Martina Balogová
|
Narodila se 11. 11. 1978 v Ústí nad Labem. Původně chtěla být servírkou, ale s otcem muzikantem odjela vystupovat do zahraničí, kde nakonec zpívala sedm let. Do první série soutěže Česko hledá SuperStar ji přihlásil také otec. Přestože v ní Martina nakonec skončila jako pátá, nazpíval s ní krátce poté duet Karel Gott, který tvrdil, že byla ze všech soutěžících nejlepší. Zatím vydala jednu sólovou desku - I Am Not From Here. Letos v dubnu se jí narodil syn Josef. Žije s přítelem. 
Máte tříměsíčního syna - to jste plánovala? Dalo by se čekat, že teď spíš budete ze všech sil zúročovat své páté místo ze SuperStar.
Vím, že je dnes trend být matkou v pětatřiceti, když už má člověk pocit, že má pro dítě všechno, ale mně přijde pro dítě lepší, když je máma u toho prvního trochu mladší. Mimino jsem neplánovala. Přišlo po jedné dovolené. Tak jsme si s partnerem řekli, že to asi mělo být a se zpíváním si dám malou pauzu. Navíc jsem věděla, že čekám dítě se správným mužem.
Což vám může leckdo závidět. Zpěvačky mívají s hledáním partnerů potíž. Musí mít pochopení pro jejich práci a dostatečné vlastní ego, aby eventuálně unesl jejich slávu a pozornost. Podle čeho jste hledala partnera vy?
Rozhodně jsem ho nehledala podle táty, ale je pravda, že by mi hodně vadil líný, ukecaný chlap. Takový, co jen žvaní o různých projektech, které připravuje, a dotovat ho musí někdo druhý. Táta měl léta dvě práce. Chodil do továrny a pak se věnoval muzice. Nikdy ho nenapadlo, že by se o něj měl jako o umělce někdo starat. Všechno, i koncertování v Německu, si zařídili a zorganizovali s kapelníkem sami. A vždycky nám říkal, že když nám někdo bude něco nabízet zadarmo nebo hrozně výhodně, tak to něčím smrdí. Máme se zeptat, proč to vlastně dělá. 
Co tedy dělá váš partner?
Provozuje s bratrem hip hop obchod.
A tím se v Ústí nad Labem uživí?
Nezbohatneme, ale na to, aby se postaral o dítě a o mě, to stačí. Rozhodnutí, jak dlouho budu doma s Pepíčkem, nechal na mně.
A na jak dlouho to vidíte?
Počítám, že zůstanu doma tak osm měsíců, protože vyjíždím na turné po republice a chystám natáčení klipu.
Nepovažujete za profesní komplikaci, že nebydlíte v Praze?
V Praze jsem bydlela tři roky a zjistila jsem, že mi k životu nevyhovuje. Navíc znám docela dost lidí, kteří do ní dojíždějí jen za prací, ale jinak by tam nechtěli trvale být ani za nic. To bude i můj případ. Praha mě nebavila.
Proč?
Bylo mi smutno, cítila jsem se osaměle. Tenhle pocit jsem nikdy neznala, protože doma nás bylo hodně a k tomu kamarádi a známí. Nedokážu pěstovat povrchní vztahy. Možná proto připadám někomu arogantní, ale mě nebaví účelově se s někým scházet a tvrdit, že jsme kámoši, a po použití zahodit. Na to se podle mě v Praze docela dost hraje. Připadá mi, že je tohle město nabité negativní energií, a vysává mě. Já mám všechny city a emoce spojené s Ústím.
Čím vás Ústí dostalo? Nepatří k nejmalebnějším městům...
Tohle si právě myslí ti, co ho pořádně neznají. Já v něm znám spoustu hezkých míst a je to prostě můj domov. Jsem hodně závislá na své rodině. Jsme čtyři sestry a kromě jedné už máme všechny děti a partnery. Je nás hodně, a tak se pořád něco slaví. Vánoce, Velikonoce, svátky, narozeniny, křtiny...
Křtiny?
