| Michaela Maláčová odpoví čtenářům on-line dnes od 12 hodin ZDE |
Jak by vypadal váš obraz, kdybyste měla namalovat štěstí?
Už jsem ho v životě malovala, v sedmnácti na psychologickém testu. Nakreslila jsem sluníčko. Vyvolává ve mně hřejivý pocit a dává mi sílu. Dnes by to asi bylo stejné.
Popravdě, čekala jsem nějaký typický výjev s dětmi.
Moje maminka říká: malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti. Děti beru jako součást života a dar, na který jsem se těšila, ale není to moje modla.
Proč jste byla na tom psychologickém testu?
Ne že by mi v životě všechno vyšlo. Rodiče se tehdy složitě rozcházeli, což bohužel zažívá polovina dětí v této zemi. Soud rozhodoval, komu mě svěří do péče, a součástí byly i ony testy. Já skončila u maminky, sestra u tatínka.
Nechtěla jste, skoro dospělá, úplně odejít?
Ano, udělala jsem to hned, jak mi bylo osmnáct. Získala jsem nějaké peníze z dědictví, pořídila si byt a hned nato přišla Miss, to byl taky možná můj útěk z domova. I organizátoři soutěže ze mě nejspíš vycítili, že se snažím postavit na vlastní nohy. Podařilo se.
Je něco, o co jste z dětství navždy přišla?
O anonymitu. Někdy se mi stýská po té neznámé Michaele, naštěstí ji nalézám při pobytech s rodinou ve Spojených státech.
Po kom mají vaše děti příjmení?
(zavrtí hlavou) Dohodli jsme se s partnerem, že necháme až na dětech, zda budou chtít odkrýt své soukromí. I když se to samozřejmě dá dovodit.
To jistě: Bakala a Maláčová, navíc ta netypická křestní jména Aron a Anabel. Vážně věříte, že si uchovají soukromí, až se s nimi třeba ve škole někdo setká?
Pokud se tady moje děti budou s někým stýkat. To je otázka. Nevím, kde nastoupí do školy, kde budeme žít za pět let.
Stavíte přece velké sídlo na Šumavě.
Ale to neznamená, že tam budeme žít dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Už dnes žijeme na několika místech.
Na kolika?
To neřešte, není to podstatné.
Byla byste raději, kdyby vaše děti studovaly v zahraničí?
Byla. I když naše školství nepovažuji za špatné, tak tvrdím, že má-li někdo možnost odejít studovat do zahraničí, tak ať odejde. Je to zkušenost, navíc naše univerzity nemohou mít stejnou či vyšší kvalitu než dlouhodobě zavedené univerzity v Anglii, Americe či Švýcarsku. A jde i o jazykové znalosti.
Mluvíte už tedy na děti anglicky?
Ano, ve Státech. Tady česky.
Máte s partnerem shodné názory na výchovu?
Ptáte se brzy, máme malé miminko a dvouletou dceru, zatím neshoda nebyla.
Dokážete dceři odepřít, když něco třeba v obchodě vytrvale chce?
Ale já své děti na nákupy nevodím, vyřizuji si je sama. Proč se stresovat tím, že se jim třeba nechce, a nakládat je do sedačky?
Když to přeženu, nebyly nikdy v obchodě?
Když to přeženu, tak skoro ne.
Kdy se chystáte dát dceři první mobil?
Už jsem jí dala jeden vyřazený, samozřejmě na hraní. Jinak myslím, že záhy. Budu ráda, když k těmto věcem budou mé děti přistupovat jako k úplně běžné součásti života, jako k věci, která je k užitku, a ne předmětem nějaké touhy. Podobně jako děti neřeší, že chtějí myčku a sporák.
Byla jste někdy ve finanční tísni?
Každou chvíli, i po vítězství v Miss. Vyhrála jsem sice auto, ale už ne bydlení v Praze. Bylo potřeba si vydělat na benzín a platit byt. Dnes poprvé nemusím přemýšlet nad tím, kdo kdy kde zaplatí nájem, zato moc dobře vím, jaká je hodnota peněz. Na gymnáziu jsem měla kapesné čtyřicet korun. Tedy tichá dohoda byla, že tatínek nechával navíc drobné ve svých kapsách, kam jsme se sestrou mohly. Jenže já vlastně nic nepotřebovala. Nekouřila jsem, moc nepila a na diskotéku mě možná někdo pozval. Navíc jsem měla doma dost tvrdý režim.
Když jdete dnes nakupovat potraviny, koukáte na cenu?
To se přiznám, že ne.
Máte představu, kolik stojí máslo?
A víte, že mám? Kupuju anglické nebo irské, stojí kolem padesáti korun, obyčejné tuším kolem třiceti.
Víte, kolik se platí u doktora?
Ano, třicet korun. Vadí mi pokrytectví těch, kteří to kritizují. Zdravotnictví přece nikdy nebylo zadarmo, vždycky lidi řešili, kdo koho zná za doktora, a přemýšleli, co mu mají přinést. A dokud se nic oficiálně neplatilo, lidé si toho nevážili, nezajímali se, kdo je operuje a co jim dělá. Když jsem teď byla v porodnici a přišel lékař, v první řadě jsem se mu představila. Poněkud se zarazil, ale pak se představil taky.
