Přesto je to hodně náročné, a to i když péči o potomky považujete za samozřejmou, nezištnou a láskyplnou. Musíte předvídat možná nebezpečí, která bezbrannému dítěti hrozí, vykonávat spoustu činností v péči o ně, vymýšlet, jak dítě zabavit, naučit je novým vědomostem a dovednostem.
Ženy pracují více jen v Mexiku České matky dětí školního věku pracují tolik, že nemají dostatek času na rodinu. Horší je to podle průzkumu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v rámci zemí OECD jen v Mexiku. Odborníci tvrdí, že by situaci mohlo zlepšit více zkrácených úvazků. |
Také veškerou činnost rodiny, například nákupy, návštěvy lékaře, úřadů a podobně, je nutné podřídit potřebám dětí. Pokud jsou maminky s dětmi doma, mohou být odtrženy od běžných sociálních skupin, jako jsou například pracovní kolektivy, širší rodina a přátelé, od společenských, kulturních a sportovních akcí. Jejich životní role se nezřídka zužují jen na roli matky a pečovatelky na plný úvazek. Co tedy s tím?
Stanovte si jasná pravidla
- Neulehčujte nic ostatním členům rodiny. A to nejen tatínkovi, který by měl o děti a domácnost pečovat společně s vámi. Zapojte s ohledem na věk a dovednosti i samotné děti. Je spousta činností, které mohou dělat.
- Minimálně jednou týdně si vymezte několik hodin jen pro sebe, abyste si mohla odpočinout a odreagovat se. Je jen na vás jak – nabízí se setkání s přáteli, návštěva fitness či jiného sportoviště, masáž, procházka v přírodě…
- Nezapomínejte na to, že i přes existenci dětí je třeba neustále myslet na partnerský vztah a jednou za čas využít volný čas jen pro sebe navzájem. Neobávejte se využít někoho z okruhu širší rodiny, například babičky, tety, ale také třeba některé organizace nebo placené služby. V mnohých městech fungují například mateřská centra. Lze si také zajistit placenou pomoc prověřených studentek pedagogiky nebo zdravotnických oborů.
Maminky, které pracují a k tomu pečují o své děti, mají někdy pocit, že by bylo sobecké myslet na sebe a trávit čas, kdy nejsou v zaměstnání, bez potomků. Jenže právě děti potřebují ze všeho nejvíce maminku, která je v pohodě a ne vyčerpaná, podrážděná a nespokojená. Proto, maminky, zlepšete péči o své děti tím, že vylepšíte péči o sebe, tj. především o své fyzické a duševní zdraví.
Ne slovům „musím“ a „mám“
Příznaky, na které si je třeba dát pozor Psychické: sklíčenost, bezmoc, beznaděj, ztráta sebekontroly – bezdůvodný pláč, podráždění, výbuchy vzteku, strach, pocit prázdnoty, osamocení, apatie, ztráta empatie a odvahy. Fyzické: nedostatek energie, slabost, chronická únava, svalové napětí, bolesti zad, oslabení imunitního sytému, poruchy spánku, kardiovaskulární a zažívací potíže či jiné funkční poruchy, poruchy paměti, ztráta koncentrace, nepozornost a v jejím důsledku větší náchylnost k úrazům. Všechny výše jmenované symptomy souvisí se syndromem vyhoření a ten se může objevit nejen u velmi vytížených manažerů. Není výjimkou, že s ním bojují i ženy, jejichž pracovní náplní je právě „jen“ péče o děti a domácnost. |
Už jste se přistihly, jak zase přemýšlíte o tom, co musíte, měly byste nebo máte dělat nebo jaké byste měly být? Položte si otázku: Kdo stanovil ta pravidla, podle kterých hodnotíte? Umíte si na to odpovědět jinak než: Prostě to tak je?
Většinou totiž jde o pravidla, která vám byla vštípena v dětství a způsobem života – to znamená rodiči, školou, společností, ve které jste vyrůstaly a ve které se třeba dosud pohybujete. Problém nastává v situaci, kdy je nedodržujete.
Zprvu tomu možná ani moc váhu nepřikládáte, ale jak rostou s postupem života nároky, nachází se i více příležitostí v naplňování představ selhávat a cítit se špatně. Čím více myslíte na to, co děláte jinak, než byste měly, tím více se obviňujete z toho, že jste to nedokázaly. Namísto toho byste si ale měly jen říci, že to prostě tentokrát nevyšlo.
Anebo si připustit, že výsledek, kterého jste dosáhly, také není úplně k zahození, i když není zrovna podle původních představ. Sebeobviňování totiž povede jen k tomu, že příště budete tomu, co musíte a máte, přikládat ještě větší váhu než předtím. Pocity viny přebijí to, co vlastně chcete a můžete.
To samozřejmě ovlivní vaši sebedůvěru a chuť cokoli dělat. Dostanete se do začarovaného kruhu, který bude posilovat vznik úzkosti. Výsledkem bude to, že se všemu, co bude přicházet jako nová výzva či cíl, budete spíš vyhýbat, než byste je přijaly s chutí a těšily se na ně.
