Uzasny film! Tento film mel velky uspech ve Vancouveru na VIFF v rijnu 2017.

Strnadovi jste úžasní lidé. Moc vám držíme palce. Držte se.

Kdyz se ti dva brali, predpokladala jsem, ze ackoliv meli oba stejne vzdelani, muz bude v architekture prosperovat a zena kvuli detem a domacnosti profesionalne zakrni. Velmi jsem se mylila, protoze profesionalne zakrneli oba. Rozhodne nezapiram, ze jsou to velmi aktivni lide a zivot maji zaplneny az pres miru. Jenom bych, jako clovek tvorivy, asi nepovazovala postavani ve dverich obchodu a cekani az si ode mne nekdo koupi par zidli, za cas dobre ztraveny pro ing. architekta. Take kramek s hloupostmi a maluvky ve vysivach ramech se moc neshoduji s diplomem architektky. Z vlastni zkusenosti vim, ze zajemci o studium architektury prochazeli velmi ostrymi prijimacimi zkouskami a na mnohe se nedostalo. Je skoda promarnit dva tezce zaslouzene diplomy vyrobou cetek a prodavanim zidli. To muze delat kdekdo.

Nejvíc mě dojala Marcela, i v těch konečných promítáních, jako by ji ostatní nebrali do party, to mě dost mrzelo, byla mezi nimi osamělá, jako v celém životě. Ostatní se s životem poprali a vcelku dopadli dobře. Bylo to všechno moc pěkné sledovat. Jistě jsme si i my, co jsme jen sledovali jejich osudy, prošli etudy svých životů. Bylo to skvělé, jen mě mrzí opravdu, že se Marcele nedaří lépe.

Zachytila jsem scénu, kdy po promítání příběhu Strnadových byla v hloučku Marcela, vedle ní Pavel Halamka, manželé Mirka a Antonín Krchovi a Ivana Strnadová. Mirka mluvila o dětech a Marcelu právě Pavel Halamka utěšoval a pohladil ji po rameni.Neměla jsem pocit, že byla odstrčena...

Už jsem to tu psala po druhém díle, ale napíšu to ještě jednou teď po celé sérii - fakt si vážím všech zúčastněných, že do natáčení šli i po těch letech a poskytli nám tak skvělou reflexi života a vlastně i doby. Není lehké se takhle veřejně odhalovat.

Je mi líto, že někdo do toho natáčení už nešel, moc by mě osudy těchto lidí taky zajímaly.

Jinak pro mě má nově přitočený díl po 35 letech přidanou hodnotu v natáčení s dětmi původních aktérů - vidět děti v kontextu svých rodičů je moc zajímavé. Platí to i pro Strnadovy, kdy je Honza přesnou kopií svého otce - vizáží, mluvou, názory... V dílech, kdy pak už děti nevystupovaly, jako např. v Mirce a Antonínovi (i když tam byl omezeně Tomáš, já vím, ale Lucka už chyběla), dokument ztratil polovinu své atraktivity :-).

Děkuji paní režisérce a všem aktérům a moc se těším na další pokračování!

Musi to pro ne byt strasne zvlastni i silne, ze maji cely zivot, sve nazory, sve chovani, vizaz a svuj vyvoj takto zdokumentovany. Chtela bych citit ten pocit, jake to je, se na to divat. Jen clovek tam vyjadril, jak dulezite to pro nej bylo a je a ze je za to vdecny. Chudak Marcela, ta se srovnavala s temi, kterym se v zivote darilo vic. Musi si pripadat divne, byt tou, co ze vsech dopadla nejhure.

Na příběhu Strnadových mi přijde, že je krásně vidět, jak cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Pořídit si pět dětí, a pak zjistit, že vlastně není taková legrace tak velkou rodinu uživit, a nechat se z toho jednoho člena rodiny zbláznit, to mi od dvou VŠ vzdělaných lidí hlava nebere. Od začátku měli zaplatit někomu, kdo by uklízel/vařil/pral v tom megabaráku a oni by se mohli věnovat podnikání a dětem. Taková položka v jejich rozpočtu by to zase nebyla.

Václav měl plnou pusu řečí o rodině a dětech, ale v celém filmu nebylo místo, kdy by se jim věnoval. Martin to popsal trefně - jde do práce, přijde večer z práce, přečte si noviny a upadne do postele. A všechny dny totéž. Děti byly zcela na Ivaně, která se totálně zacyklila a nakonec se složila.