Kdybyste dnes byla mluvčí ODS, radila byste Topolánkovi, aby dělal něco jinak?
Určitě. Když jsem ho poznala, měl v sobě empatii a lidskost. Ta se dnes z mého vnějšího pohledu vytrácí a on působí agresivně a nepřístupně. Je jistě pod tlakem, i se svým soukromím si toho naložil dost. Ale politika je i šoubyznys navenek a lidi nechtějí vidět naštvaného člověka.
Poradila byste mu něco jinak také v jeho soukromém životě?
To bych byla opatrná, tam nikdo z nás nevidí. Pamatuju si rozchod svých rodičů a vím, jak je to všechno citlivé. A on není vypočítavý typ, takže když dělal kampaň ještě se svou ženou, nechtěl jí ublížit. Jak ho znám, věřila bych mu, že nevěděl, kde se ocitne za půl roku.
Chcete říct, že ta předvolební kampaň byla upřímná, i když už měl jiný vztah?
Ano. Myslím, že má svou ženu rád dodneška. Znám je oba, to nejde, nemít rád po tom, co spolu prožili.
Předpokládám, že vy jste věrná a v současném duelu Klaus - Švejnar fandíte svému někdejšímu šéfovi.
Ano, jsem věrná.
A Zdeněk Bakala? Tipuju ho na Švejnara.
Protože nemůže prezidentské volby u nás nijak ovlivnit, tak se o ně nezajímá. Zato prožívá ty americké. Za zajímavou tvář považuje Baracka Obamu, i když kandiduje za demokraty. Mezi republikány zatím nemá jasného favorita.
Změnil se vlastně Klaus od doby, co jste pro něj pracovala?
To nevím, pořádně jsem ho od té doby neviděla. Popřejeme si, když jsou Vánoce a nějaká životní jubilea, ale to je celé. Nestýkám se ani s ostatními, občas se potkáme, řekneme si víc vřelých slov než s jinými, ale já k životu politiky v dobrém slova smyslu nepotřebuju a jsem za to vděčná. Práce v ODS byla dobrá zkušenost, ale svazovala ruce. Na každém kroku se radit, domýšlet, co můžu a co ne, to by mě asi zmořilo.
Kde si nacházíte své přátele?
Opravdových přátel mám minimum, někdejší kolegy, spolužáky a kamarádky vídám míň a míň, nejsem příznivcem velkých přátelství na pracovišti, takže člověk zjistí, že má rodinu a pár lidí, kteří se rekrutují z rodiny, a Zdeněk to má podobně.
Takže když je vám smutno…
…tak volám sestře. Mám kamarádky, ale viděla jsem je naposledy tak před dvěma třemi měsíci. A člověk je ani obtěžovat nechce, právem by řekly: Ještě ty si stěžuj.
Nepřipadáte si v tom svém úspěšném životě někdy sama?
Jo. Ale na to jsem od doby, co jsem odešla z domu, zvyklá. Brzy nato jsem začala hrát golf, kam můžu přijít i hrát sama, zatímco na tenis už musíte být dva. Ale taky jsem byla mezitím několik let vdaná.
Jak často se vidíte se současným partnerem?
V pracovní dny ráno a večer, kdy to držíme tak, abychom byli na zprávy doma. I víkendy, dovolené a svátky máme společné.
Jaké si vůbec dáváte dárky, když, předpokládám, si běžně můžete koupit všechno, co chcete a potřebujete?
Máme díky cestování spoustu zážitků, takže hodiny a hodiny vytvářím různá alba. Taky koupím něco, co má rád a rád nosí, ale nemusíme si nic dokazovat velkými dary.
Jaký je váš ideál mužské krásy?
Jak se to říká: slovo činí muže, že? Nevyhovují mi modelovské typy, filmového hrdinu jsem nikdy neměla. Líbí se mi sebevědomí, moudrost, odvaha, pevnost v názorech.
Tu jste cítila, když jste se se Zdeňkem Bakalou uviděla poprvé?
Když jsme si byli představeni, byla to jen velmi krátká chvilička. Napodruhé už ano.
Otočila byste se za ním na ulici?
Na ulici asi ne, ale kdyby mě oslovil, to už by asi bylo jiné, jeho vystupování zaujme ihned. Ale ani já si o sobě nemyslím, že bych byla žena, za kterou se někdo jen tak hned otočí.
Říká bývalá miss…
Ano, já přece pravidelně vyhrávám žebříčky té nejškaredější a směju se tomu. Myslím, že ani tenkrát jsem nebyla favoritkou, kouzlo mám spíš v osobnosti a komunikaci, ne v postavě či obličeji.
Oslovilo vás i to, kdo Zdeněk Bakala je?
