Jenže není vládce jako vládce a není milenka jako milenka. Špatná volba milenky se může vládci či státníkovi vymstít a uvrhnout ho do hlubokého opovržení. Kdo si umí vybrat kvalitu, může ostří moralistické kritiky otupit. Zejména legalizuje-li později vztah s milenkou a manželku velkoryse "odškodní". Někdo však sedne na lep nezletilé kočičce, profesionálce nebo arogantní intrikánce, a tím si zadělává na pěkně horké chvilky.
Stejně je to s milenkami. Některým avantýra s mocným přinese slávu a doživotní zajištění. Zde mohu zmínit např. madame de Pompadour, slavnou metresu francouzského krále Ludvíka XV, nebo její mladší konkurentku, Marii Louisu O´Murphy.
Marilyn pohořela, Kleopatra vítězila
Marilyn Monroe ve filmu Slaměný vdovec
Mnoho žen ovšem takové štěstí nemá, na aféře pohoří a skončí tragicky. Jako třeba sex-idol raných šedesátých let Marilyn Monroe. Byla atraktivní, úspěšná, slavná, ale také vnitřně slabá a zranitelná. Zřejmě právě to ji stálo život, ať už spáchala sebevraždu, nebo byla najatými vrahy odstraněna coby nepohodlná osoba, ohrožující pověst prezidenta Kennedyho.
Dovolila si totiž hodně: vyhrožovat sukničkáři a vládci v jedné osobě, že jestli se nerozvede, roztroubí jejich románek do světa. Navzdory tomu, jaký účinek měla na muže a jaké velikány si podmaňovala, to se svým osudovým milencem nezvládla. Oslabila ji dlouhodobá konzumace barbiturátů, nebo závislost na vášni s prezidentem? Kdo ví. Každopádně počáteční rovnováha, spojení nejmocnějšího muže a nejkrásnější ženy Ameriky, se na konci extrémně vychýlila a ukázala jednoho jediného vítěze.
Stejnou "rovností" se vyznačovala i bájná láska Césara a Kleopatry. I César, tehdy největší vojevůdce a vladař říše římské, propadl půvabům svůdné Egypťanky, když se snažil uspořádat poměry v její zemi. Ale na rozdíl od novodobé krásky Marilyn si africká královna uměla milence daleko lépe omotat kolem prstu. Vášní i lstí, ženskými křivkami i bezkonkurenční hrdostí, intelektem, a konečně aktem nejženštějším a nejpůsobivějším: porozením syna.
Podařilo se jí takřka nemožné. Přimět muže, jemuž ležel u nohou celý svět, aby ulehl k jejím nohám. Nejen on, nýbrž později i ženatý Antonius. Také tento slavný vojevůdce podlehl Kleopatře a neváhal ji štědře obdarovávat.
Láska kvete ve Francii
Carla Bruniová-Sarkozyová v reklamě na šperky
Když vešlo ve známost, že to francouzský prezident Sarkozy táhne s rošťáckou sexy zpěvačkou italsko- francouzského původu Carlou Bruni, bylo z toho mediální pozdvižení. Carla se navíc netajila bohatou milostnou historií se slavnými rockery a známými osobnostmi. Doprovod sličné dlouhovlásky na oficiálních prezidentových cestách narážel na odpor, zejména v islámských zemích. Sarkozy se ovšem zachoval 'jako chlap' a svou milenku si vzal. Svatba se konala v roce 2007 a za čtyři roky se jim narodila dcera. Sarkozy se tak jako první francouzský prezident stal během své vlády otcem.
Uvidíme, jak si bude počínat jeho následník, současný prezident Francoise Hollande. I na něj nedávno prasklo, že má vedle oficiální partnerky, novinářky Valérie Trierweiler, avantýru s o něco mladší herečkou. Po několikatýdenní mediální horečce nastalo ticho. O Francouzích je známo, že jsou velmi benevolentní, co se milostných afér hlav státu týče. A známo je i to, že skoro každý francouzský prezident měl milenku nebo dokonce vedl dvojí život. Nynější francouzská hlava státu se jen nechala slyšet, že už žádná další první dáma nebude. Inu, nechme se překvapit.
Skandály jako podnikatelský záměr
Berlusconiho milenka Ruby
Jak to dopadne, počíná-li si státník při výběru milenky bezhlavě, jsme viděli u sukničkáře Berlusconiho. Tak dlouho si užíval s mladými placenými kočičkami, až padla kosa na kámen a dostala ho Ruby. Vyspělá, vyzývavá, pořádně sexy, nicméně tehdy ještě nezletilá dívenka. Možná se to leckomu hodilo, ale faktem je, že na ni Berlusconi dojel.
Podobně skončil bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss - Kahn, zvaný DSK. I o něm bylo známo, že je ženami posedlý, chlípný a holduje různým sexuálním výstřednostem. Není se tedy čemu divit, že jednoho krásného dne v jednom newyorském hotelu došlo i na něj. Stal se snad obětí předem připravené léčky? Šlo černošské pokojské s pochybnou minulostí o peníze? Nebo ji DSK skutečně donutil k sexu?
