Polská dítka dostávají šestého prosince malý dárek, ale hodný děda s plnovousem se jim na vlastní oči ukáže až na Štědrý večer.
České tradici se více podobá zvyk ze sousedního Německa. V předvečer adventního svátku děti vystaví punčochy za oknem či u krbu a netrpělivě čekají na ranní nadílku.
Dopoledne pak Mikuláš obchází školy a školky s venkovským čeledínem Ruprechtem, jenž mu pomáhá s berlou a dárky. Ještě lépe si svátek užívají Nizozemci. Každý rok koncem listopadu připluje do přístavu v Amsterdamu tajemná loď ze Španělska.
Místo našeho Mikuláše do některých rodin zavítá Klaasův černý pomocník Zwarte Piet, který hodné ratolesti odmění dárkem, zlobivé potrestá rákoskou a nadobro ztracené případy odnese v pytli. V Belgii se navíc skupinky dětí vydají od domu k domu a za drobný dárek zazpívají lidem koledy, podobně jako u nás o Velikonocích.
V ostatních zemích si lidé mikulášskou tradici připomínají až o Štědrém dnu, přičemž laskavého starce všude nazývají trochu jinak. Náš Mikuláš - z řeckého Nicolaus - se v anglosaské oblasti jmenuje Santa Claus, ve Finsku Ukko, ve Francii pere Noël a Švédové mají svého Jultomtena.
Chránil dívky, rybáře a děti
Odkud se vlastně tradice mikulášské nadílky vzala? Mikulášský kult vznikl ve čtvrtém století a je spojen s postavou biskupa z Myry v Malé Asii. Biskup si všímal bídy a utrpení mezi chudými lidmi, zejména jej mrzelo, když rodiče prodávali dcery bez věna, a vydávali je tak riziku odchodu do nevěstinců. Říká se, že Mikuláš, aby dívky spasil před osudem prostitutek, vhazoval do jejich příbytku měšce se zlaťáky.
Kromě chudých děvčat chránil také námořníky, rybáře, vdovy a děti, jednou dokonce vzkřísil nespravedlivě popravené vojáky. Před svou smrtí podnikl výpravu do Říma za Svatým otcem a nakrátko pobyl též v jihoitalském přístavu Bari, kde dnes leží jeho ostatky. Zázraky se děly i po Mikulášově smrti - na jeho hrobu údajně vytryskly dva léčivé prameny.
Mikulášská legenda
Díky pověstem a legendám o svatých skutcích se stal během několika staletí jedním z nejváženějších světců. Obyvatelé Konstantinopole mu zasvětili první chrám již v 6. století. Zprávy o jeho činnosti se brzy roznesly na západ. V polovině 9. století řečtí kronikáři sepsali Mikulášův životopis a bohatě jej ilustrovali barevnými ikonami.
Příběhy o Mikulášově dobrodiní zaujaly také latinské církevní hodnostáře, kteří je v roce 880 zaznamenali do knih a již v desátém století prohlásili den jeho úmrtí za svátek všech křesťanů. Mikulášovi byly hromadně zasvěcovány kostely v Byzanci a italské Kalábrii, v Pise po něm pojmenovali opatství a v Benátkách roku 1054 i klášter.
