Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Menopauza není nemoc. Pro ženu může být novým začátkem

  • 24
Věda sice dělá pokroky, ale přírodu obelstít nedokáže. Tím, jak tělo stárne, se u žen přihlašuje klimakterium, které mnohdy doprovázejí fyzické i psychické potíže. Co nám hrozí a jak můžeme nad potížemi spojenými s přechodem vyzrát, zjišťoval páteční magazín Rodina DNES.

V klimakteriu prochází organismus ženy velkými, nevratnými změnami. Počet folikulů ve vaječnících se snižuje a ženské pohlavní orgány přestávají plnit svoji hlavní funkci - přípravu na těhotenství.

K ukončení plodnosti nedochází ze dne na den, ale plíživě během několika let. Průměrný věk žen v klimakteriu se dnes pohybuje mezi 49. a 51. rokem.

Čtěte v magazínu Rodina DNES

O konkrétních druzích léčby a jejich účincích se dočtete v pátečním magazínu MF DNES Rodina.

Titulka Rodina DNES č. 47

Podle většiny lékařů není přechod nemoc, ale přirozené stárnutí organizmu. Pokud se však během něho projeví akutní zdravotní potíže, které výrazně snižují kvalitu života ženy, jde o onemocnění, které se souhrnně označuje jako „klimakterický syndrom.“

Jeho hlavními projevy bývají většinou návaly, ale i psychické potíže, jako nespavost, podrážděnost či únava.

Změna životního stylu může pomoci

Pomoci mohou přírodní léčiva, hormonální léčba i změna životního stylu.

„Péče o ženu v období klimakteria by proto měla být komplexní, přičemž by měla eventuálně probíhat ve spolupráci s psychologem, internistou, dietologem,“ říká hořovická gynekoložka Věra Pavlů. Proto by ženy v menopauze měly využívat systém pravidelných preventivních prohlídek.

Inspiraci k tomu, jak by měly ženy toto nelehké období lépe zvládnout, nabízí i odborná literatura. Jmenovitě pak titul Je mi padesát – no a? psycholožky Lucie Pacherové a novinářky Silvie Vnenkové: „Žena by se v tomto období měla obrátit ke svému vnitřnímu světu a hledat v něm nové impulzy, kterými by obohatila svůj dosavadní život - například cestováním nebo zlepšením jejích dovedností, jako jsou cizí jazyky, tanec a podobně,“ apeluje psycholožka Lucia Pacherová.