Učila se se mnou, jezdily jsme spolu na hory, a i když jsme neměly nikdy peněz nazbyt, žilo se nám celkem dobře. Máma si nikdy domů nevodila žádné chlapy ani se s žádným nestýkala. Byla se mnou pořád doma.
Před rokem jsem potkala kluka a zamilovala se. Mamka to chápala, nikdy mi v ničem nebránila. Honza začal chodit k nám domů a všechno se zdálo v naprostém pořádku. Pak ale přišla chvíle, která zásadně změnila můj život. Máma se rozhodla, že už nebude moje máma, ale můj táta.
Nejdřív jsem vůbec nechápala, o co jde. Snažila se mi všechno vysvětlit, ale já jako bych byla hluchá. Nedokázala jsem pochopit, co mi vysvětlovala. Nerozuměla jsem ničemu z jejích pocitů.
Honza se mě snažil uklidnit a sehnal mi spoustu literatury o těchto lidech, kteří žijí uvězněni v těle opačného pohlaví, ačkoli se cítí někým jiným.
Já to dokážu pochopit, když se jedná o někoho jiného, rozumím, že když se někdo odmalička cítí mužem, je pro něj život v těle ženy utrpením. Ale nedokážu se smířit s tím, že mi moje máma 20 let lhala. Nejen mně, ale všem…
Nikdy se ani náznakem nezmínila, že má nějaký problém. Možná kdybychom spolu o tom mluvily, dokázala bych jí časem porozumět. Ona mě ale postavila před hotovou věc. Prostě se nechá přeoperovat na muže.
Začala chodit k psychologovi, na hormonální injekce, začala žít svůj život. Já vlastně ze dne na den přišla o mámu a nikoho jiného nemám.
Nechci žádného tátu, žila jsem bez něj celý svůj život. Takže jsem zůstala sama. Chodíme okolo sebe doma po špičkách a já nevím, co mám dělat. Poraďte mi, prosím:
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 5. ledna 2009. Anketa je uzavřena.
