Ona

Vlasta Parkanová - ministryně obrany | foto: David Port, MF DNES

Máme ve vládě čtyři ženy, jsou to naše paní ministryně

  • 19
Česko má poprvé od roku 1989 čtyři ženy ve vládě: ministryni školství Danu Kuchtovou (SZ), obrany Vlastu Parkanovou (KDU), bez portfeje Džamilu Stehlíkovou (SZ) a ministryni kultury Helenu Třeštíkovou (KDU).


Začíná schůze Poslanecké sněmovny. Pár minut předtím přichází do předsálí ministryně kultury Helena Třeštíková doprovázená svým poradcem Milanem Řepkou, bývalým novinářem, mluvčím a lobbistou.

„Kam mám jít?“ ptá se režisérka Řepky a z jejího výrazu je patrné, že je z nového prostředí trochu vyplašená. O chvilku později už spolu s ostatními členy nové vlády usedá ve Sněmovně. Ve středu 17. ledna poprvé.

Tři novicky

S ministryněmi kultury, školství a bez portfeje si MF DNES dala schůzku ve sněmovním bufetu hned po skončení jejich prvního sněmovního zasedání.

Čtvrtá žena Topolánkovy vlády, ministryně obrany Vlasta Parkanová, měla ten den jiný program. Vlastně to ani tolik nevadilo. Je jedinou z dam, která má už zkušenost s ministerskou funkcí. Její první dojmy by tudíž nemohly být tak autentické jako reakce žen, pro které je „být paní ministryně“ premiérou.

Nejprve se tedy podívejme na tři „novicky“.

Od chvíle, kdy si na Pražském hradě podaly ruku s prezidentem, jim začala nová životní etapa. Mají své asistenty, tajemníky, poradce, náměstky a řidiče. Musí reagovat na zvědavé novináře, kteří jim volají, esemeskují a mailují. Musí jednat s politiky, které znají z televize a kteří jim nemusí být vůbec sympatičtí. Musí dělat, že všemu rozumějí, ačkoli mohou mít stokrát za den opačný pocit.

Do státních akt, jak se prostoru, kde je sněmovní bufet, přezdívá, přichází Třeštíková s Danou Kuchtovou. „Cítila jste ty jejich pohledy?“ ptá se Kuchtová Třeštíkové. „Ani ne,“ kroutí hlavou slavná dokumentaristka, která hned další den pohrozila odstoupením z funkce. Odmítla vzít si za náměstka Františka Formánka, jenž údajně dojednal s poslanci Melčákem a Pohankou podporu vládě.

Nabídla se otázka, zda ostřílení politici dávají třem novým ministryním najevo, že jsou v branži nové a nezkušené. Třeštíková znovu odpovídá, že ne, ale moc přesvědčivě to nezní. Kuchtová má jiný dojem. „Určitě, a nejen z ČSSD. Ale asi nejvíc se do mě strefuje pan Paroubek. Jsem už imunní.“

Zanedlouho je tu také ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková. Nad otázkou se chvilku zamyslí a pak prohlásí: „Na mě se teď usmívali, já na ně taky. A na jednání vlády není prostor všímat si, jak vás kdo vnímá. To není ples mladé slečny, která sleduje, jak se na ni dívají mládenci,“ říká a objednává si černý čaj. Třeštíková s Kuchtovou pijí džus a minerálku.

První no comment

Když teď sedí u jednoho malého stolku režisérka dokumentárních filmů z Prahy, středoškolská učitelka z Českého Krumlova a psychiatrička z Chomutova narozená v Kazachstánu, je na první pohled jasné, o jak odlišné osobnosti jde.

Nejstarší z trojice, sedmapadesátiletá Třeštíková, působí jako křehká laň, kterou zrovna obklíčili myslivci a zálibně pozorují, jak se zachová. Každé slovo pečlivě vyslovuje a zároveň se skoro po každé větě dívá na svého poradce Řepku. Ten buď souhlasně kývne, nebo ji doplní.

Pětačtyřicetiletá Kuchtová je rázná Jihočeška, ze které vyzařuje rozhodnost. Při odpovědích neuhýbá a vyjadřuje se jasně. O rok mladší Stehlíková se s jemným cizím akcentem zdá trochu upozaděná. Ale jakmile promluví, je zřejmé, že je ženou pragmatickou a o sobě nepochybující. Nejvíce rezervovaně se tři nové ministryně vyjadřují k aktuální politické situaci. Hodnotit rozhodnutí poslanců Melčáka a Pohanky nechtějí. „To je otázka jejich svědomí,“ shodují se.

Tak trochu nestíháme

Kuchtová se Stehlíkovou jsou členkami Strany zelených. Znají se dlouho a tykají si. „Jsme kamarádky a spolubojovnice,“ podotýká s úsměvem Stehlíková. Třeštíkové, která ve vládě reprezentuje lidovce, zelené aktivistky vykají. Je na nich vidět, že si paní režisérky váží.