Nicméně je vidět, že vztah Václava a Ivany je pevný a že přetrvá, i když se přiznám, že mě by to Václavovo věčné "Jenom Ivanka, co já bych si bez Ivanky počal, Ivanka je moje všechno......" příliš tížilo a svazovalo. Je hezké, když vám někdo řekne, že vás má rád, ale tohle už je prostě moc. Líbilo se mi na konci druhého dílu, jak Ivana říkala, že láska je, když vás ten druhý v určitý okamžik obejme nebo vezme za ruku a dá vám tím najevo, že tam pro vás je. To je pro mě láska.

Jednak jsem ze všech těch párů z Manželských etud zjistila, že u Strnadových funguje jako jediný vztah i jako partnerství a ne jenom muž zajišťovatel financí a uspokojování svých koníčků na jedné straně a pečovatelka o děti a dům na straně druhé. Okamžitě mě to bouchlo do očí již v první časti o Strnadových. Mimochodem i tam bylo vidět, jak Václav přijde domů, krmí dítě a přebaluje. V části, kdy si zlomil nohu a Ivana pracovala místo něho ve firmě, tak si tam u něho hraje nejmenší Strnad s mašinkou na trati. To, že je zahlcen starostmi o firmu mě nepřesvědčilo, že mu bylo jedno, jak se daří jeho dětem. Nepopírám, že hlavní úlohu v péči o děti a domov měla Ivana a mimo to ještě o tisíc dalších věcí.

Václav nenalil divákům čistého vína. Jasně, nemusí se svlékat a říkat kde vzal na všechny ty domy, ale tam proboha dva díly brečí nad tím jak nikdo nechodí a jestli koupit jeden nebo dva rohlíky? Měl tedy mlčet a ne se stavět si pozice ať na něj udělají sbírku. Pět zaměstnanců, měsíční plátce DPH ...

Před životní poutí Ivany a Václava smekám a to hluboce. Neuvěřitelně pracovití a činorodí lidé, až jsem si říkala, že je to musí semlít nebo to musí někde bouchnout. Bylo vidět, že je mezi nimi neuvěřitelné pouto,vnímala jsem, že jsou vůči sobě velice tvrdí, očekávající stejné nasazení i od ostatních, k čemuž dle jejich představ nedocházelo. Když jsem slyšela, že Ivana skončila v Bohnicích, aniž bych ji to přála, tak se mi ulevilo, protože jsem si zdaleka nemyslela, že by ten kolotoč mohl skončit bez následků. Pokud se někomu Václav zdá jako plačka, mně rozhodně ne. V závěrečné scéně ho Ivana okřikuje, ať už nepláče, že takový přece není a on odvětí, že je, ale oni to nevědí. Což vystihuje , že on patrně ani neměl možnost kde, krom paní Třeštíkové, vylít si srdce, sdělit své emoce a vyznání manžela či otce, protože musel být stále ten držák - tvrďák, který to přece ustojí. A Martin je v jejich rodině bonbónek na dortu a je dobře, že je takový jaký je. Ekonomickou situaci jejich rodiny neřeším, odkud čerpali peníze je jejich věc. Co se týče nábytku, pan Václav si držel svůj styl a patrně moc flexibilně nepřizpůsoboval nabídku poptávce, která již byla za těch x let někde jinde, což se dle mého také odrazilo na prodeji. Každopádně na mě jejich příběh udělal velký dojem...

Docela sympatičtí, nicméně nechápu, že se léta drží nevýnosného podnikání. Proč dávno nezkusili něco jiného. A také nedaří se jim, mají dluhy, ale pořídí si 5 dětí....No tak snad se jim teď už povede lépe. Když děti už se o sebe postarají.

Nevýnosného v jakém smyslu? Postaví z toho barák, zvládnou splácet úvěr na činžák na Vinohradech, mají čím jezdit a uživí pět dětí. Nevidím jediný důvod, proč by měli dělat něco jiného...

Na této rodině bylo vidět, jak v podstatě stačí ke štěstí malo, myslim tim Martina, vysmatý, večer dvě pivka po práci a je spokojený. A jak všichni tady zmiňují uplakany otec, jak se nedaří v podnikani a stale vice majetku a pritom se jeste uzivi. Tak je hodně podnikatelů, kteri leta narikaji, jak to nejde a potom si poridi barak a z ceho?

No "vysmaty" Martin se nejdriv zivil corkama jak doma tak venku a pak najednou obchod s kolama, kterej mu zaplatil asi kdo? A jak rikal jeho otec, on si v tom zacatku pravdepodobne ani nedoved spocitat, jak na tom ten jeho obchod je (ani netusil ze musi platit naky dyne :_). Podle mne mu rodice sponzorovali podnikani hlavne z duvodu, aby se trosku usadil a nezil tak jako driv.

Takze tolik k vysmatemu pohodari, kteremu ke stesti staci malo, hlavne kdyz to zatahnou rodice