Jestli je někdo problematický,tak syn to tedy určitě není.

Videla som druhy diel, po precitani Vasich prispevkoch mam strach si pozriet treti diel..to asi nezvladnem..

Neustále je zde zmiňován nedostatek Tomášovy empatie, ale jak již tady také zaznělo, evidentně od mala trpěl ADHD a jinými zjednodušeně řečeno "dys" poruchami včetně autistických příznaků, ke kterým patří i emoční plochost a nedostatek empatie. Tomáš má můj obdiv nad jeho neuvěřitelnou proměnou, zralostí a buldočí snahou vymanit se ze spárů zoufalého života své ještě zoufalejší matky i přes své startovní handicapy. V dané chvíli mi bylo v podstatě jedno, že spí na karimatce a kuchyňská linka je zavalena krabičkami od cigaret, ale postavil se na vlastní nohy. Ve srovnání s Jiřím v jeho věku je to nebe a dudy. Ten se jako mamánek nechával pohodlně svou matkou opečovávat a pro osamostatnění a dospění a neudělal nic...

Jak dlouho ale chcete byt empaticky k nekomu, kdo neustale mluvi jen o sve dceri, jak ji chybi, na skrini ma fotky blizkych ale syna ne. Porad po desitkach let place za dcerou a syna ignoruje. On to tam rikal, ze mu mama chybi, ze chce aby se sebrala a fungovala normalne. Ona pro nej nebyla tou pravou, milujici mamou, co bu to dava najevo, co ma pro nej naruc, co ho vede zivotem, motivuje, povzbuzuje. Proc se mu vycita, ze nebyl dostatecne empaticky? Dyt ta Marcela se cely zivot utapi ve vzpominkach na dceru a zapomina, ze ma syna, ktery ji potrebuje. A on o ni presto mluvi klidne, slusne, vecne. Neurazi ji, nenadava. Mluvi rozumne, fakticky jak to je a co mu chybi a co mu na ni vadi a co si o ni mysli. Ale zadna zast, nenavist. Spise lhostejnost, odcizeni, chlad.

V hrube podstate myslenky celkem sohlas, ale zase to prehanite, zadne desitky let nebo cely zivot to nejsou...

Upřímně Tomáš, když byl v záběru v práci , tak bud jen vydával jídlo a nebo loupal brambory. Samostatně nevařil. Spíš než vaření se mu líbilo míchání koktejlů o kterém taky věděl nic Mámě vyčítal , že pro něj nebyla , když jí potřeboval. Ono mít dítě s ADHD, dceru která je nesamostatná , nemít peníze a žít jenom den ze dne , to je k zbláznění. Marcela život nechala plynout, mezi stěžováním a kouřením. Syn jí také nepomáhal , vždy když se nastěhovali někam , první co udělal, hrál hry. Přijde mi, že mu především schází empatie a Marcele selský rozum.

podle mne dělal tzv. E obor - pomocné práce v kuchyni, i proto u těch inzerátů říkal, že to nebo tamto neumí, že není samostatný

Docela by mě zajímalo, jak by se osudy Marcely vyvíjely, kdyby hned neodkopla toho Jiřího - jo, byl to ňouma, tchýně vyloženě strašidelná, ale po pár letech mohli dostat byt a zkusit, jestli to nebude lepší, až budou ve svým. Tyhle rozvody na první dobrou jsou zlo. Ono je jednoduché si dupnout, že už s ním nebudu, protože není po mém. A pak, holku mu nechtěla dávat ani předtím než se mělo stát to sexuální zneužití, nechápu proč, pochopila bych to u alkoholika nebo násilníka, ale on byl "jen" ňouma. Na dceru celý život aspoň poctivě platil, i když ji nevídal. Život byl k Marcele opravdu krutý a její povaha to ještě zhoršovala. Souhlasím, že Ivana byla dost podobná, Tomáš je naopak jiný, což mě přivádí k myšlence, že to člověk opravdu ovlivní jen velmi těžko. Na každém prstu mám pět tipů, co bych udělala jinak, ale uvědomuju si, že jsem prostě do života vybavená jinak a není to moje zásluha.

Samozřejmě soudíme jen dle toho, co jsme viděli v TV, takže může být realita někde jinde, ale mně osobně nepřišlo, že by Jiří po rozvodu jevil o dceru nějaký veliký a opravdový zájem, krom pro mně šílené poznámky, že se s dcerkou nemůže ani potěšit, což později dostalo úplně jiný význam.

Když po Ivanině smrti lidé posílali Marcele peníze, měla jsem pocit, že si mohla dovolit koupit byt, že byla nadšená, že budou s Tomášem ve svém. Tudíž už se mohla přestat potloukat po nájmech či čekat na přidělení nějakého sociálního bytu.

Ve třetím díle ale zase pořád řeší stěhování, nájem, žádost o státní byt... Tak jak to tedy vlastně bylo?

Jinak také mě mrzí, že se jí paní Třeštíková nezeptala na gambling a automaty, to tam asi mělo zaznít.

Jsem militantní nekuřačka, ale cigarety bych Marcele určitě nevyčítala - to bylo v podstatě to jediné, co ji jakž takž drželo při životě, tonoucí se každého stébla chytá.

Jinak Tomáš mě opravdu obrovitánsky překvapil a moc mu držím palce.

A potom ta chatka na Berounce....

Děkuji paní Třeštíkové za tento dokument z běžného života lidí. Daleko je to lepší než nějaké nekonečné umělé seriály. Více takových dokumentů z běžného pracovního i soukromého života lidí. Je to hodně poučné.

Ještě postřeh k tomu jak dcera Ivanka hledala práci... to byl pokaždé doslova ukázkový příklad toho, jak se u pohovoru nechovat nebo co neříkat při prvním telefonickém kontaktu s potencionálním zaměstnavatelem. Nebylo divu, že nemohla nic sehnat. Měl jsem skoro chuť jim nějak na dálku zpětně poradit, kdyby to bylo možné :_), protože sledovat to bylo trošku utrpení.

Ten telefonický kontakt byl podle mě v pohodě.

Problém bylo to co říkala na těch pohovorech a ke všemu měla sebou maminku!

Neúspěšně oba hledali nového partnera, ale jí se s druhým manželem narodil syn?

To byl spíš "jen" přítel, kterého dokument v meziobdobí nezachytil.