Jaké jsou vlastně jejich první dojmy, když se jim teď říká paní ministryně? Mají z něčeho strach?

„Člověk by neměl mluvit o strachu. Ten se měl odbýt v úvahách, zda to vzít, či nikoli. Když jsem řekla ano, všechen strach musel jít stranou. Musím být odhodlaná, odvážná a připravená věci řešit,“ odpovídá pomalu Třeštíková. Její kolegyně Kuchtová se usmívá: „Strach ne, ale trému, tu mívám.“

Džamila Stehlíková se ze všeho nejvíc obává, že budou její političtí oponenti záměrně zkreslovat „naše politická rozhodnutí“.

Stres a nápor jsou slova, kterými čerstvé ministryně charakterizují své první pocity.

„Musím řešit strašně moc věcí najednou. Jsem nucená reagovat na spoustu různorodých věcí hned, jasně, přehledně a bez chyb,“ líčí režisérka, která podobně jako její nové kolegyně nemá velkou zkušenost s řízením velkého týmu lidí. „Den se nepočítá na hodiny, ale minuty. Částečně přestávám být pánem svého času,“ doplňuje ji Kuchtová.

Džamila Stehlíková sice taky nestíhá, líbí se jí však, že zatímco dříve pracovala sama za sebe, dnes reprezentuje stát. „To je daleko větší pocit odpovědnosti, a stejně tak jsou větší možnosti, které mám.“

Když se řeč stočí na ženské myšlení, které by čtveřice ministryň mohla vnést mezi mužskou vládní většinu, jsou jejich reakce opatrné. Je totiž pravděpodobné, že jim přirozený instinkt velí, aby držely pohromadě. Zároveň nechtějí riskovat, že je muži budou vnímat jako uzavřenou dámskou elitní skupinku.

Harmonizující ženskost

Podle Kuchtové se ženská pospolitost projevila mezi kolegyněmi zcela přirozeně. „Cestou na Pražský hrad jsme si v autobuse sedly s paní Třeštíkovou vedle sebe a já jí poblahopřála. Tak nějak podvědomě mi dělá dobře, že je ve vládě kolegyně Stehlíková. Když jsem chodila sama na koaliční jednání, připadala jsem si divně.

Neumím to definovat, ale když je nás víc, cítím se lépe.“ Ale z „genderu“ si program udělat nechce a stavět se do pozice proti mužům odmítá.

„Nejsme v situaci, že by nás muži chtěli převálcovat. Naopak. Jsme vzácné, muži jsou k nám galantní, ale jakmile dojde na věcnou debatu, je jedno, zda argumentuje muž, nebo žena,“ míní Stehlíková, jež považuje ženský prvek ve vládě za smířlivější a harmonizující.

Také Třeštíková nechce působit elitářsky, připomíná však, že jedním z hlavních důvodů, proč na ministerskou funkci kývla, byla osoba Vlasty Parkanové.

„Ten první oslovující telefonát byl od ní. Pozoruji ji už delší dobu, v politice si vede šikovně, je to schopná a odvážná žena, tak jsem si řekla, proč to nezkusit, když tato výzva přichází.“

Právě lidovecká ministryně obrany je pro tři nezkušené členky vlády důkazem, že se lze prosadit ve vrcholné politice, kde převládají muži. Parkanová si podobně jako kolegyně myslí, že ženský prvek by se ve vládě mohl projevit.

„Vnímám ženské myšlení jako způsob uchopení problémů, který spočívá ve vyšší míře empatie či určité senzitivity a intuice a menším důrazu na čistě racionální způsoby řešení,“ uvedla šestapadesátiletá Parkanová.

Ženy angažované

Co dalšího spojuje čtyři nové šéfky vedle toho, že jsou ministryněmi a matkami? Kuchtová a Stehlíková mají společnou stranickou knížku, aktivity v komunální politice a vysokou míru občanské angažovanosti.

Nejznámější odpůrkyně Jaderné elektrárny Temelín a expředsedkyně sdružení Jihočeské matky Kuchtová například v roce 1998 vyzvala k odstoupení ministra průmyslu a obchodu Karla Kühnla poté, co přiznal, že se dostavba elektrárny prodraží. V roce 2002 dostala za své úsilí cenu od německých ekologů z organizace Bund Naturschutz.

Místostarostka Českého Krumlova už v roli ministryně nedávno pohoršila své koaliční kolegy, když rakouský deník otiskl její vyjádření, že chce zastavit provoz Temelína. Kuchtová výrok označila za chybný překlad.
Rodačka z Almaty Stehlíková, která je v Chomutově členkou zastupitelstva, se už řadu let angažuje za neprolomení těžebních limitů v severočeské obci Horní Jiřetín.

Protestuje také proti kácení stromů při výstavbě supermarketů. O poražené lípě u chomutovského Lidlu natočila amatérský dokument s názvem Vzpomínka na lípu. Ve společné Evropě je zastánkyní důsledného multikulturalismu, jak se vyjádřila před třemi lety v Literárních novinách.

