Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jsme normální rodina, jen máme větší kastroly, říká matka 12 dětí

  12:00aktualizováno  12:00
Prodavačka Alena vyrůstala jako jedináček. Hodně jí to vadilo, a tak si pořídila dvanáct dětí. Svůj domácí blázinec miluje. "Všechny byly plánované, ale možná jsem to s jejich počtem trošku přepískla," připouští s úsměvem dvaapadesátiletá žena.

Paní Alena z Prahy, matka 12 dětí | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

"Nešálí nás zrak?" říkáme si, když ji vidíme přicházet. Štíhlá žena s živým obličejem a pěstěnými nalakovanými nehty. Tohle že je matka dvanácti dětí, která strávila plných devět let svého života v jiném stavu?

Největší rodiny

Údaje o velikosti českých rodin nemá Statistický úřad k dispozici. Ministerstvo práce a sociálních věcí však jisté vodítko poskytlo. Podle udělování sociálních dávek měla jedna rodina 14 členů (včetně matky a otce). Pokud úředníci sledují jiné kritérium, tedy příspěvky na bydlení, ve společné domácnosti podle nich žilo nejvíce 16 lidí. Upozorňují však, že to mohlo být i několik rodin najednou.

Alena vyrůstala v Praze na Vinohradech, teď bydlí v paneláku na jednom sídlišti v témže městě. S manželem a zbývajícími sedmi dětmi. Starší už z domu odešly. Když zrovna nebyla na mateřské dovolené, pracovala jako prodavačka.

Příjmení si raději zveřejnit nepřeje, vypráví ale bez zábran. Rychlým tempem vrší větu za větou, zvyklá stíhat spoustu věcí. Hravě přeříká jména všech svých dětí a nosí v hlavě i údaje, kolik každé po narození vážilo a měřilo.

Byla to vaše strategie od mládí - mít velkou rodinu?
Asi jo. Už v pubertě jsem věděla, že chci mít hodně dětí. Vyrůstala jsem jako jedináček a byla jsem kvůli tomu hodně nešťastná. Po rozvodu jsem sice žila u táty, který se znovu oženil a narodili se dva nevlastní sourozenci, to už mi ale bylo dvanáct let. Myslím, že jsem tehdy chtěla tak pět dětí, víc ne.

Tak si ty vaše potomky nejprve trošku proberme. Mají jednoho otce?
Tatínky mají dva. S prvním mužem jsme se vzali, když mi bylo osmnáct, rok nato se nám narodil první syn. Brát jsme se nemuseli, Ríša byl plánovaný. Děti jsme chtěli oba. Pak přišly na svět ještě dvě dcery, ale to už náš vztah skřípal.

Co se přihodilo?
Z mého manžela se vyklubal docela žárlivec. Ze začátku jsem to neviděla, já hloupá to pokládala za projev lásky. Navíc býval málo doma, studoval vysokou a veškerá péče kolem dětí zůstala na mně. Tak jsem to utnula. Ale během let se naše vztahy vyladily, teď spolu vycházíme v pohodě.

Děti paní Aleny

Jak se hledá nový partner matce se třemi dětmi?
To nebyl vůbec problém, děti v tom hledání nejsou žádnou překážkou. Já měla na výběr hned tři. Když nás rozvedli, už jsem byla těhotná s jiným. No a čtyři měsíce po druhé svatbě se narodila Sandra.

Vybírala jste si druhého muže také podle jeho vztahu k dětem?
Tak bych to zrovna neřekla, ale samozřejmě jsem si ho testovala. Když jsem šla do porodnice, musel se postarat o tři nevlastní děti. Sousedi dohlíželi, byl jako pod lupou, ale zvládl to na jedničku.

Kolik potomků jste si spolu naplánovali?
Neměli jsme to nijak zvlášť promyšlené. Když se nám narodila holčička, najednou jsme si uvědomili, že to bude jedináček, protože předešlé děti byly o dost starší. Rozdíl mezi první a druhou várkou dětí dělal čtyři a půl roku. Původně jsme si řekli, že dáme ještě jedno, jenže to byla zase holka. Napadlo nás, jak pěkné by bylo, kdybychom měli ještě kluka. Tadeáš se narodil do nového režimu. No a pak už jsme se nedomlouvali. Prostě to přicházelo nějak samo a my se tomu nebránili.

V kterém režimu se vám pečovalo o děti snáze?
S pěti dětmi jsem změnu poměrů pomalu ani nestačila zaznamenat. Komunisté dědovi a babičce jako živnostníkům sebrali majetek. Zboží dříve nebylo tak drahé, ale zase byl problém sehnat třeba oblečení. Pro lepší kousky se jezdilo do někdejšího východního Německa a Jugoslávie. No a někdy jsme sehnali i bony do tuzexu.