Částečně. On však začal s handicapem: byl mi vždy líčen jako ten "nejhorší, který tahá za všechny provázky", vždycky jsem z určitých kruhů slyšela: Pozor na Bakalu! Věděla jsem, že je to člověk, který něčeho dosáhl, ale úplně jsem tápala, co mám na jméno Bakala říct, investiční bankovnictví je úplně mimo můj svět.
Ptám se proto, že když se Petra Kováčová objevila po boku Jiřího Paroubka, vyčítali jí, že je zištná mrcha. A smáli se jejím slovům, že nejvíc sexy na muži je mozek.
V dnešním věku se jí už nesměju. V osmnácti by se mi pan Paroubek asi nelíbil, ale dnes už připouštím, že na muži je ten mozek víc sexy než cokoli jiného.
Jaký je váš ideál ženské krásy?
Moc se mi líbí paní Silvínová, naše první československá miss a přítelkyně Jaromíra Hanzlíka. Blondýnka, krásná dáma, která se stále udržuje, ale nijak přehnaně. Je to osobnost už tím, jak se chová, jak se vyjadřuje, má všechno, co dělá ženu ženou. Když jsem se tehdy v jedné kavárně seznámila se Zdeňkem, byla jsem na schůzce zrovna s ní a přemlouvala ji, aby přijala pozvání na naši první Miss v roce 2005. Krása je vůbec složitě popsatelná, ale jedno je zajímavé: letos jsme viděli asi 1 200 soutěžících, a už když si tu sedneme, víme, že tahle to bude, a tahle ne. Do semifinále postoupí čtyřicet dívek a téměř dvacet lidí se na devíti jasně shodne a o třech se hádá.
Co je na tom tak složitého - těch devět je prostě asi nejhezčích.
Je, ale je to v očích, v projevu, v postoji. Stane se, že dívka pošle hezkou fotku, ale pak se tak nějak připlíží, její oči jsou mrtvé, nic z ní nesálá, k tomu zakuňká - a krása je pryč. A naopak, některá na fotce není ideální, pak vstoupí a půlka poroty se ošije.
Jak velký podíl v hodnocení krásy má inteligence?
Neděláme testy IQ, ale zvláštní je, že i když se na to neptáme, sítem projdou většinou studentky vysokých škol. Určitá inteligence se zračí už ve výrazu a v tom, že se přihlásí a připraví.
Máte nějaké své vysvětlení, proč se s oblibou říká: krásná rovná se blbá?
Máte ze mě pocit, že jsem úplně blbá? Je to hloupost, kdy je přání otcem myšlenky. Spousta lidí krásu nerada vidí a závidí. Zažila jsem to sama, když jsem postupovala soutěží a slyšela: Ta musí být blbá! Snad je v tom právě závist: když někomu příroda dala krásu, tak mu přece alespoň musela vzít inteligenci. Ano, ty mladé rozhihňané holky někdy působí divně, ale často teprve maturují a nemohou mluvit jako diplomatky. Jsou naivní, ale to je hloupost? Mám tu mezi přihlášenými modelky, u nichž mám pochybnosti, zda umí vyplnit dotazník, ale kdybych ho dala v supermarketu vyplnit padesáti nehezkým holkám, tak ho taky většina z nich nevyplní.
Je pro vás nálepka miss v životě přítěží?
Ano, skoro pořád. Na karlovarském festivalu jsem seděla u stolku s komisařkou Evropské unie a ta, když se dozvěděla, kdo jsem a co dnes dělám, tak si málem odsedla, jako by mi chyběla půlka mozku. Protože jak může někdo ve třetím tisíciletí porovnávat ženy podle toho, jak vypadají! To se vždycky zeptám: Myslíte, že je porovnáváme podle toho? To je přece jen malá součást všeho. Ano, musí mít dlouhé nohy a postavu, ale přece předvedou i něco jiného.
Chápu, projdou se v plavkách a zatancují.
Ale taky promluví, ukáží smysl pro humor. A to hlavní: já je vidím půl roku, to zákulisí teď chceme s kamerami nově ukázat i divákům. Tohle je soutěž pro dívky, které se chtějí o něco pokusit. I když třeba dostanou auto a byt, je už jen na nich, jak s tím dál naloží. To vy vidíte jen ten televizní přenos. Jestli si někdo vezme milionáře nebo jde do reality show, tak ať už si o nich myslíte cokoli, tak aspoň zvedli telefon a zavolali.
Takhle jste to tehdy komisařce vysvětlila?
Ano.
A co ona na to?
Zase si přisedla zpátky.
Vyprávíte mi tu nadšeně o soutěžích krásy, ale u své dcery byste prý raději viděla standardnější životní plány: zahraniční studium a pak důstojné povolání… Proč?
Protože soutěž krásy a modeling jsou někdy kruté, mladé lidi může ranit, když neuspějí. Rozpláčou se v zákulisí a sebevědomí je pryč. Dceři i soutěžícím dívkám se budu snažit vysvětlit, že život na tom nestojí, že daleko jistější je být sama sebou, studovat a něco umět, nespoléhat na něco tak neuchopitelného, jako je krása a rychlý úspěch. Z mé strany je to tedy jen a jen mateřský ochranářský moment.
