Na začátek malá rekapitulace. Čím jsem ekologii prospívala doteď? Jezdím hromadnou dopravou. Upřímně: není to kvůli tomu, že toužím zatočit s oxidem uhličitým, ale proto, že nemám auto a řidičský průkaz používám maximálně jako druhý doklad při ověřování totožnosti. Vytahuji rychlovarnou konvici ze zásuvky, stejně tak pračku, 'natvrdo' vypínám také televizi, počítač či set-top-box. I v takzvaném stand-by režimu si totiž berou elektřinu.
A dál? Mám látkovou tašku na nákupy, takže už nemusím brát zavděk igelitkami. Snažím se šetřit vodou, místo koupele se sprchuji, což je snadná volba, když máte jen sprchový kout... Třídím odpad, ale přiznávám, že někdy zhřeším a papír či plast hodím do klasického koše. Navíc tím, že třídím, nejsem nijak výjimečná. Češi v tom patří ke špičce. Na jednoho z nás připadá 36 kilogramů vytříděného odpadu ročně.
Obalovací mánie
Mám ještě dost co zlepšovat. Moje ekologická stopa, jak praví Wikipedia, jde o uměle vytvořenou jednotku, určující plochu Země, kterou potřebuje člověk pro svůj život, aby získal potravu, mohl se pohybovat a zneškodnil všechen vyprodukovaný odpad, je 3,3 globálních hektarů. Kdyby žili všichni jako já, zeměkoule by nám nestačila, potřebovali bychom další planetu. Přitom jsem v testu (www.hraozemi.cz) nedopadla úplně zle, český průměr je 4,8. Moje slabá místa jsou jídlo a zboží (jím moc masa a mléčných výrobků, které se navíc často dováží a hodně balí).
Jak se mohu polepšit? "Často se zmiňuje trojice tří R: reduce, reuse, recycle, tedy snížit, znovu použít, třídit," říká Martin Mach Ondřej, redaktor serveru Ekolist. cz. "Ta posloupnost má svůj význam. První má být snížení našeho dopadu na životní prostředí, snížit množství odpadů, spotřebované energie. Z toho, co vznikne, využít všechno, co jde, na jiný účel. A teprve vyhodit do tříděného."
Takže se musím postarat, aby po mně zůstávalo méně odpadu. U nás doma, stejně asi jako všude jinde, se nejvíc hromadí papír a plast.
Ne každý email či dokument potřebuju mít vytištěný, a kdyby ano, tiskárna zvládá tisknout oboustranně. Přečtené noviny schovám a použiji třeba na leštění oken či jako jedna má známá na balení vánočních dárků. Přikoupím látkové kapesníky, aby nebylo potřeba papírových. A končím s taháním balených vod. Voda z kohoutku je čerstvá, ne zavřená v plastu několik dní či týdnů, neputuje za mnou přes půl republiky a je to i ekonomické: litr kohoutkové vody stojí pár halířů, balená kolem deseti korun.
Výbornou zkušenost jsem udělala s látkovými taškami na nákup. Jako správná ženská jsem na nich jako první ocenila to, že dobře vypadají, pak i to, že dám definitivní vale igelitkám zadarmo.
Každý rok u nás obchodníci rozdají tři miliardy igelitových tašek! Přitom spousta lidí v nich jen donese nákup domů, vyhodí je a 100 let pak trvá, než se na skládce rozloží, často však poletují po ulicích, narazíte na ně i v lese, všude tam, kde je někdo 'zapomene'.
Jedni z největších 'výrobců' nerecyklovatelného odpadu jsou děti. Konkrétně než se naučí chodit na nočník. Do té doby spotřebují až tunu jednorázových plen. Ty se těžko recyklují, na jejich výrobu je potřeba spousta energie a surovin... Vzpomínáte, do čeho jsme si jako mimina ulevovali my? Látkové pleny jsou ekologičtější, nemusíte kvůli nim pořád běhat do obchodu, stačí je hodit do pračky a vyprat. Ty dnešní už není potřeba předpírat a žehlit, existuje mnoho variant a jsou z různých materiálů.
Sbohem nákupy
Můj velký hřích je, že mě doteď příliš nepálilo, odkud jídlo a zboží pochází. Přitom to, že putování přes půl zeměkoule ekologické není, ví dneska snad každý prvňák. Navíc produkty českých ekofarmářů jsou stále snadněji k dostání, ať na trzích či už i v obchodech, farmáři nepoužívají chemii, dobře se starají o zvířata, jejich jídlo chutná tak, jak má, a není plné náhražek a éček.
Dát si každé ráno kávu s mlékem, přečíst si noviny, maily, to je můj startovací pracovní rituál. Nikdy mě však nenapadlo, že můj turek může zničit pralesy kdesi tisíce kilometrů daleko (kácejí se, aby velké společnosti měly nové a nové plantáže), boby sbírají celé rodiny včetně dětí za směšnou výplatu. Řešením jsou Fair trade výrobky. Jejich koupí podporujete konkrétního zemědělce, který při pěstování používá minimum chemických prostředků, neničí přírodu a prodejem zajišťuje dostatečnou obživu své rodině.
Ocet na uklízení
Když jsem před dvěma lety kupovala pračku, jedním ze stěžejních požadavků byla energetická třída A. Prostě aby moc 'nežrala'. Podobně nakupuje dneska už většina Čechů, ale spíš kvůli úspoře než s ohledem na životní prostředí. "I když je úsporná lednice dražší, během její životnosti se to vrátí v úsporách," říká redaktor serveru Ekolist.cz. "Podobně se ujalo úsporné osvětlení, i když lidé už přišli na to, že nemá smysl dávat úsporné osvětlení všude, protože se to nevyplatí. A tak do sklepa dají obyčejnou žárovku a do bytu úsporné."
Šetřit je potřeba i vodou. Sprchování je výhodnější než koupání, na jeden hrnek čaje není potřeba ohřívat litr vody, minimum vody stačí i na uvaření brambor, navíc při vaření nezapomínat používat pokličky, teplo neuniká ven. Ideální pro mytí nádobí je myčka, tu má ovšem stále jen kolem 20 % českých domácností.
Největší revoluci však zažije můj uklízecí kumbál. Ony totiž všechny ty desítky přípravků na odstranění vodního kamene, ničení bakterií, gely do záchodů, osvěžovače vzduchu nejsou potřeba. Koupelnu i byt provoní přírodní vonné oleje. Nesmyslné je prosypávat ucpaný odpad chemickým dryákem, stačí mít sítko, průběžně ho čistit a jednou týdně prolít horkou vodou.
Ověřené přírodní dezinfekční čistidlo je ocet (i kyselina citronová), který stačí zředit vodou a uklidíte s ním celý byt včetně oken a poradí si i s vodním kamenem. Po sodě zase sáhněte, když se potřebujete zbavit mastnoty a připáleného tuku, pro lesklý dřevěný nábytek jej přejeďte hadříkem s trochou olivového oleje.
Zaměřit bych se měla i na produkci oxidu uhličitého, který vzniká snad ze všeho, co děláme. Minuta volání z mobilu se rovná 57 g CO2, fotbalový zápas pak 820 tunám, loňské mistrovství světa vytvořilo 2,8 milionu tun.
Zakázat fotbal se nám kvůli tomu asi nepovede, pochybuji, že by si muži tuhle zábavu nechali vzít, i kdyby to číslo bylo dvakrát vyšší. A tak alespoň doufám, že roztřídí ty kelímky od pivka a tácky od klobás. Vždyť ta ekologie má stejnou barvu jako fotbalový trávník.
