, která se návštěvníkům otevře 28. října v Historické budově Národního muzea v Praze a až do konce roku na ni bude vstup volný.