Vy byste se mohla stát kronikářkou českého porodnictví. Jak se rodily děti dříve ve srovnání se současností?
Je to spíš o lidech než o podmínkách. Na žádný porod nevzpomínám ve zlém, ani na ty za socialismu. Vždycky to bolelo, taky jsem si zakřičela, ale mám nějaký dar soustředit kolem sebe haldu lidí, a to platilo i v nemocnici. Je jasné, že dříve se porodnice podobala spíš fabrice, bylo nás hodně na pokoji. Od roku 1996 jsem rodila v pražské nemocnici u Apolináře a tam už to byla paráda. Žádné alternativní možnosti jako třeba porod do vody jsem sice nevyužila, ale vybírala jsem si polohu vsedě a taky epidurální anestezii, tedy lokální umrtvení. A jakmile to bylo možné, samozřejmě jsem šla na rooming in (matka je s dítětem od jeho prvního nadechnutí na jednom pokoji - pozn. red). Budoucí matky rozmazlování dovedou ocenit.

Nerozmlouvaly vám starší děti další potomky?
Jak se to vezme. Napřed říkaly: Mamko, ty seš blázen, přestaň už. Jakmile jsem ale další miminko přinesla domů, tak mi ho rvaly z ruky. Když se narodil Šimon, Simona nechodila týden do školy, aby si ho užila. Musela jsem jí napsat omluvenku. Ale v mých stopách asi nepůjdou. Třeba Kristýna se napřed do dětí moc nehrnula. Teď, když našla svého Zdendu, už obrací. O takhle velké rodině nepřemýšlí nikdo z nich.

Nějak si neumím představit muže, který by akceptoval tolik dětí. Jak se stavěl k rozrůstající se rodince ten váš?
Neprotestoval. Pokaždé jsem za ním přišla a povídám: Hele, Jirko, jsem zase těhotná. Co uděláme? Je to na tobě. Jednoduše to vzal jako fakt. Nechal by mě, i kdybych pokračovala dál. Poslední Matylda se mi narodila v pětačtyřiceti.

Nevarovali vás lékaři, že tolik porodů opotřebovává ženský organismus? Neměla jste nějaké zdravotní problémy?
Vůbec jsem nepociťovala těhotenství jako zátěž. Jen s Kristýnou mě chytly ledviny, tak jsem dlouho nekojila, ale jinak pohoda. Můj pan doktor vždycky říká, že kdyby nebyl tak starý, napsal by o mně nějakou práci. Prý vypadám, jako bych přivedla na svět sotva jedno dítě. A myslel tím i vevnitř. Množství porodů na mně podle něj vůbec není znát.

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století se propagovalo kratší kojení, děti se přikrmovaly. Dělala jste to také tak?
Myslím, že jsem prvním třem dětem dávala od tří měsíců polívčičky, jak se tehdy doporučovalo. Na druhé straně jsem dost věcí řešila po svém. Děti jsem kojila dost dlouho. Některé klidně i rok.

Kdo vybíral potomkům jména?
Vždycky já. Manžel mi podepsal dopředu papír pro porodnici a pak se dozvěděl, jak se nové dítě jmenuje. Tahle záležitost šla úplně mimo něj.

A co mimo něj nejde? Pomáhá vám třeba v domácnosti?
Hodně pracuje, aby nás uživil. Má zámečnickou firmu. A tím pádem si může docela organizovat čas, takže je dost doma. Ráno připraví dětem svačiny do školy, když neuvařím já, udělá to on. Teď už máme doma jen sedm dětí, tak je všechno jednodušší. Tuhle k nám přišla kamarádka, matka dvou dětí, a divila se, jaký je u nás klid. Jak by ne? Děti večer zmiznou ve svých pokojích a - nebudete věřit - já mám čas i na knížku.

Dovedete si sama sebe představit ve standardní čtyřčlenné rodině?
To snad ani ne. V běžné rodině bych se nejspíš dost nudila. Už když v létě děti odjedou na tábor, je to doma příšerný.

Váš byt musí být asi hodně účelně zařízený, abyste se tam srovnali. Kde bydlíte?
Od roku 1986 bydlíme v paneláku. Ze čtyř plus jedna jsme udělali pět plus jedna. V největším pokoji, který má 18 metrů, se teď musí směstnat čtyři kluci. Dřív jsme s manželem spali v obýváku, ale teď už jsem si prosadila ložnici kvůli většímu soukromí. Dvě holky mají další pokoj a v nejmenším je ta poslední. Naštěstí jsme nikdy nebydleli v plném počtu, to by ani nešlo. Jak děti odrůstaly, odcházely z domu. Mezi nejstarším a nejmladším dítětem je rozdíl šestadvacet let. Vlastně jedna generace.