Třeštíková dlouhou dobu aktivně lobbuje za zvýšení financí do českého filmu. Když prezident Václav Klaus loni vetoval zákon o kinematografii, byla jednou z těch, kteří ho šli přesvědčovat, že rozhodl nesprávně. Klausovi vytýkala jeho postoje už v roce 2002. Podepsala dopis nazvaný Tři otázky Václavu Klausovi, ve kterém desítky intelektuálů a umělců požadovaly, aby vysvětlil své vztahy s trestně stíhaným exředitelem TV Nova Vladimírem Železným.

Autorka časosběrných dokumentů se také zasazovala o zvýšení koncesionářských poplatků pro Českou televizi. Začátkem devadesátých let spoluzaložila Nadaci Film a sociologie, je čestnou předsedkyní Asociace režisérů a scenáristů.

Nebyla by obrana?

V porovnání s Kuchtovou, Stehlíkovou a Třeštíkovou představuje Vlasta Parkanová zcela jinou kategorii. V politice se pohybuje od roku 1990, kdy v Táboře vstoupila do Občanského fóra a s bývalým prezidentem Havlem objížděla jižní Čechy. Jako jediná z ministryň už má svou biografickou knihu rozhovorů, v níž mimo jiné vzpomíná na konec roku 1996, kdy byla členkou ODA a odstupující předseda Jan Kalvoda, který rezignoval kvůli falešnému titulu, jí nabídl post ministryně spravedlnosti. „Já a spravedlnost? Nebyla by spíš obrana nebo vnitro?“ řekla mu tehdy do telefonu, neboť v nejmenší vládní straně měla na starosti právě tyto resorty. Parkanová byla jednou z prvních političek, která zpívala v televizních estrádách. Před rokem 1989 si coby podniková právnička přivydělávala zpěvem s amatérskými skupinami. Na své konto si může ještě přičíst, že na ni bulvární média nic nenašla.

Ztráty soukromí se obává Dana Kuchtová. „Doufám, že vynechají mou malou dceru,“ říká zelená ministryně. Třeštíková podle svých slov nechce k propírání čehokoli zavdat důvod a Stehlíková bere případný zájem o své soukromí s nadhledem: „Není co vyšťourat.“

První sněmovní schůze minulou středu byla pro nové ministryně „generálkou“. V pátek poslanci hlasovali o důvěře vládě. Po více než desetihodinové debatě ji získaly také tyto čtyři ženy.

ČTVEŘICE ŽEN VE VLÁDĚ

Ještě před dvěma měsíci to vypadalo, že se ženy z vysoké politiky vytrácejí. Nyní se děje pravý opak. Premiér Topolánek si do svého kabinetu vybral čtyři ministryně. Nikoli z vlastní ODS, ale od lidovců a zelených. Jak vnímají svou novou roli?

Jejich aktuální plány

Dana Kuchtová ministryně školství (SZ):

připravit pravidla pro dva evropské programy, které podporují vzdělávání, vědu a výzkum

Vlasta Parkanová ministryně obrany (KDU):

urychlit vyslání 6. polní nemocnice do Afghánistánu tak, aby mohla vyjet v březnu

Džamila Stehlíková ministryně bez portfeje (SZ):

připravit antidiskriminační zákon

Helena Třeštíková ministryně kultury (za KDU):

dořešit situaci v Národním divadle: odvolat prozatímního ředitele a jmenovat nového, který vyšel z nedávného výběrového řízení.

Co o nich říkají:

Mirek Topolánek premiér a předseda ODS
Vláda se čtyřmi ministryněmi je hezčí. Navíc přinášejí do debaty na vládě jistou kultivovanost. Nemají takovou potřebu se předvádět jako někteří muži. Ale z hlediska jednání kabinetu to až takový vliv nemá, protože výsledek závisí na síle argumentace a ta je zase dána profesionalitou, nikoli tím, zda je někdo muž, či žena.
Jiří Čunek ministr pro místní rozvoj a předseda KDU-ČSL
Zdá se mi, že vláda je zcela „normální“, když jsou v ní čtyři kompetentní ženy. Ministryně z naší strany se od sebe liší zkušeností v politice, nicméně si myslím, že se ani paní Třeštíková problémů nebojí a řeší je.
Martin Bursík ministr životního prostředí a předseda Strany zelených
Přítomnost žen probouzí ve většině z nás mužů to lepší, co v sobě máme. Jsme laskavější, dáváme si větší pozor na jazyk a chováme se elegantněji. Džamila Stehlíková je temperamentní. Řešení, o jejichž správnosti je přesvědčena, prosazuje důsledně a tvrdě. Dana Kuchtová se snaží ulamovat hroty sporů, mírnit neshody, nacházet smírná řešení. Obě se velmi dobře doplňují.

,