Již svou první kolekcí Matthew Williamson zazářil, stal se okamžitě velkou hvězdou a z pomyslného vrcholu dosud nesestoupil. Jeho oblečení nosí Catherine, vévodkyně z Cambridge, její sestra Pippa, herečka Sienna Millerová a mnoho další celebrit. Svého času vedl slavnou italskou značkou Emilio Pucci, získal celou řadu ocenění a také tři nominace na Návrháře roku.
U příležitost uvedení limitované kolekce "Matthew Williamson for Lindex" se exkluzivně pro OnaDnes.cz rozpovídal nejen o oblečení, které bude od pátku k dostání i v Česku.
Pamatujete si moment, kdy jste se rozhodl stát se návrhářem?
První moment ne, ale dobře si vzpomínám na první věc, co jsem navrhl. Bylo to "sněžítko", které jsem vyrobil ze skleněné nádoby od kávy a kartáče na čistění lahví, z něj jsem udělal kopretiny a lahev jsem překlopil dnem vzhůru. Bylo mi šest let.
Jak jste začal kariéru módního návrháře?
S navrhováním jsem začal mnohem dříve, než jsem začal studovat. Ostatní šli běhat za míčem a já jsem maloval. Vždy ve mně byla vášeň pro design. Raději než kopačky jsem měl šicí stroj.
Vzpomenete si na první kus oblečení? Asi bylo pro maminku nebo sestru, ne?
Ale kdepak. Jako první jsem oblékl svou tehdejší přítelkyni, pro kterou jsem udělal kostkovanou sukni. V patnácti jsem začínal se sukněmi všech druhů a tvarů. Taky jsem se naučil plést a udělal jsem jí zářivě modrý svetr. To vše ještě předtím, než jsem vůbec začal studovat umění či textilie.
Co považujete za zlomový moment ve své kariéře?
Těžko říct a ukázat jen na jeden... Asi moje první kolekce v roce 1997, díky které jsem se stal hvězdou skutečně přes noc. Nezačal jsem krok za krokem, všechno se stalo tak rychle. Pak následovaly kolekce pro jiné značky, tapety, bytové doplňky, nyní limitovaná linie pro Lindex...
Očima autorky Jeho oblečení, stejně jako bytové doplňky, nelze přehlédnout. Vše hýří barvami, nápadné potisky se staly jeho rukopisem. I když ostatní navrhují černé kolekce, ty jeho představují ohňostroj optimismu, radosti ze života a lehkosti bytí. Tváří v tvář rychle pochopíte proč. Ačkoliv pochází z ponuré Anglie, nudného Angličana ani v nejmenší nepřipomíná. Se zápalem a velmi otevřeně hovoří o své práci, kterou evidentně miluje, je srdečný, zábavný a velmi přátelský. Slova o tom, že není snob, mu opravdu můžete věřit. Přestože v módní branži platí spoustu let za velkou hvězdu, hvězdné manýry nemá. |
Se svou značkou jste oslavil letos 15. výročí. Je pro vás těžší nacházet nové zdroje inspirace?
Rozhodně to není jednodušší, módní svět je tak tvrdý, nelítostný. Čtyřikrát do roka dělám novou kolekci. Chození do galerií a hledání nápadů? Tak to skutečně není. Ale jsem na to zvyklý, můj mozek pracuje neustále, ani se o to nemusím snažit. Jen absorbuji dění kolem sebe. Jako každý návrhář. Prostě se dívám a pozoruji, ať už jsem kdekoliv.
Jak moc se módní svět změnil od počátku vaší kariéry?
Strašně moc v mnoha směrech. Největší dopad měla rozhodně digitální revoluce. Žijeme v době, kdy každý má možnost se vyjádřit a sdílet své myšlenky a názory. Před 15 lety byla móda spíše exkluzivní, elitářský klub. Museli jste si koupit Vogue, aby se dozvěděli, kdo co měl na sobě a co právě letí. Dneska si jen vytáhnete mobil z kapsy a hned víte, co se kde děje, můžete sledovat módní přehlídky.
Je to i pro vás jednodušší?
Líbí se mi, co se stalo a co se děje, protože jsem nikdy nechtěl navrhovat pouze pro jeden typ žen, mám rád rozmanitost. Zároveň si myslím, že dobré věci nemusí být drahé.
Stalo se vám někdy, že jste byl ztracený a nevěděl, co dělat, co navrhovat?
Ne, to ne. Pořád se mi něco v hlavě děje. Pokud byste nahlédli do mé mysli, což bych vám raději nepřál, viděli byste, že pořád něco dávám dohromady. Také si schovávám věci, co se mi líbí, možné zdroje inspirace. A navíc nejsem sám, mám tým designérů. Jsme kreativní tým, takže se jen těžko stane, že by nikdo neměl vůbec nic.
Je v módním světě něco, co nemáte rád?
Není nic, co bych vyloženě neměl rád. Je to fascinující odvětví a vlastně tak jednoduché - vyrobíte oblečení, nabídnete je, prodáte. Hotovo, velmi prosté. Existují základní pravidla, která musíte dodržovat. Móda samotná má mnoho vrstev, je v ní hodně politiky.
Co pro vás znamená být módním návrhářem?
Vášeň, jednoznačně. Miluji design, krásné věci, nejen oblečení. Rád sbírám věci, nemusím mít vše nejnovější a nejmodernější. Nejsem až tolik pro konzumní styl života. Miluji svoji práci, celý ten proces vytváření oděvů, cestu od čistého listu papíru až ke kompletní kolekci, která objede celý svět, fotí se, prodá, nosí se.
Pro koho navrhuje? Kdo je prototyp ženy Matthewa Williamsona?
Žádný nemám. Když začínám navrhovat, myslím na určitý typ, ale zároveň chci jít po ulici a vidět ve svém oblečení ženy bez rozdílu věku, barvy či velikosti. Nemusíte být dvacetiletá blonďatá modelka, abyste přišla do obchodu a koupila si moje věci.
Měla by být móda opravdu pro každého?
Ano, proto jsem také udělal kolekci pro Lindex. Nejsem módní snob.
Jak byste vlastními slovy popsal tuto kolekci?
Hovoříme-li o ženě, pro kterou je určena, tak je pracující, skutečná, určitého věku, zodpovědná, matka, hodně zaneprázdněná. Linie je vcelku klasická, chtěl jsem, aby odpovídala potřebám trhu, samozřejmě je v ní jasný můj styl, jednotlivé prvky, potisky, textury.
Máte oblíbený kousek?
Líbí se mi halenka se vzorem inspirovaným čínskými květinami. A pak malé tónované šatičky pro holčičku. Ty jsou tak roztomilé, že je musím koupit.
Pro koho budete nakupovat?
Určitě pro sestru a maminku, té musím pořídit ten šedočerný kabát. Ten se mi povedl, bude jí moc slušet.
Líbí se vám, když lidé mixují vaše oblečení s ostatními značkami a návrháři?
Rozhodně! Rád se dívám na fotky, které zákaznice sdílejí na sociálních sítích. Máme kvůli tomu i speciální hashtag (vyhledávací slovo na Twitteru, pozn. red.): #ohmw. Každá žena může poslat, jak vypadá v mém oblečení, ať to je holka, co se vdává v Brazílii, nebo vaše matka s šátkem kolem krku. To mě hodně baví.