Jste nejspíš skvělá organizátorka. Jak máte v rodině rozdělené povinnosti?
Myslím, že jsme docela normální rodina. Nemáme třeba ani myčku. Nádobí umývá ten, kdo se k tomu zrovna namane. Možná máme větší hrnce. Je pravda, že pořád peru i žehlím. Holky moc nepomáhají a hlavní domácí práce zůstávají na mně a na tátovi. Důležité je nedělat si z ničeho těžkou hlavu.

Dají se vůbec s tolika dětmi zvládat třeba třídní schůzky ve škole. Máte na to nějakou speciální metodu?
Ani ne. Já to řeším tím stylem, že nejprve oběhnu příslušné třídy a pak se usadím tam, kde to zrovna hoří. Děti ale prospívají dobře. Všechny nejstarší mají kromě jednoho vysoké školy, mladší jsou na střední nebo na základce. Zvykly si učit se samy, a když to nejde, tak starší pomůžou těm mladším. My už nedostáváme ani přídavky, jelikož je u nás trvale hlášená třiadvacetiletá Denisa. Sice u nás nebydlí, ale vydělává a peníze se rozpočítávají vždy na domácnost.

Porodila 69 dětí

Informace ze světa jsou mnohem konkrétnější. Podle  Guinnessovy knihy rekordů nejvíce dětí porodila první manželka Rusa Fjodora Vasilijeva Šujského, a to úctyhodných 69. Údajně toto množství dětí přivedla na svět při dvaceti sedmi porodech.
Ind Ziona Chana je naprostý rekordman. Se svými 39 manželkami, 94 dětmi, 14 snachami a 40 vnoučaty žije ve čtyřpatrovém domě s více než sto místnostmi.

Vůbec si nedokážu představit, jak se to dá finančně zvládnout.
Ale dá. Oblečení se dědí, jídlo nakupujeme s rozmyslem. Spousta lidí se takhle diví a musím říct, že reakce jsou i negativní. Už jsem třeba slyšela názor, že stát okrádáme o dávky. Jiní nás zase obdivujou, tvrdí, že oni by si neporadili. Přijdou na návštěvu, jsou překvapeni, že je uklizeno. Jenže tam, kde se namaže deset krajíců, namažou se i další. A to máme ještě dva psy, dva potkany, kočku, papouška a tři morčata.

Prosím? To si snad děláte legraci.
Nedělám. Mívali jsme těch zvířat ještě víc.

A se sousedy vycházíte dobře?
Taky tu byly třecí plochy. Dřív. Když sousedka pod námi onemocněla a byla pořád doma, zdáli jsme se jí hluční. Chodila si stěžovat. Pak jsem třeba zjistila, že si děti daly na zem peřinu a skákaly do ní ze skříně. Dělaly rambajs. Žádné velké rozbroje se ale nekonaly. A dnes se spolu dokonce už kamarádíme.

Co máte nejraději na životě s velkou rodinou?
Mně vyhovuje takový ten blázinec. Když se všichni sejdeme, starší si ještě přivedou svoje partnery... To je něco úžasného. Těch talířů, toho jídla. Táta je šikula, vyrobil speciální velký stůl, ke kterému se pohodlně vejde dvanáct lidí. Na Vánoce padne nejmíň pět kaprů, kupujeme i lososy. V lednu vždycky dělám pro naši velkou rodinnou sešlost šantungskou kachnu. Ta se nejprve na čtyřiadvacet hodin naloží a pak se tři čtyři hodiny vaří v páře, dokud nezměkne. Pak ji hodíte na pánev a ono vám to nádherně křupe. Úžasná pochoutka.

To těch kachen ale musíte koupit požehnaně, ne?
Tak tři čtyři. K tomu ještě dělám do velkého kotle polívku s játrovými knedlíčky. Dřív jsme tohle jídlo vařili kolem Vánoc, ale přeložili jsme to. Tou dobou bývají všichni přejedení a děti navíc jezdí na hory.

Jak vlastně trávíte prázdniny?
V létě jezdíváme po hradech a zámcích, to nás baví. Máme tranzita, kam se vejde devět lidí. Obvykle se k nám ještě přidá kamarádka s rodinou. Na oběd se stavíme někde v restauraci a děti si můžou podle jídelního lístku samy objednávat jídlo. Zvlášť ti nejmenší to milujou. Byli jsme i u moře, ale tam jsme měli jen pět dětí. Velký kluci řekli, že s námi nejedou. A o víkendech jezdíme na chalupu.

Pomáhají vám s dětmi babičky a dědečkové?
S mojí mamkou se skoro nevídám a otec dávno zemřel. Mám ale špičkovou tchyni. Když mě tehdy můj Jirka přivedl rodičům představit a řekl jí, že už mám tři děti, ani nemrkla. Máme spolu ten nejlepší vztah, pomáhala nám i s dětmi. Když třeba Tadeáš skončil kvůli zánětu středního ucha v nemocnici, byla tam s ním. Je pohodová, i když teď už nepříliš zdravá. Žije v domově důchodců, sama si to vyřídila. Mám trošku výčitky, že jí to málo oplácíme.

