Někdo nerad sekanou nebo segedínský guláš. To se dá pochopit. Jak ale můžete odmítat napůl propečený, uprostřed narůžovělý biftek? Voňavou kachničku s křupavou kůrkou? Tenounce nakrájenou a delikátně vyuzenou šunku od kosti? Jatýrka z pěkně tučných hus, kde se na jazyku rozplývá už jen ten název: foie gras?
Autor tohoto textu je masožrout-požitkář. A nic na tom nehodlá měnit. Jeho nátuře vyhovuje vtip, který koluje po internetu. "Pane doktore, měl bych jíst méně masa, více ovoce a zeleniny?" A doktor vysvětluje: "Musíte tento problém uchopit s logistickým efektem. Co jí kráva? Seno a zrní. A co to vlastně je? Zelenina. Čili steak není nic jiného než efektivní způsob, jak dostat zeleninu do vašeho organismu. Hovězí je též dobrým zdrojem listové zeleniny, neboť kráva žere trávu."
No dobře, přinejmenším je tento vtip příjemnou protiváhou všem argumentům, které nás přesvědčují, že by z nás měli být buď úplní vegetariáni, nebo bychom alespoň měli jíst masa mnohem méně.
Mezi stoupence tohoto proudu patří filmař a organizátor Českých lvů Petr Vachler, proslulý svými vegetariánskými rauty. Mísy přetékají řízečky ve zlatavém těstíčku, ale uvnitř najdete... brr, celer. Nejmenovaná kolegyně, filmová kritička, se na tuto příležitost vždy vybaví dostatečnou zásobou čabajky pečlivě ukryté v kapse.
Ovšem Vachler ví, jak masožroutům zaútočit na city: "Je dobré si vždycky představit, co se skrývá za rozjásaným rájem prasat a kuřat, za těmi úsměvnými tvářičkami zvířátek s vařečkou, která na nás vesele mávají z reklamních panelů jatečních aut. Řekněme si pravdu: Kolik bolesti je za pěkně upraveným talířem svíčkové, guláše či šunky v rohlíku?"
Někomu přitom možná klobáska v puse přestane chutnat. Však do toho, aby ho slyšelo co nejvíc lidí, Vachler investuje i vlastní peníze. Udělal dvě velké billboardové kampaně, založil web zvirevtisni.cz.
"Lidé se mě ptali, proč raději nedám peníze do nemocnic a vůbec na nějaké smysluplné věci. Jenže tohle bylo zatím to nejlepší, do čeho jsem kdy y investoval. Našlo se dost lidí, kteří se í rozhodli zkusit milovat zvířata doslovně." Vachler tvrdí, že naše životy jsou plné voleb a zkoušek a že tohle e je jen jedna volba z mnoha. A tak maso nesmí ani jeho pes...
Jsou kachna a husa drůbež?
Fajn. Aby člověk mohl volit, měl by vědět z čeho. Takže se pojďme podívat na argumenty vegetariánů s trochou kacířské skepse.
Rozhodující tezí pro život bez masa je, že nejíst maso rovná se být zdravější a dožít se vysokého věku. Lékaři zastávají tento názor v umírněnější podobě: Maso si dejte, ale necpěte se jím tolik, jak jste zvyklí. A rozhodně ne masem červeným, tedy z velkých savců, raději drůbežím a rybím.
Tolik masa snědl za měsíc fotbalista a vyučený řezník Pavel Horváth
Tolik masa a uzenin snědl za měsíc novinář Pavel Páral
Kuřata jíme víc a vícNejvyšší spotřeba byla v Česku v roce 1989, kdy dosáhla 97,4 kilogramu na obyvatele. Od té doby už jen prudce klesala do roku 2000, odkdy se drží mezi 78 až 81 kilogramy masa na hlavu ročně. Také se citelně změnila struktura toho, co jíme, nejvíc klesalo hovězí: z 28 kilogramů v roce 1989 na současných zhruba deset kilogramů. Z padesáti na čtyřicet kilogramů klesla i spotřeba vepřového. Naopak poměrně razantně se zvýšila spotřeba drůbežího: z třinácti kilogramů na dvojnásobek. |
Milovníky umaštěné brady asi příliš nepotěší, že mezi doporučované drůbeží maso se kachna ani husa nepočítá, protože na to jsou příliš tučné. Takže oním drůbežím je myšleno – pro masožravce poněkud fádní – kuřecí.
