Mami, já nechci číst

Máte doma prvňáčka, který na rozdíl od svých spolužáků odmítá číst? Možná má jen nevyzrálý centrální nervový systém, ale může jít rovněž o dyslexii. Nebojte se, tato vada je sice strašákem, dá se však napravit.

Jirka do poloviny druhé třídy plynule četl ze slabikáře. Do psychologické poradny s ním přišla maminka, když zjistila, že vlastně nečte, ale texty odříkává zpaměti.

Když čtení v čítance přibývalo, už si vše nestačil zapamatovat a texty si začal domýšlet. V poradně zjistili, že je dyslektik. Dnes už je z Jirky mladý muž, který úspěšně studuje.

"Tento chlapec byl opravdu velmi nadaný a čtení předstíral dlouho. Nicméně problém s tím, že dyslektické děti odříkávají text zpaměti, je velmi častý," vysvětluje pražská speciální pedagožka Jana Lípová.

Dřív dyslexie nebyla?
Řada lidí si myslí, že dítě, které odmítá číst, je líné, zatvrzelé, nebo dokonce hloupé. Proč některé děti nedokážou správně číst, bylo až donedávna záhadou. Vědci zjistili, že jde o otázku biologie mozku, myšlení samo je však naprosto v pořádku.

Dyslexie nijak nesouvisí s inteligencí. Potíže se čtením mohou mít i děti velmi nadané. "Při práci s dyslektiky jde o to, pomoci jim najít cestu, aby se mozek naučil reagovat a aby se potíže neprohlubovaly třeba špatnou technikou čtení," doporučuje Lípová.

Podle ní je lepší nechat dítě slabikovat a číst pomalu, než aby četlo jedno slovo dvakrát - jednou po slabikách a podruhé celé.

Dědičný zádrhel
Dyslexie je zřejmě dědičná. Časopis Time nedávno psal o tom, že odborníci z univerzity v Helsinkách objevili gen, který je dost možná za potíže se čtením odpovědný. Nejúspěšnější programy se zaměřují na schopnost mozku spojovat písmena se zvuky, které znázorňují.

"Potvrzuje se, že přesně cílená terapie v rané fázi poruchy může přeprogramovat mozek, aby potíže ustoupily nebo vymizely. Přesto dyslektikem člověk částečně zůstává většinou celý život, ale jeho potíže se minimalizují," popisuje metodu pražská speciální pedagožka Olga Zelinková, která se dyslexií zabývá.

Dyslexií trpí od tří do deseti procent populace. Není přitom dobré nad dyslexií mávnout rukou - pokud se dítěti nepomáhá, výsledky ve škole se zhoršují, protože učení přibývá, a objevují se potíže v chování.

"Každým rokem je z dvaceti osmi žáků ve třídě zhruba osm dětí s poruchou učení. Dyslektická náprava probíhá během i mimo vyučování a vedou ji speciální pedagožky. Některé děti mají individuální plán učiva v běžné třídě," říká zástupkyně ředitele Sylvia Jančiová ze Základní školy v Roztokách u Prahy.

Na některých školách existují i speciální třídy přímo zaměřené na poruchy učení. Přesto je velmi důležité cvičení doma. Podle Jančiové je spolupráce s rodiči dobrá, ale většina z nich bojuje s časem, protože dyslektické děti vyžadují daleko větší péči.

Když učitelka pošle dítě do poradny, protože má podezření na dyslexii, není to ostuda. "Jde hlavně o to, pomoci dítěti a najít příčinu, proč nechce číst nebo mu to nejde. Kolikrát ani o dyslexii nejde, je to nezralost zrakového a sluchového vnímání, kterou lze odstranit pomocí určitých cvičení," uzavírá Lípová.

Dyslexie není žádná katastrofa

Rodiče mohou svému dítěti včas pomoci se s dyslexií poprat. Jak na to jít, jim radí speciální pedagožka Ilona Kejklíčková z brněnské kliniky LOGO.

• Všímejte si příznaků
Obvykle ji u svých dětí můžete zjistit během první třídy, někdy si příznaků lze všimnout už u předškoláka. Dítě se většinou nezajímá o slovní hry, má problém s učením dětských říkanek, komolí slova , nerozpozná písmena ve svém jménu, může mít potíže s vnímáním prostoru.

• Vyhledejte pomoc odborníků
Nebojte se při pochybnostech zeptat dětského lékaře nebo v pedagogicko-psychologické poradně, logopeda či výchovného poradce.

• Obrňte se trpělivostí
Vaše dítě se může různě vymlouvat na ranní nevolnosti, je nesoustředěné, může mít bolesti hlavy. Stresem a nátlakem se stav jen zhoršuje, některé děti mohou začít koktat a pomočovat se.

• Chvalte dítě i za malé úspěchy
Cvičte s ním pravidelně a systematicky. Pomáhejte mu s učením, protože dítě s dyslexií se zpravidla neumí učit a připravit se na vyučování. Motivujte ho a nešetřete pochvalou.

• Nespoléhejte jen na kroužky a školu
Cvičte s ním doma po krátkých časových intervalech. Cvičení je zpočátku lepší individuální a případně podpořené i léky.

• Podpořte učení speciálními programy
Například tzv. biofeedback je jakýmsi trenažérem pro učení a schopnost koncentrace pozornosti, jejichž poruchy mnohdy dyslexii provázejí. Existují i různé speciální počítačové programy a další pomůcky.

• Když se vše nedaří
Zvykněte si, že vaše dítě má potíže v té oblasti, na které je zatím postaveno celé školství, tzn. přesné memorování z knih, což dyslektické dítě nebude nikdy na samé jedničky umět. Vaše dítě může vynikat ve sportu nebo v jiných aktivitách. Tato porucha se s přibývajícím věkem dítěte zmírňuje. Záleží na tom, o jak těžkou formu dyslexie jde.