Vy sama jste už ale také babičkou.
Máme už tři vnoučata a další na cestě, ale moc aktivní babička nejsem. Ještě mám hodně povinností doma.

Svěřují se vám děti třeba se svými prvními láskami?
Jak které, ale v zásadě ano. Tadeáš chodí jedině za mnou, Šimon je trošku odtažitý, ale holky mi o svých klucích povídaly. Když přivedly nějakého amanta k nám domů, byl to pro něj křest ohněm. Vzpomínám, jak si třeba Kristýna, která dělá zdravotní sestru, přivedla pana doktora. Chudák zprvu jen nevěřícně koukal. Pak ale s tím naším blázincem splynul a blbnul s náma.

Když máte takovou velkou rodinu, nesníte o nějakém domečku?
Kdepak. Dřív jsme si ho nemohli dovolit a teď už o něm nesním. Víte, kolik mi je a jak dlouho ještě potrvá, než odchovám posledního? Ale miluju knížky a taky cestování. V severní Africe už jsem byla, chtěla bych se podívat do teplých exotických krajů. Třeba na Havaj. Tenhle sen bych si v budoucnu splnila ráda. Ale bůhví. Spořím manželovi i sobě po stovce na důchod, to asi stačit nebude.

Kdybyste se mohla vrátit v čase a bylo vám znovu těch devatenáct, volila byste stejný život?
To asi ne. Pořídila bych si taky hodně dětí, ale ne tolik. Kdyby byly tak čtyři, mohla bych jim dát víc svého času, měly by větší možnosti. Všechno by bylo jednodušší. To ale neznamená, že něčeho lituju.





Nejčtenější

Sýr pečený v troubě
Soumrak smažáku. Rychlé a skvělé večeře pro milovníky sýra

Zapomeňte na smažený sýr, stálici jídelních lístků českých pohostinství i rodinných jídelníčků od Aše až po Jablunkov. Tyhle báječné sýrové dobroty se nesmaží...  celý článek

Vévodkyně Kate podpořila kampaň o duševním zdraví
VIDEO: Vévodkyně Kate nabádá rodiče i děti, aby mluvili o svých pocitech

Britská vévodkyně Kate Middletonová se v posledních dnech potýká s těžkými těhotenskými nevolnostmi během svého třetího těhotenství. Přesto myslí na charitu a...  celý článek

(Ilustrační foto)
Příběh Dany: Přítel nenechá na své bývalé ženě nit suchou

Filipa jsem poznala před třemi lety. Právě se rozváděl a neprožíval zrovna příjemné chvíle. Z přátel jsme se stali milenci, teď už spolu dva roky žijeme. Jeho...  celý článek

Ilustrační fotografie
Nádorových onemocnění krve přibývá, řekl v on-line rozhovoru lékař

Krev je zázračná kapalina, která udržuje lidské tělo naživu. I ona ale může našemu organismu způsobit problém a to v případě, že se v ní něco pokazí....  celý článek

Ilustrační fotografie
Zácpu nepodceňujte, může být příznakem vážné nemoci

Lidé se většinou stydí a o potížích s vyprazdňováním nechtějí mluvit ani s lékařem. Pokud máte tyto problémy jen občas, stačí upravit jídelníček a přidat...  celý článek

Další z rubriky

Eva Mendesová (19. září 2013)
Kdykoli pracuji, mám výčitky jako matka, přiznala Eva Mendesová

Herečka Eva Mendesová (43) tvrdí, že ji jako pracující matku sžírají pocity viny. Hollywoodská hvězda s tím prý vůbec nepočítala, když poprvé otěhotněla....  celý článek

Alanis Morissette
Po porodu jsem pomýšlela na nejhorší, přiznala Alanis Morissette

Zpěvačka Alanis Morissette (43) prozradila, že po narození druhého dítěte trpěla poporodními depresemi. Z nepříjemných stavů se léčí ještě teď a to už od...  celý článek

Michaela Horáčková, scénografka
Nad „dobovkou“ neváhám, říká kostýmní výtvarnice První republiky

V jedenácti letech se rozhodla, že z ní bude umělkyně. Rodiče se jí to snažili rozmluvit, ale neuspěli. Dnes patří Michaela Horáčková Hořejší ke špičce mezi...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Po stopách vůní: Kde se vzal první parfém?
Po stopách vůní: Kde se vzal první parfém?

K Arome patří vůně, s tím myslím souhlasíte. Zdálo se mi, že je tu poslední dobou více kosmetiky. Řekla jsem si: lepší, ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.