Tyto názory jsou podepřeny studiemi a výzkumy, které jistě nelze brát na lehkou váhu. Obzvláště proklínané je hovězí maso, údajný viník mnoha srdečních chorob i nádorových onemocnění. Vegetariáni jsou ve svých vyjádřeních mnohem radikálnější. Například vegetariánský aktivista Tomáš Husák upozorňuje, že spotřebou masa se za komunistů měřila životní úroveň a že cílem bylo 100 až 130 kilogramů ročně na hlavu.
"Pokud by se lidé stravovali dle nesprávných doporučení ministerstva zdravotnictví z konce osmdesátých let," varuje, "pak by na jeho následky zemřela možná až polovina všech našich obyvatel." Současné ministerstvo s doporučenou dávkou 61 kg masa nevyvázlo z Husákových spárů o moc snadněji: "Způsobilo by úmrtí řekněme třiceti procent, možná jen jedné čtvrtiny všech obyvatel."
Masožrout skeptik na aktivisty moc nedá a zeptá se lékaře. Pavel Kohout, odborník na klinickou výživu metabolismus z pražské Fakultní Thomayerovy nemocnice, na rozdíl od vegetariánů soudí, že pojídání masa je nutné vidět v širších souvislostech. m Zjednodušeně řečeno: pokud jí člověk pestrou stravu a zhruba tolik energie, kolik přijme, také vydá, pak do jídelníčku jm člověka-všežravce patří pochopitelně i maso.
A k cholesterolovému bubáku doktor Kohout pragmaticky dodává, že to je životně důležitá látka, kterou si i bez pojídání jídel obsahujících cholesterol organismus dokáže sám vytvářet tak, aby ho měl pořád tak akorát. Ani moc, ale ani málo. Z čehož masožrout pochopitelně vyvodí závěr: není důvod zbytečně zatěžovat organismus tvorbou cholesterolu, když ty posolené čerstvé škvarky tak krásně křupou a ještě krásněji voní. Doktoru Kohoutovi tím sice asi neudělá radost, ale sobě určitě velkou.
A není snad dobrá nálada tím nejlepším receptem na dlouhý život? Lepším než počítání cholesterolu? Čísla vypovídají jednoznačně.
Když se podíváme na žebříček zemí, jak se lidé dožívají vysokého věku, souvislost mezi vegetariánstvím a dlouhověkostí je spíše opačná, než jak tvrdí vegetariáni.
Na jednom z předních míst je sice Japonsko s poměrně nízkou spotřebou masa pod 45 kilogramů na hlavu, ale hned za ním je Singapur se 71 kilogramy, což je jen nějakých osm až devět kilogramů pod momentálním českým průměrem. Pak už následují vysloveně masožravé země jako Kanada (108 kilogramů) či Francie (101 kilogramů). Rekordně masožravým národem mezi dlouhověkými jsou Novozélanďané se 142 kilogramy, průměrným věkem 80,41 roku a dvanáctou příčkou. Česko je v dlouhověkosti na 45. místě.
Spiknutí vegetariánů
Pokud jste při čtení těchto řádků dostali chuť na krvavý biftek, tak si na něj klidně skočte, k infarktu se tak nepochybně mílovým krokem nepřiblížíte.
V rámci boje proti cholesterolu lze doporučit, abyste pro tentokrát vyměnili zářící volské oko na špalku svíčkové z býka plemene Charolais za zdravější brusinkový přeliv. Je to jednoduché: do výpeku po steaku vložíte malý oříšek másla, přidáte lžíci dobrého brusinkového kompotu, dvě lžíce červeného suchého vína a necháte zhoustnout. Přelijete tím biftek a objevíte nové obzory. Ještě lepší bude, pokud totéž uděláte s pěkným medailonkem ze hřbetu mladého jelena.
Maso a víraKřesťané by neměli jíst maso před Velikonocemi. Součástí muslimské víry je zásada nejíst vepřové. Podle Koránu nesmějí muslimové pozřít ani "zdechliny a krev". Mají zapovězeno i maso z nešupinatých ryb. Judaismus přikazuje nejíst maso savců kromě krav a ovcí. Zapovězeni jsou i ptáci kromě drůbeže a holubů. Židé mají povoleno jen maso ze zvířat poražených rituálně. |
Skvělé intermezzo? Takže pokračujeme. Ono těch civilizačních chorob a rakovin tlustého střeva je v české populaci opravdu pozoruhodně moc, a to přestože jsme nikdy mezi rekordní masožrouty nepatřili. A dokonce se dá velmi jednoduše dokázat, že rady výživářů bereme docela vážně.
