„V dubnu 2017 jsem onemocněla. Zpočátku se to jevilo jako nějaká chřipka nebo nachlazení,“ vzpomíná devětadvacetiletá Tereza z Oseku u Teplic.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Můžete tak pomoci lidem, kteří se nacházejí v podobné situaci. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. |
Měla tehdy chvíli před státnicemi a pár dní před propuknutím příznaků absolvovala čtyřhodinový cyklistický trénink na horách.
„Když se u mě projevila počáteční zimnice, přičítala jsem ji prochladnutí z kola. Ten večer jsem se ještě učila na zkoušku, ale brzy jsem to zaklapla, s tou teplotou už se to nedalo. Šla jsem spát a v noci jsem se ještě párkrát vzbudila, jak se teplota zvyšovala. Během noci to nebylo tak hrozné, ale ráno po probuzení jsem přestávala cítit nohy. Už to bylo tak rozjeté, že mě nohy neunesly, když jsem se na ně chtěla postavit.“
To už musela Terezu odvézt rychlá záchranná služba do nemocnice v Ústí nad Labem. Pamatuje si pouze, jak ji přiváželi na infekční jednotku intenzivní péče – a dál až probuzení.
Tereza přišla o nohy a prsty na rukou
„Zjistila jsem, že mi museli amputovat obě nohy pod koleny. Také většinu prstů na rukou, i když to pak probíhalo postupně. Také jsem se dozvěděla, že mi selhaly obě ledviny,“ popisuje těžké následky meningokokové infekce. Jedná se o bakteriální onemocnění, které může končit úmrtím během několika hodin od počátku prvních příznaků. Tereza proto měla štěstí, že se jí dostalo včasné pomoci.
Ještě to však nebyl konec. Tereza musela po propuštění z nemocnice pravidelně docházet na dialýzu. Její ledviny totiž po nemoci nezvládaly svoji funkci. „Sanitka mě vozila do Teplic. Ze začátku třikrát týdně na tři a půl hodiny. Poté cca na 4 hodiny, třikrát týdně. Trvalo to už asi rok a chtělo se mi tam pokaždé méně. Taky jsem tam patřila mezi nejmladší a vtipkovala jsem, že jim tam kazím věkový průměr,“ vzpomíná.
Když udeří meningokok, jde o minuty |
Především jí ovšem po dialýze nebývalo dobře. Několikrát i v nemocnici zvracela a trápil ji velmi nízký krevní tlak. Skoro celý den pak prospala. „Jakožto pro šestadvacetiletou ženu to pro mě bylo něco hrozného. Žijete jen polovinu týdne, protože jste třikrát týdně na dialýze, z čehož vám je pořád zle a další dny se z toho tak nějak dostáváte.“
„Při takto těžkém průběhu meningokokové sepse, podobně jako u jiných těžce probíhajících infekcí, včetně covid-19, mohou v důsledku ischemie – nedostatečného prokrvení a následného odumření buněk a tkání, zůstat pacientům trvalé následky, jako například i nevratně poškozené ledviny,“ vysvětluje Silvie Rajnochová Bloudíčková, vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM.
Starejte se o své ledvinySelhání ledviny lze zabránit díky včasnému odhalení nemoci. Nezapomínejte proto na preventivní prohlídky u praktického lékaře. Z pouhé kapky krve lze odhalit abnormální hodnoty signalizující ledvinné onemocnění. Pak se můžete vyhnout dialýze nebo transplantaci. Důvodem je to, že nemocné ledviny většinou nebolí a mnohdy a příznaky jejich nemoci pacienta nedovedou k lékaři. Velmi často jde o důsledky civilizačních onemocnění – až ve dvou třetinách případů je na vině vysoký krevní tlak (hypertenze) a diabetes (cukrovka). Onemocnění ledvin může vzniknout i v důsledku obezity, kouření, onemocnění srdce a cév, opakované a nedostatečně léčené infekce močového ústrojí i nadužívání léků, jako jsou antibiotika a volně prodejné přípravky pro tišení bolesti. Veškeré informace o prevenci a možnostech léčby onemocnění ledvin najdete na www.zdraveledviny.cz. Zdarma můžete využít také bezplatné testovací místo IKEM, které najdete 16. a 17. září 2021 před pražským obchodním centrem Arkády Pankrác. |
Ledvinu daroval tatínek
Aby mohla opět žít aktivně, začala Tereza v roce 2018 uvažovat o transplantaci ledviny. „Kontaktovali jsme IKEM, protože jde o nejlepší transplantační péči u nás. Původně jsem nepřemýšlela o tom, že bych o ledvinu požádala rodiče, sourozence nebo prostě kohokoliv ze svého okolí.“ Rodiče ovšem vyšetření podstoupili a tatínek se ukázal jako vhodný dárce. A také se rozhodl, že se jím stane.
„Od paní doktorky jsme měli hodně informací. A když vidíte, jak funguje ta dialýza, chcete prostě dopřát svému dítěti normální život. Ten s dialýzou moc nejde, musíte podle ní úplně vše plánovat. Po odebrání ledviny jsem šel třetí den domů a za šest týdnů jsem fungoval úplně normálně,“ vzpomíná Terezin tatínek. Ona sama šla domů sedmý den po transplantaci, protože nová ledvina se skvěle uchytila už na operačním sále.
Zase chodí, zkouší běhat a pomáhá ostatním
Během tří týdnů už mladá žena chodila i na procházky. „Než jsem onemocněla meningokokovou meningitidou, sport byl vlastně celý můj život. Bez problémů jsem běhala pětadvacet kilometrů, čtyři hodiny jsem jezdila na kole, také jsem závodila. Ale pak na vozíku byly pro mě hory a lesní cesty úplné tabu. Na protézách to ze začátku moc nešlo, ale k většině sportů jsem se vrátila. Chodím po lese skoro každý den, když to jde. Zkoušela jsem běhat, to popravdě moc nejde, asi to bude chtít víc času a trénování. Také jsem začala hrát golf – to je úplně nový sport, který jsem dříve nedělala, ale musím říct, že mě hodně chytil. Byla jsem i na lezecké stěně a lyžovat v Itálii.“
Nejenže dnes Tereza opět sportuje, ale také pracuje s hendikepovanými lidmi. „Pomáháme lidem s fyzickým i kombinovaným postižením. Jezdím za nimi, povídáme si a jsme v kontaktu. Baví mě to a naplňuje. Zdravá ledvina od táty je určitě ten největší dar, jaký jsem v životě dostala. Není to jen orgán, ale nový život. Můžu jít s kamarádkami do kavárny nebo vyrazit na prodloužený víkend. S rodinou jet na dovolenou, aniž bych něco řešila. Mohu mít práci, fungovat naprosto normálně a sportovat. Kvalita mého života se zvýšila o tisíc, možná ještě víc procent,“ dodává Tereza.
