Tomáš Řehořek* Narození: 29.3.1987, Kyjov |
První otázka je asi ve vašem případě klišé, ale nedá mi spát. Jak je možné, že jste v devatenácti letech natočil svůj první celovečerní film?
Studoval jsem ve Zlíně a stačilo pár měsíců k tomu, abych pochopil, že ta škola nebude moc pro mě. Nebyl jsem sám, a tak jsme si řekli, že uděláme něco, čím bychom na sebe upozornili. Půjčili jsme si techniku, já měl vymyšlené krátké story a všechno to proběhlo velmi narychlo, což je na tom filmu určitě poznat…
Když jste tohle dokázal, tak jste buď dítě rodinou totálně podporované, nebo jste naopak samorost.
Ta druhá varianta je správně. Nedá se říct, že bychom to měli v rodině nastavené tak, jak bych si přál.
Ani po těch úspěších?
Ne, jsme sice v kontaktu, ale vidíme se třeba jednou za rok na Vánoce...
Po snímku Proměny přišlo Piko a teď Czech Made Man.
Absolutní pecka letošního jara.
Neříkáte to nadšeně.
Já jsem jsem tu větu "o pecce" v traileru nechtěl. Režisér může při propagaci filmu říct názor, který může, ale ani nemusí být respektovaný.
Nemrazí vás, že ústupky budete muset dělat třeba už pořád a také točit filmy na zakázku?
Snažím se to brát tak, že nebudu dělat nic, pokud si v tom nenajdu alespoň trochu něco svého. Nějaké své téma, výzvu, něco co mě na tom baví. Třeba Czech Made Man je hlavně o kritice konzumního moderního světa.
A to je to vaše téma, které vás baví?
Spíš než konzum jsem řešil, co se sebou, jak přežít, což mě dost ničilo. Když recenze tvrdí, že je ten film prázdný, tlumočí poselství hlavní postavy, která se žene za penězi, tak trochu ale zapomíná na to, že je člověk. Když pozoruji, jak se k sobě dnes lidé chovají, myslím, že to je docela moderní trend. U filmu ale vždycky děláte kompromisy. Snad bych v ideálním případě natočil něco jinak, ale přesto si za Czech Made Manem stojím.
Na place jste asi jeden z nejmladších. Berou vás jako autoritu?
Když štáb očekává, že dorazí člověk, kterému je dvacet čtyři, bere to s nadhledem, ale pak když přijde někdo, kdo vypadá na osmnáct, jde úroveň respektu dolů automaticky. Podle mě je důležitý, aby měli pocit, že ten film dělají se mnou. Já působil tak, že vím, co dělám. Když jsem striktní a prostě vím, je to všechno v pořádku.
Zníte tak, jako kdyby byla práce zábavou a úspěch samozřejmost. Stačí jen sebevědomí, tvářit se, že vím?
Ono to zase tak jednoduché není. Vůbec šance se k filmu dostat je problém. V Čechách je hodně malý rybníček a mladým začínajícím tvůrcům se tu nedává skoro žádný prostor, ani třeba v reklamě, byť v některých agenturách tvrdí něco jiného. A myslím, že je to velká škoda, protože soudě podle prací některých studentů tu máme velký potenciál.
Jste mladý, úspěšný, nezávislý a nenosíte ponožky v sandálech, představitel nové generace mužů.
Nad tím jsem asi nikdy nepřemýšlel, že bych se řadil do nějaké nové generace mužů…Kdo tam ještě třeba je?
Vy a možná ještě Vojta Dyk. Jak by měl podle vás vypadat takový správný český muž?
Žádný ideál muže neexistuje. Vy ženy se tváříte, že jo, ale nakonec uděláte vždycky něco, co to úplně popře. Každá žena to má jinak, baví ji něco jiného, líbí se jí něco jiného. Třeba mě jednou jedna slečna řekla, že by byla moc ráda, kdybych přibral. Hm, tak já nevím, zapadal bych pak do jiného fyzického ideálu další ženy?
Možná by to právě věděla nějaká ideální žena. Jaká by podle vás měla být?
Nemám vyhraněný vkus. Mě žena zaujme svou osobností, díky které ji už pak nedokážu vypudit z hlavy. Taky musí být sexy, to je jasný. Ale být sexy je tak relativní, že se to asi nedá upřesnit, záleží na konkrétní ženě. Pokud jde o konkrétní vlastnosti, měla by být otevřená, upřímná, spolehlivá a věrná, nebo by to měla alespoň zarputile tvrdit. Obecně mám pocit, že bude u moderních kariéristek čím dál těžší najít tu pravou. Nevadí mi, když žena pracuje na kariéře, naopak, imponuje mi, když je soběstačná a dokáže mě občas i poslat do prdele. Ale nesmí tomu podřizovat úplně všechno, to pak nemá vztah smysl.
Použil jste někdy "kouzlo" svojí profese k navázání nových romantických vztahů?
Nemyslím si, že má moje povolání nějaké speciální kouzlo. Spíš je to předsudek. Každopádně, kdyby měla nějaká slečna zájem navázat se mnou nový romantický vztah díky potenciálnímu kouzlu mé profese, tak hned dávám ruce pryč. Ona to ta slečna asi neřekne a dost blbě se to pozná, ale časem to vyplyne.
Svobodné povolání je dost náročný životní styl. Troufnete si zakládat a živit rodinu?
Toho se nebojím, myslím, že záleží na tom, jak je člověk nastavený, jaké má priority. Pokud chce rodinu, dokáže tomu všechno přizpůsobit. Já rodinu určitě chci. Co jiného bych na světě dělal?
Jak sám sebe vidíte za dvacet let?
Hm, to je těžké. Během těchto čtyř let, co točím, hledám stále sám sebe a moje priority se mění. Poslední dobou se to stabilizuje, ale nejsem si jistý, že správně. Říkám si, že to je ideální námět na film, ale pořád nemám konec.
Je v tom hledání svého já přece jen něco stálého?
To, že bych chtěl být šťastný a třeba za těch dvacet let už aspoň tušit, proč tu na světě vlastně jsem. Nemusím natáčet v Hollywoodu, ale prostě chci být jenom šťastný, ať to bude znamenat cokoliv.