Jíme podstatně méně masa než před dvaceti lety, výrazně jsme omezili hovězí, o něco méně, ale i tak pořád dost vepřové a houfně jsme přešli na drůbež. Změnila se i kvalita. Podle řezníka Františka Kratochvíla z pražského Smíchova je například vepřové maso na pultech mnohem libovější než před dvaceti lety. Prasata váží při porážce kolem devadesáti kilogramů, dříve měla sto dvacet i víc. Tuku v mase je tedy podstatně méně.
Řezník Kratochvíl také vidí kvalitu a hodnotu masa jinak než odborníci na výživu. "Jestli někde mohou vzniknout problémy s kvalitou a nezávadností, tak je to právě u kuřecího. Často jde o dovážené maso problematické kvality, navíc bývá nastavováno vodou. Zejména balíčkované kuřecí maso označené jako křehčené je ve skutečnosti nastříkáno slanou vodou."
Lidé mají kuřata v oblibě, protože jsou levná. Dražší hovězí se prodává hůře než vepřové a kuřata stále vycházejí nejlevněji. Takže Češi jako uvědomělý národ přes výživu, tuhle představu radši opustíme.
A které uzeniny jsou nejškodlivější? Opět víc záleží na kvalitě než na druhu. "Jaký asi může být špekáček v ceně 39 korun za kilo v situaci, kdy nejlevnější maso na jeho výrobu stojí hodně přes šedesát?" naznačuje smíchovský řezník.
Chování velkých potravinářských řetězců tak vypadá jako spiknutí vegetariánů, kteří nám potají nahrazují kvalitní hovězí ve špekáčcích jakousi sójovou hmotou. Asi abychom si zvykli, než se ujmou nadvlády nad světem a pojídání masa zcela zakážou.
Němci, maso ne!
Potíže s kvalitou masa mají i bohatší země. Německý týdeník Stern nedávno nekompromisně vyzval Němce, ať jedí méně masa. Redaktoři si nebrali servítky: kvalita je mizerná, v biokvalitě je pouze půl procenta masa. V šedesátých letech se ještě farmáři snažili, za posledních čtyřicet let nastal úpadek. Etika je pryč, velkochovy zvířat jsou na hranici týrání, ze sta zvířat jich devadesát devět jen přežívá, maso je plné hormonů a antibiotik. "Ještě nikdy nebylo maso tak cenově výhodné a zároveň tak mizerné kvality," konstatovali novináři. "Šunka je slepovaná, napumpovaná kuřecí prsa se na pánvi smrsknou na malý kousek."
Názory Sternu nahrávají všem kritikům tradičního jídelníčku. Ti totiž přidávají ke klasickým zdravotním argumentům i ochranu životního prostředí.
Hitem je nyní tvrzení, že stáda dobytka vytvářejí na planetě osmnáct procent skleníkových plynů – jednak tím, že tyto plyny vznikají v jejich zažívacím traktu, jednak při rozkladu výkalů. Dopad produkce masa na globální oteplování je tak údajně horší než světový automobilismus.
Nad skleníkovými plyny z říhajícího dobytka se lze klimatoskepticky pousmát. Negativní dopad zemědělské výroby na životní prostředí je však zřejmý. Jenže je tím zásadním problémem skutečně chov zvířat na maso?
Zatímco Brazílie, země masožravců a obrovský vývozce hovězího masa, udržuje amazonský prales stále živý a funkční jako plíce planety, vegetariánské národy jihovýchodní Asie svou džungli nevratně a v obrovském rozsahu zdevastovaly. Navíc se poměrně rozsáhle ignoruje, že výkaly dobytka hnojí půdu a zvyšují tak objem rostoucí zelené hmoty, která spotřebovává onen kysličník uhličitý.
Zdá se tedy, že problémem není ani tak počet krav a býků jako počet lidí, což v některých zemích vyžaduje vyždímat z každého hektaru maximum kalorií, ať tomu příroda říká, co chce. A je jedno, zda jde o maso nebo rýži.
V Číně je už spotřeba masa kolem šedesáti kilogramů na osobu – a stále stoupá. Pro nás masožrouty je to špatná zpráva. Víme přece, co udělalo se světovými cenami pohonných hmot rozhodnutí Číňanů vyměnit kola za motocykly a levná auta. Argentinské bifteky asi dost podraží a s nimi i česká kližka na guláš. Ale masožrouti stejně nevyhynou.
