Láska na zapřenou
„My jsme spolu nikdy nechodili, my jsme se – dá se říct – zamilovaně navštěvovali a potají scházeli,“ prozradil Jaroslav (28). „Jenže já jsem ho pak chtěla mít pro sebe,“ přiznala Kateřina (21). „On ale začal mít zájem o tu druhou, tak jsem řekla, že do toho nejdu, a ustoupila jsem.“
Sympatická tmavovláska prý viděla, že je Jaroslav spokojený, a tak to nechala být. „Přála jsem mu to,“ dodala. Pak ale šla na operaci pupeční kýly a on se náhle zjevil v nemocnici. „Dal mi pusu a bylo to krásný,“ popsala Kateřina.
„Hodně věcí se potom změnilo, najednou jsem začal cítit něco, co jsem dřív necítil,“ přiznal Jaroslav. Když mu pak přítelkyně říkala, že je v jiném stavu, bála se, jak to přijme.
„Mě to dostalo do kolen a hodně,“ řekl Jaroslav. „Hodně se změnil, už není takovej, jako byl předtím. Je víc dospělej, ví, co chce, a jde si za tím,“ doplnila Kateřina, kterou její přítel, který jí prý chce být oporou, požádal o ruku.
Oporou jí byl i v plzeňské porodnici, kam přijela porodit dceru. Vyšetření ukázalo, že je Kateřina pozitivní na streptokokovou infekci. „Pro miminko by to mohlo být hodně nebezpečné,“ vysvětlila rodičům porodní asistentka s tím, že nastávající maminka dostane několikrát po sobě po čtyřech hodinách antibiotika.
Kateřina zvládala kontrakce lépe ve vaně, ve které strávila opravdu hodně času. „Jak dlouho v ní můžeš být?“ ptal se Jaroslav. „Asi jak dlouho chci, ne? To je jediný, co mi pomáhá,“ vysvětlila mu Katka. „Aby ses mi nerozpustila,“ strachoval se Jaroslav.
Malé lásky tentokrát mezinárodně. Rodičky byly z Keni, Polska i Slovenska |
Občas se snažil svou přítelkyni rozptýlit vtipkováním. Třeba že v modrém mundúru, který si musel obléknout, vypadá tlustě. „Ty jo, mně o tom mluv!“ odbyla ho Katka. „Já bych ti to přála, aspoň tak na půl hodinky!“
Po chvíli Jaroslav vybalil postaršího plyšového medvěda. „Máme s sebou talismana, ten už je se mnou 25 let,“ vysvětlil porodní asistentce. „To je váš? Já myslela, že je paní!“ divila se, a tak jí nastávající tatínek vysvětlil, že si Michala berou všude s sebou – třeba na návštěvu k rodičům nebo na dovolenou. Nosí prý štěstí.
Jak se bolest stupňovala, propadala Kateřina i přes Jaroslavovo povzbuzování stále častěji beznaději. „Miláčku, to zvládneš, klid,“ chlácholil ji. „Jsem tady s tebou.“ „Já už nemůžu,“ vzdychala nastávající maminka a nařídila mu, aby zavolal sestru.
„Já mám hroznej strach,“ dala se do pláče. „Nebojte se, zvládneme to,“ uklidňovala ji zkušená porodní asistentka, když ji vyšetřovala. „Zbývá poslední centimetr, takže už jdete do finále,“ slibovala a rozhodla, že injekci na bolest už dávat nebude. „Ta by zapůsobila až za dvacet třicet minut.“
„Já už tlačím,“ vzlykala Katka. „Já vím. Ono to miminko už je hodně nízko, spíš než to bude bolet, tak to bude tlačit na ten konečník,“ vysvětlovala jí porodní asistentka. „Tady už na mě vykukujou černý vlasy!“ hlásila a klidným hlasem provázela vystrašenou mladou ženu porodem.
„A v klidu dejchat,“ radila. „Teď potřebuju, abyste měla kontrakci a abyste mi na ni zatlačila... schoulím do klubíčka, smrsknu to bříško do sebe, to je vono, teď jste zabrala,“ povzbuzovala Kateřinu, která se uklidnila a krásně spolupracovala. „A je to holka!“ zvolala porodní asistentka, když se malá Liliana Katarína (2 910 g, 48 cm) poprvé rozkřikla na světě.
„Tatínku, přestřihnete si pupeční šňůru?“ zeptala se porodní asistentka Jaroslava. „Já myslím, že na poprvý asi ne,“ zdráhal se. „Abyste toho nelitoval,“ odpověděla a obrátila se ke šťastné mamince: „Moc vám gratuluju. Krásně jste to zvládla, byla jste na prvorodičku strašně šikovná.“