DSK sice na prezidenta Francie kandidovat nemohl, zato našel nové možnosti aktivit a také atraktivní obdivovatelku. Postfeministická právnička a novinářka Marcela Iacub ho oslovila, když se rozhodla napsat esej Společnost znásilňovatelů. Prezentuje zde DSK jako oběť radikálního feminismu. Přeskočila jiskra a rozjela sedmiměsíční milostnou aféru, kterou Marcela Iacub zpracovala v knize Belle et Béte (ve smyslu: Kráska a zvíře).
Přiznává, že ji na něm přitahovalo, jak umí vyžít svou sexuální energii a nazvala jej "umělcem močůvky". Napůl mužem, napůl prasetem. "S takovým amorálním prasetem sice nelze udržet společnost, ale bez prasete v nás bychom už nežili", tvrdí Iacub, kterou cituje Die Welt.
Jak je vidět, všude se najdou ženy, které mají na sexuálně pobuřující manýry vysoce postavených vlastní, nekonvenční názor. A z ryze komerčního hlediska velmi přínosný. Výše zmíněná kniha se samozřejmě stala kasovním trhákem. Jenže tím to celé neskončilo. Pro své zvířecí kouzlo opěvovaný, byť nejmenovaný DSK, vyrazil do útoku. Pobouřilo ho, že byl cíleně sveden, aby posloužil jako námět na knihu. Autorka se mu omluvila a vyjádřila lítost, že se účastnila tohoto projektu, nicméně pokuta nakladatele ji neminula a kniha musela být opatřena letákem, upozorňujícím na zásah do soukromí.
Veleúspěšnou publikací se před pár lety stala i Monica's story, v níž bývalá stážistka Monica Lewinski vylíčila svůj vztah s Billem Clintonem. Do charismatického prezidenta se sice asi opravdu zamilovala, ale jakmile vše prasklo, neváhala svůj poměr s ním literárně zveřejnit. Vyneslo jí to hezkých pár milionů dolarů.
Milostným pletkám mocných se dařilo a daří prakticky všude. Prosluli jimi například Willy Brandt, západoněmecký kancléř v letech 1969 - 1974, švédský král Carl XVI. Gustaf a mnoho dalších.
Nevěry po česku
I Čechům bylo v minulých letech naservírováno pár skutečných "lahůdek", od relativně elegantních po takřka neúnosné, jež avantýry v cizině hravě strčí do kapsy.
Dagmar Havlová a Václav Havel (1998)
Sérii mimomanželských lásek politiků u nás hned po revoluci "odstartovala" aféra tehdy ještě ženatého Václava Havla a Dagmar Veškrnové. Přímo učebnicové klišé: nejmocnější muž a blonďatá herečka. O nekonformním prezidentovi bylo známo, že má pro ženy slabost a ony zase pro něj. Havel se vůči milence zachoval jako 'správný muž': po smrti Olgy si ji vzal a udělal z ní první dámu. Ačkoli dojem posléze pokazila Tajná kniha spisovatelky Ireny Obermannové, která popisuje jejich milostný románek.
Ředitelka premiérova kabinetu Jana Nagyová
Většina našich vrcholných politiků své milenky nenechává napospas nebo terčem kritiky a své vztahy s nimi legalizuje. Počínal si tak i Jiří Paroubek poté, co se zamiloval do překladatelky Petry Kováčové, nebo Mirek Topolánek, když na něj prasklo, že to táhne s kolegyní ze sněmovny Lucií Talmanovou. Oba zmínění se rozvedli, s milenkou se oženili a pořídili si dítě.
Na radnici skončila i řádně skandální aféra bývalého premiéra Nečase s jeho asistentkou Janou Nagyovou. Kromě "klasického modelu" se v naší zemi vyskytují i zastánci vlastního, poněkud bohémského pojetí vztahů, jako např. David Rath, který se nikdy netajil životem mezi dvěma ženami.
Blond jako symbol anděla i bestie
Není bez zajímavosti, že mocní muži si rádi pořizují blond milenky. Má to svou logiku. Blond vlasy jsou symbolem čistoty, neposkvrněnosti, dětské nevinnosti, vždyť i andílci mívají zlaté vlásky.
Poradna Libuše KonopovéAutorka textu je vztahovou koučkou a seznamovací. Vede poradnu, kde se jí na vaše problémy můžete zeptat.  Libuše Konopová |
Ale pak je tu i jiná, ďábělštější interpretace. Filozof Friedrich Nietzsche přišel s termínem 'blonde Bestie', jenž se stal populárním a dodnes je používán, byť v jiném než rasovém kontextu. Označují se jím vilné, nebezpečné, všeho schopné krásky. Žena - šelma, přinášející muži rozkoš i zkázu, se vine jako červená nit celými dějinami lidstva. A v některých případech i pracovnami našich politiků.
Co dodat na závěr? Je smutné, propadne-li státník narcismu a svému vlastnímu kultu. Ale snad ještě smutnější jsou případy, kdy státníci onemocní závislostí na milenkách, ty jim přerostou přes hlavu a prostřednictvím ovládání zdánlivě mocného, ve skutečnosti ne-mocného muže prakticky vládnou samy.
Jistě, jsme jen lidi a na chvilkovou slabost má právo každý. Jenže u státníků je hranice mezi soukromým a veřejným povážlivě mlhavá. A veřejnost právem očekává, že stát bude řídit osoba, která má své pudy i emoce pod kontrolou. Kéž by tomu tak bylo a nebezpečné sexy agentky předváděly své kousky pouze v bondovkách.
