Nedávno řešila policie dívčí gang ve Francii, který si v brutalitě vůbec nezadal s gangy hochů. Podobně šokující čin z konce dubna má na svědomí čtrnáctiletá Češka, která v Letovicích na Blanensku pobodala matku kamaráda.- Více o případu pobodané ženy čtěte zde.
"Celá společnost se žene mílovými kroky kupředu. Zásady mezilidských vztahů, které platily na začátku minulého století, se nám v současnosti zdají směšné," vysvětlila situaci pro iDNES.cz dětská psycholožka Tamara Cenková.
Emancipace podle ní vynesla ženy na úroveň mužů v mnoha profesích, mnoha sportovních odvětvích, ve vztazích v rodině. Společnost emancipaci podporuje, a to dokonce i na poli síly. Odmala kluci a holky vidí seriály o strážkyních vesmíru nebo filmy o nadpozemsky silné a svůdné Laře Croft apod.
"To, co si dnes mohou dovolit dívky, by pro ženy začátkem minulého století bylo naprosto nepřijatelné. A potřeba se mužům vyrovnat je stále silnější a jako by s vývojem technologie a vývojem společnosti posunovala věkovou hranici směrem níž a níž."
Zákeřné "sněženky"
"Bydlíme na Jižním Městě v Praze. Odmala jsem dceři vštěpovala, že spoléhat se může jen sama na sebe, že cizí jí nepomůžou. Pamatuji si, že už na pískovišti jí nějaký chlapeček sebral hrabičky. Čekala jsem slzy a křik, ale nakonec brečel ten kluk, protože Natálka mu nabančila," vypráví devětatřicetiletá mzdová účetní Jitka a potvrzuje názor psycholožky, že už děvčátka ve školce nemají problém s tím zmydlit kluka či holku. "Vytratily se rozdíly mezi chováním děvčat a kluků a to vlastně pokračuje až do dospělosti," řekla Cenková.
Nejde ani tak o to, že by rostl počet případů, které mají na svědomí dívky a ženy, ale spíš překvapují některé podoby násilí u dívek, které byly tradičně spojovány spíše s chlapci. "Například některé výzkumy šikany ukázaly, že dívky mohou stejně systematicky a krutě tyranizovat vyhlédnutou oběť. Šikana mezi dívkami není zdaleka výjimkou," uvedla pro iDNES.cz policejní psycholožka Ludmila Čírtková.
Dcera účetní později sílila i díky sportu a dnes by se jí nejeden kluk mohl bát. "Dokonce jsem ji přihlásila na kurz sebeobrany. Absolvovaly jsme ho spolu. Když už chodila sama ze školy, nosila v kapse slzný sprej. Naštěstí ho nikdy doopravdy nepotřebovala, ale jednou ho stříkla do očí spolužačce a měla z toho dost velkej průšvih, ve škole i doma," vzpomíná její matka.
Třiačtyřicetiletá zdravotní sestra Eliška prožila dětství se sestrou a sama má teď doma dvě dcery. "My jsme na sebe spíš žalovaly rodičům a ti si to s námi pak vyřídili, ale moje dcery si v hádkách sprostě nadávají a perou se jak koně. A není to jen takové škrábání nebo tahání za vlasy, ale normálně používají chvaty a dají si i pěstí, když včas nezasáhnu. A když je zkrotím a spor vyřeším, ono to často nekončí! Přede mnou hrají divadlo, ale za mými zády si dělají ty nejhorší naschvály ještě klidně týden. Někdy mám pocit, že by se snad dokázaly i zabít!"
|
Podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové panuje odborný názor, že existují tři hlavní rozdíly mezi typickou ženskou a typickou mužskou agresí. "Jde o moment kontroly, emocionality a o typ převládající oběti." |
Nezáludní "machři"
Překladatelka Martina, matka dvou synů v pubertě, sleduje naopak rvačky svých synů vcelku s klidem. "Jasně že jeden už má uražený kus předního zubu, ale ke zranění přišel spíš kvůli své neohrabanosti. Kluci se nikdy neprali s cílem si doopravdy ublížit. Spíš je to jako u samců v přírodě, potřebují se poměřit, aby se ukázalo, kdo je silnější. Porvou se kvůli rozbité kuličkové pistoli, ale za chvíli vidím, že se zase poplácávají i objímají a společně třeba slepují letadlo."
Možná že případ amerických školaček z floridského města Lakeland svět šokoval, psychologové zas tak překvapeni nejsou. Vědí, že jsme přece jenom geneticky každý z nás jinak vybaven, a tak i v agresivitě se děvčata chovají jinak než chlapci.
"V agresi děvčat je daleko více emocí a potřeby zlikvidovat. U kluků je boj především o potřebě soutěžit anebo si podrobit protivníka. Agresivní chování je silně ovlivněno emocionální složkou osobnosti. A jak všichni dobře víme, ženy obecně jsou daleko emocionálnější něž muži, a tak jejich agresivita obsahuje daleko více emočně laděného chování. Jinak řečeno: je zákeřnější," shrnuje psycholožka Tamara Cenková.
| Americká média zveřejnila v souvislosti s floridským případem pět let starý průzkum mezi středoškoláky, v němž čtvrtina dívek přiznala, že se za poslední rok účastnila nějakého fyzického souboje. Zpráva ministerstva spravedlnosti vydaná v roce 2006 zase konstatuje, že 21 procent sedmnáctiletých dívek přiznává napadení s úmyslem způsobit někomu vážné poranění. |
