Průběh porodu je u každé ženy individuální a nepředvídatelný, obzvlášť u prvorodiček. To si uvědomuje policistka Klára, která je ze své více než desetileté služby u ozbrojených složek zvyklá na všemožné situace, i ty nebezpečné. Sama se jednou dokonce ocitla tváří v tvář útočníkovi s nožem, práci by ale podle svých slov neměnila. Pro službu u ozbrojených složek se jí povedlo nadchnout i manžela Marka, který na její doporučení přestal pracovat jako stavební mistr a nastoupil u městské policie.
Sympatičtí manželé se seznámili díky internetové seznamce, kde na Kláru udělalo dojem Markovo vypracované tělo i milý úsměv. Nyní se už oba nemohou dočkat prvního společného potomka, i když mají trochu obavy, aby z nich nebyli paranoidní rodiče, co dítěti nic nedovolí. Zkušenost z práce by přece jen mohla udělat své.
Při porodu ale na podobné úvahy ani jeden z manželů nemá pomyšlení, silné kontrakce totiž Kláru trápí dlouho a vše postupuje velmi pomalu. Porodní asistentka se snaží Kláře ulehčit bolesti podáním rajského plynu, po mnoha hodinách je ale žena již zcela vyčerpaná a po tváři jí kanou slzy.
„Já vím, že je to těžké, ale snažte se neplakat, ubíráte si tím sílu. Kontrakce prodýchávejte a mezi nimi odpočívejte,“ radí porodní asistentka rodičce. Později mimo porodní sál přiznává, že podobné momenty, kdy žena prožívá opravdu velké bolesti několik hodin a ona jí nemůže příliš pomoci ani ulevit, jsou pro personál porodnice psychicky náročné. V Klářině případě se navíc porod protahuje již příliš a vyčerpaná Klára prosí, aby mohla jít domů, nebo aby lékaři porod ukončili císařským řezem.
S tím nakonec souhlasí i přítomní porodníci, protože Klářino miminko je podle odhadů větší a Klára nemá příliš široké boky. Porod se navíc zarazil a zdá se, že se dítě zkrátka nemůže napasovat do porodních cest. když lékaři vysvětlují Kláře, že by k císařskému řezu opravdu přistoupili a proč, unavená rodička si oddychne, že bude mít brzy všechno za sebou.
Porodní asistentka jí podá látku na zastavení kontrakcí a převezou ji na porodní sál, ke lékaři provedou akutní císařský řez. Nakonec se z porodního sálu ozve pláč a nervózní Marek se dočká zprávy o tom, že manželka i dcerka jsou v pořádku.
Z nočního života vzornými rodiči
Velké bolestivosti a pomalého postupu porodu se bojí i tanečnice Iva (38), od kolegyň totiž slyšela, že vypracované svaly mohou porod spíše komplikovat. „No při kontrakcích je to možné, ale budou se vám zase hodit při tlačení,“ uklidňuje Ivu porodní asistentka. A nemůže uvěřit svým uším, když jí matka těsně před porodem sdělí, že do plzeňské porodnice přijela s těžkou taškou z Kolína vlakem sama. Zatím ještě nerodí, ale objednala si penzion, aby v Plzni měla až do porodu kde přespat. Porodní asistentky i lékař se shodnou, že už si Ivu v porodnici nechají, aby se nemusela sama s taškou trmácet po městě.
Iva se živí jako tanečnice u tyče (tzv. pole dance), ale s nočním životem a hýřením je podle jejích slov konec. Svého o sedm let mladšího přítele Lukáše (31) sice potkala na diskotéce, nyní jsou ale oba připraveni stát se vzornými rodiči. přítel Lukáš prozatím zůstal v práci, Iva mu má zavolat, až když se bude porod blížit. On sám se k němu nijak výrazně nehrne, bojí se totiž, že by to mohlo ohrozit partnerský milostný život a změnit jeho pohled na Ivu.
Protože je Iva již po termínu svého porodu a kontrakce jsou pouze slabé a nepravidelné, rozhodnou se nakonec lékaři porod vyvolat. Iva kontrakce prožívá také velmi bolestivě, příliš jí nepomáhá ani rajský plyn. Společnost jí dělá pouze porodní asistentka, Iva ale vše snáší velmi statečně. K samotnému porodu nakonec dojde asi dvacet minut předtím, než do Plzně dorazí Lukáš. Má tak možnost pokochat se svou čerstvě narozenou dceru Valentýnou a dojmout se, jako většina novopečených otců.
Nevěra a pochybnosti o otcovství
Třetím párem, který se vydal rodit do plzeňské fakultní nemocnice, se snáší podezření z nevěry a pochyby o otcovství. Milušino první manželství skončilo kvůli její nevěře, i když Miluše popisuje krach vztahu trochu jinak. Z jejího pohledu byl problém ve velkém věkovém rozdílu, kdy její partner chtěl po večerech zůstávat doma, zatímco Miluše toužila po zábavě. „Nedokážu být domácí puťka,“ shrnuje to Miluše s tím, že o desetiletého syna se s bývalým manželem střídavě starají. Její současný partner Jan je o dva roky mladší a ve způsobu života si prý lépe rozumí.
Přesto se nad jejich vztahem snáší pochybnosti, Janův otec totiž nadhodil téma otcovských testů pro Milušino miminko, aby si Jan mohl být jistý, že jde opravdu o jeho dítě. To Miluše rezolutně odmítá: „Když půjde na testy, jdu od něho. Pokud mi nevěří, nemá to cenu.“
Jan je Miluši po celou dobu porodu oporou, i když dojde na nepříjemný moment. Miluše zapomněla doma prohlášení o otcovství, které umožňuje Jana zapsat do rodného listu jako otce dítěte i to, aby měl potomek jeho příjmení. Porodní asistentka volá na neonatologické oddělení a snaží se zjistit, jestli by rodiče nemohli potvrzení dodat později, ale to bohužel není možné. Dítě musí mít jméno a příjmení ihned po porodu a dostane tedy to matčino, s prohlášením o otcovství pak musí rodiče dojít na matriku a nechat dítěti změnit příjmení a vystavit nový rodný list. To je Miluši ve světle pochybností o její nevěře nepříjemné, ale Jan nemá dost času na to, aby odjel domů a stihl se vrátit před porodem.
Nastávající otec se rozhodne nic neriskovat kvůli úřednímu potvrzení a zůstat u partnerky, která opravdu zanedlouho začne rodit. Miluše se tak brzy dočká svého druhého dítěte, malé Emily.
