Jirka do poloviny druhé třídy plynule četl ze slabikáře. Do psychologické poradny s ním přišla maminka, když zjistila, že vlastně nečte, ale texty odříkává zpaměti.
Když čtení v čítance přibývalo, už si vše nestačil zapamatovat a texty si začal domýšlet. V poradně zjistili, že je dyslektik. Dnes už je z Jirky mladý muž, který úspěšně studuje.
"Tento chlapec byl opravdu velmi nadaný a čtení předstíral dlouho. Nicméně problém s tím, že dyslektické děti odříkávají text zpaměti, je velmi častý," vysvětluje pražská speciální pedagožka Jana Lípová.
Dřív dyslexie nebyla?
Řada lidí si myslí, že dítě, které odmítá číst, je líné, zatvrzelé, nebo dokonce hloupé. Proč některé děti nedokážou správně číst, bylo až donedávna záhadou. Vědci zjistili, že jde o otázku biologie mozku, myšlení samo je však naprosto v pořádku.
Dyslexie nijak nesouvisí s inteligencí. Potíže se čtením mohou mít i děti velmi nadané. "Při práci s dyslektiky jde o to, pomoci jim najít cestu, aby se mozek naučil reagovat a aby se potíže neprohlubovaly třeba špatnou technikou čtení," doporučuje Lípová.
Podle ní je lepší nechat dítě slabikovat a číst pomalu, než aby četlo jedno slovo dvakrát - jednou po slabikách a podruhé celé.
Dědičný zádrhel
Dyslexie je zřejmě dědičná. Časopis Time nedávno psal o tom, že odborníci z univerzity v Helsinkách objevili gen, který je dost možná za potíže se čtením odpovědný. Nejúspěšnější programy se zaměřují na schopnost mozku spojovat písmena se zvuky, které znázorňují.
"Potvrzuje se, že přesně cílená terapie v rané fázi poruchy může přeprogramovat mozek, aby potíže ustoupily nebo vymizely. Přesto dyslektikem člověk částečně zůstává většinou celý život, ale jeho potíže se minimalizují," popisuje metodu pražská speciální pedagožka Olga Zelinková, která se dyslexií zabývá.
Dyslexií trpí od tří do deseti procent populace. Není přitom dobré nad dyslexií mávnout rukou - pokud se dítěti nepomáhá, výsledky ve škole se zhoršují, protože učení přibývá, a objevují se potíže v chování.
"Každým rokem je z dvaceti osmi žáků ve třídě zhruba osm dětí s poruchou učení. Dyslektická náprava probíhá během i mimo vyučování a vedou ji speciální pedagožky. Některé děti mají individuální plán učiva v běžné třídě," říká zástupkyně ředitele Sylvia Jančiová ze Základní školy v Roztokách u Prahy.
Na některých školách existují i speciální třídy přímo zaměřené na poruchy učení. Přesto je velmi důležité cvičení doma. Podle Jančiové je spolupráce s rodiči dobrá, ale většina z nich bojuje s časem, protože dyslektické děti vyžadují daleko větší péči.
Když učitelka pošle dítě do poradny, protože má podezření na dyslexii, není to ostuda. "Jde hlavně o to, pomoci dítěti a najít příčinu, proč nechce číst nebo mu to nejde. Kolikrát ani o dyslexii nejde, je to nezralost zrakového a sluchového vnímání, kterou lze odstranit pomocí určitých cvičení," uzavírá Lípová.
Dyslexie není žádná katastrofa Rodiče mohou svému dítěti včas pomoci se s dyslexií poprat. Jak na to jít, jim radí speciální pedagožka Ilona Kejklíčková z brněnské kliniky LOGO. • Všímejte si příznaků • Vyhledejte pomoc odborníků • Obrňte se trpělivostí • Chvalte dítě i za malé úspěchy • Nespoléhejte jen na kroužky a školu • Podpořte učení speciálními programy • Když se vše nedaří |