No jasně. Dítě má být uvítané se slávou. Pokřtěni jsme všichni, považuji to za nejdůležitější rituál. Mnohem důležitější než svatba, protože když vás chlap štve, můžete se rozvést, ale mámou už budu nadosmrti.
Kulisa k jídlu
Kdo vás vlastně do SuperStar přihlásil?
Táta. Byla jsem zrovna v Německu, a když jsem se vrátila, postavil mě před hotovou věc.
Táta hraje ve vašem životě zjevně velkou roli.
Táta i máma. Ale maminka byla celý život v domácnosti, o kariéře jsem mluvila s tátou.
Právě s ním jste v osmnácti vyrazila do ciziny zpívat po barech, to vzbuzuje v lidech všelijaké představy. Jak jste se cítila?
My jsme hlavně nehráli v nějakých zaplivaných barech, ale v pětihvězdičkových hotelech, kde se střídalo víc kapel. Nepustili by si tam jen tak každého. Představovat si může, kdo chce, co chce, pravda je, že mě táta a i ostatní členové kapely hrozně hlídali. Byla jsem pochopitelně vyjukaná. Poprvé pryč z pohodlíčka od maminky. Cítila jsem se strašně. Příšerně. Neuměla jsem německy, odešla jsem do prostředí, které jsem vůbec neznala, a to nemám moc ráda. Žádná máma, žádné ségry a kamarádi, cizí svět a přísný táta. Už po třech dnech jsem přemýšlela, jak utéct. Jenže jsme měli nasmlouvanou práci na celý měsíc. A táta na mě křičel, že se musím rozhodnout, jestli chci do smrti roznášet pivo, nebo dělat něco zajímavějšího.
Po několika vystoupeních jsem se přestala třást. Časem, když jsem se naučila aspoň trochu německy a přestala být závislá jen na tlumočení, se mi to začalo docela líbit. Stejně vždycky nakonec nejvíc záleží na lidech. V Německu, v Česku, všude.
Vám nevadilo, že jste jen taková kulisa k jídlu?
To byla právě zkouška, jestli nabízíme něco zajímavého nebo ne. Když přestali jíst a mluvit a ztišili se, byl to důkaz, že odvádím dobrou práci. Kdybyste viděla, kolik českých zpěváků by si za tenhle kšeft nechalo vrtat koleno...
V domácnosti zůstat nechci
Jít v maminčiných šlépějích vás nikdy nenapadlo? Najít si manžela, který by se o vás staral, a vy byste byla doma a zpívala si pro radost?
Nikdy. Pro děti je to asi dobré, pro ženu ne. Maminka se ale rozhodovala v jiné době a dnes je všechno jinak.
V čem jinak?
Nevím, jak to říct, aby jí to nebylo líto. Máma je v některých věcech prostě mimo. Tím, jak měla v tátovi jistotu a nikdy nepoznala, co to je, když po ní jdou v práci třeba kolegyně nebo protivný šéf nebo se tam nervuje kvůli nespravedlivému rozdělování peněz, tak je v něčem ... naivní.
Takže vy jste nechtěla být za naivku?
Dnes si nikdo nemůže dovolit být mimo, neumět si sehnat práci, nedohodnout si co nejlepší platové podmínky a nevědět, že nebude každému jenom sympatický. A také jsem si zvykla mít vlastní peníze. Nemuset si o ně říkat muži. I když teď zrovna nevydělávám.
Proč jste vlastně nešla na konzervatoř, ale vyučit se servírkou?
V patnácti mě vůbec nenapadlo, že bych mohla hudbu dělat jako práci. Navíc jsem se na střední školu necítila. Velkou roli sehrálo, že jsme měli ve třídě fajn partu a tenhle učňák si vybralo víc lidí. Nebyla jsem nijak vyhraněná, jen jsem věděla, že bych umřela, sedět celé dny v kanceláři. Chtěla jsem být mezi lidmi, nedělat nic stereotypního.
V ghettu jsme nikdy nebydleli
Po soutěži, kdy jste skončila na pátém místě, se hodně přetřásalo, jestli vás diváci "neodpískali", protože jste Romka. Když v další řadě vyhrál Rom Vlasta Horváth, tento argument padnul. Co jste si o tom všem ale tehdy myslela vy sama?
