Veronika (30) s Milanem (32) se na narození svého prvního dítěte velmi těší. Milan sice není příliš přesvědčený o tom, že by měl u porodu také být, ale nemá moc na výběr. Pokud chce svého prvorozeného syna pojmenovat Milan, jak je v rodině zvykem, bude muset splnit Veroničinu podmínku a být jí u porodu oporou.
To se mu daří chvílemi lépe a chvílemi méně, třeba když si Veronice stěžuje, že s pokročilejšími kontrakcemi už s ní není moc sranda, nebo když hraje hry na telefonu. Veroničiny kontrakce trvají dlouho a ona je snáší čím dál hůř. Nepomáhá ani rajský plyn a lékaři jí nakonec nabídnou léky na uvolnění, aby si mohla trochu odpočinout. Veronika nabere další síly a je připravená porodit. Když dojde k porodu samotnému, drží se Milan u hlavy a chvílemi to vypadá, že by mohl omdlít, ale naštěstí to ustojí a drží Veroniku pevně za ruku.
Dočkají se krásného syna Milana, což pyšný otec kvituje slovy: „Je to nejmladší Milánek na světě.“ Jenže brzy nastanou rodičům starosti. Všimnou si, že se Milánek periodicky třese a po vyšetření se za několik dnů prokáže, že má chlapeček epilepsii. Rodiče si v tu chvíli prožívají peklo. „Sáhli jsme si s partnerem opravdu na dno. Čekali jsme to krásný a přišly takový starosti,“ popisuje Veronika dny a týdny, které následovaly po porodu. Díky včasné diagnóze a nasazení léků se stav Milánka zlepšil a lékaři dokonce nevylučují, že by se mohl zcela vyléčit. Veronika s Milanem si tak nyní mohou konečně oddechnout a začít si užívat radosti rodičovství. „Milánek nám ty všechny starosti vynahradí, je to takový smíšek,“ dodává pyšně otec Milan.
Opuštěná matka
Velmi smutně působila na porodním sále Julia (26). Stýskalo se jí totiž po partnerovi Lukášovi (26) a synech Jakubovi (4) a Lukášovi (6). Julia i Lukáš vyrůstali v dětském domově a jejich rodiče s nimi nejsou ani dnes ve styku. Nemají tak nikoho, kdo by jim pohlídal děti, a Lukáš proto nemůže Julii doprovodit k porodu. Té je to velmi líto a začne na porodním sále poplakávat. Když si toho všimne porodní asistentka, navrhne jí, ať za ní přijdou alespoň na chvíli do čekárny, protože porod se zatím příliš nerozběhl.
Po dlouhém hledání toho správného oddělení se nakonec Lukášovi se syny povede Julii najít a ta při setkání opět uroní slzy, zatímco ji Lukáš utěšuje. Nakonec se musí s dětmi znovu vypravit domů a Julie zůstane na porod sama. Je velmi nejistá, má pocit že neumí správně dýchat ani tlačit, ale ve skutečnosti jí jde všechno dobře. Nakonec porodí chlapce Matiase a radostně volá domů Lukášovi a synům. „Naši synové už nebudou na světě sami, my jim pohlídáme děti, kdykoliv budu potřebovat,“ plánují spokojeně bývalí chovanci dětského domova.
Děda na porodním sále
Miroslava (31) a její doprovod Petr (49) velmi matou porodní asistentky. Všichni totiž automaticky předpokládají, že je to její partner, ale ve skutečnosti jde o jejího otce. Miroslava má již dva syny a její otec jí dělal doprovod u druhého porodu. Manžel s ní byl u toho prvního, ale zopakovat si to už nechtěl. Navíc má velký problém s tím, že se Miroslava rozhodla rodit zrovna v Plzni. Manžel je totiž velký fotbalový fanoušek a zarytý Sparťan, který Plzni vyčítá ztrátu titulu. Jeho odpor k Plzni je tak silný, že dokonce ani nepije plzeňské pivo, takže návštěva Plzně je pro něj absolutně vyloučená.
Miroslava tak na pravidelné kontroly dojíždí se svým mladým otcem. Když dorazí po dvouhodinové jízdě autem podruhé a lékař je opět pošle domů, Miroslava se rozpláče. Chtěla by už porodit, má termín, ale miminku se na svět ještě nechce. Otec ji uklidňuje, že miminko ještě potřebuje nabrat váhu a ať mu dá čas.
Ten nastane až za dalších sedm dnů, kdy Miroslava dorazí do porodnice sama a otci telefonuje, aby okamžitě přijel. Ani tak už nestihne rychlý porod své vnučky, dorazí pár minut po něm.
