Myslela jsem, že mám virózu. Málem mě zabil meningokok

Když jsem onemocněla, myslela jsem, že mám jen běžnou virózu. Připravovala jsem se na maturitu a tak jsem nechtěla chybět ve škole. Druhý den, už mi šlo ovšem o život, bojovala jsem totiž s meningokokem. Čtenářka Tereza napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Ilustrační fotografie | foto: Getty Images

Nejdřív mě začala bolet hlava. Tak jsem potíže přebíjela brufeny, jenže bolest neustupovala, naopak se zhoršovala. Najednou jsem při řízení auta zjistila, že přestávám vidět. Bolest byla tak silná, že jsem musela zaparkovat a auto nechat na místě.

Další den už jsem jen ležela a nemohla ani otevřít oči. Mamka mě doma našla v bezvědomí a zavolala záchranku. Jízdu sanitkou si pamatuju jen vzdáleně.

Na úrovni malého dítěte

Meningokoková infekce mi během několika hodin úplně změnila život. Přišla jsem o dovednosti, které jsem považovala za samozřejmé, i o věci, bez nichž jsem si nedokázala představit den. Byla jsem bez telefonu, počítače, televize, čtení, bez zvuků. Jen jsem ležela a nekonečné týdny koukala do stropu.

Můj boj s nemocí

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu [e-mail]. Můžete tak pomoci lidem, kteří se nacházejí v podobné situaci. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun.

Nemohla jsem se hýbat, špatně jsem viděla a nemluvila jsem. Schopnost řeči a artikulace byly podle lékařů na úrovni pětiletého dítěte po obrně. Léčili mě kortikoidy, brala jsem léky na obnovení a podporu mozkové činnosti a řadu věcí jsem se musela učit úplně od začátku, třeba mluvit a chodit.

Strašně zákeřné

Týdny a týdny jsem to pomalu zkoušela. Zlepšení řeči trvalo asi nejdéle. I dnes, když mluvím rychle nebo jsem ve stresu, tak přestávám artikulovat a ostatní mi nerozumějí. Ale už většinou dávám pozor a dokážu se svým handicapem pracovat. Jsem šťastná, že žiju, vím, že tohle onemocnění je strašně zákeřné.

Některé následky a zdravotní obtíže už mám na celý život. Motání a bolest hlavy zůstaly, infekce mi zasáhla levou část hlavy a spánek. Přesně tam se mi vždycky spustí bolest při breku, rozčilení nebo vzteku. Je to takové varování, že má člověk zabrzdit. Ta bolest je jiná, nyní poznám, kdy mě „jen bolí hlava“ a kdy se ohlásí následky nemoci – to je opravdu silná bolest, která až rozostřuje vidění.

Ale jsem mladá, budu bojovat a každému se snažím předat vlastní zkušenost, aby nepodceňoval zdánlivou „banální virózu“, sledoval varovné signály těla, a hlavně se nechal očkovat. To je to nejmenší, přitom nejúčinnější, co pro svou bezpečnost můžeme udělat.

Meningokokové infekce

• Jsou to velmi rychlá, agresivní a život ohrožující onemocnění, která se mohou projevit jako bakteriální meningitida (zápal mozkových blan či infekce míchy) nebo jako septikemie (krevní infekce).
• Přenášejí se kapénkovou infekcí (např. při kašli, kýchání, líbání, také sdílením nádobí, ale i myši od počítače, ručníku, hraček) a mohou postihnout jakoukoli věkovou kategorii. Mezi ohroženější patří děti do čtyř let a dospívající mezi patnáctým až devatenáctým rokem věku.
• Hlavními příznaky u meningitidy jsou: horečka, nevolnosti, vysoká citlivost na světlo, ztuhlost šíje a silné bolesti hlavy.
• U septikemie: bolesti končetin, třes, bledá či skvrnitá kůže a malé nachové body (popř. vyrážka), které se rozvinou do větších červených nebo nachových lézí.
• Na začátku působí jako běžná viróza, ale do 24–48 hodin může pacient podlehnout nebo mít doživotní následky (má je až sedm z deseti přeživších: amputace končetin, ztráta sluchu, problémy se soustředěním a s rovnováhou, selhávání orgánů, tinnitus, agresivní chování, deprese, nemotornost, opožděný vývoj u dětí, epilepsie či bolestivost kloubů).
• Jedinou účinnou ochranou je očkování.