To, že jsem vypadla, mě samozřejmě mrzelo, ale... Mně je dost nepříjemné zrovna o tomhle mluvit. Víte, naše rodina nikdy nebydlela v romském ghettu ani nežila z podpor. Tím, jak táta s kapelou cestoval, poznal multikulturní svět, takže když se vracel, bylo mu jedno, co si o něm myslí ti, co nikdy nikam nevytáhli paty. Tedy nevím, jestli mu to bylo jedno, ale doma se to před dětmi prostě neřešilo a ve škole si taky na žádnou šikanu nebo posměšky nevzpomínám. Naopak, byli jsme bezvadná parta, kamarádíme se dodnes.
Což není odpověď na moji otázku.
Odpovím znovu jen, že mě to v tu chvíli mrzelo.
Od SuperStar se kamarádíte se Sámerem Issou, který o vás říká, že jste se na sebe okamžitě napojili jako sourozenci. Bavíte se spolu o zkušenostech z branže?
Bavíme, ale když už se vidíme, chceme si to užít. Život není showbyznys. Naše rodina ho pozvala na oslavu Pepíčkova narození a to jsme se chtěli všichni bavit výhradně jen o hezkých věcech.
Všichni drbou o všech
Na mnohé lidi v Česku působíte až příliš suverénně. Někteří lidé z branže vás obvinili z hvězdných manýrů. Čím myslíte, že je iritujete?
Asi hrdostí. A taky tím, že sebou nenechám jen tak manipulovat. Nevím, jak bych to jinak řekla. Nejsem třeba zticha, když je někde příšerné ozvučení. Nejsem typ, který remcá za zády a do obličeje se usmívá a říká "to je dobrý".
Kolegy popudilo třeba to, že se po společném turné Karel Gott trpělivě podepisoval fanynkám, zatímco vy jste se prý vytratila.
No právě. Prý. Ono to bylo trošku jinak, ale už nemá cenu vysvětlovat jak. Mně bylo nejdřív dost líto, když se pomluvy začaly šířit, protože pan Gott je profík a neodvážila bych se udělat nic, abych turné pokazila. Ale pak jsem si všimla, že pomluva je v tomhle oboru normální. Že všichni drbou o všech, že si musím prostě zvyknout.
Podle čeho si k sobě vybíráte tým spolupracovníků? Jako starý věrný pes se držím těch samých lidí, se kterými spolupracuji už dlouho. Nepotřebuji je měnit a je mi jedno, jaký má na to kdo názor. S kůží na trh lezu já, ne ti s názorem.
Alfou a omegou zpěvaček a zpěváků je manažer.
Kolem jejich hledání a výměn probíhají největší hádky. Kdo má na starosti vás?
Zatím jsem nikoho cíleně nehledala a jsem sama sobě manažerkou.
Politiku jsem absolutně zrušila
Všechny zpěvačky a zpěváci, včetně těch operních, se shodují v jednom. Kila navíc jsou v tvrdé konkurenci handicapem, tlak na štíhlost je čím dál silnější. Nutil nebo nutí vás někdo zhubnout kvůli práci?
Chtěla jste říct, že jsem tlustá a měla bych zhubnout. Hubnout jsem začala už při SuperStar a paradoxně jsem teď po dítěti mnohem štíhlejší než před ním. Ale u mě je to trochu jinak: pokud by na mě někdo tlačil, tak by dosáhl pravého opaku. Na just bych nic neměnila. Dělám jen to, co sama chci a uznám za vhodné. Musí to vyjít zevnitř, musím mít potřebu a vědět, že se budu cítit lépe. To je možná taky bráno jako hvězdná manýra.
Udržujete se teď na mateřské dovolené nějak hlasově? Provádíte třeba nějaká cvičení?
Teď s Pepíčkem nic. Nejlíp se udržuji, když se prospím.
Jak jako čerstvá matka vnímáte různé protiromské výroky politiků?
(Martina prudce zareaguje) Na to se mě vůbec neptejte, protože politiku jsem absolutně zrušila. Nesleduju ji, nezajímá mě!
