KATEŘINA CAJTHAMLOVÁ, 46 let
Povolání: lékařka internistka
Rodina: rozvedená, dcera Anna (14), syn Jan (18)
Společné spaní ano, či ne? Jako i v mnoha jiných situacích jsme tady konfrontováni s tím, že norma toho, jak "by měly věci probíhat", "co je mi příjemné a nepříjemné" a "co je praktické či logické", je věc ryze individuální. Ve věci společného či odděleného spaní je zcela rozumně vypočítáváno vše to, co může k oddělení spaní vést (onemocnění, chrápání, jiný biorytmus) a čtenář je i varován, co všechno se může stát, když se spí odděleně. Přidala bych ještě pár hledisek - jak je kdo zvyklý, kolik máme pokojů a v jakém stavu je manželství.
Úroveň intimity máme každý jinou - někdo spí rád se psem, jinému je to protivné, někdo miluje číst si před spaním, jiný potřebuje ticho a tmu. Sama za sebe vím, jak obtěžující může být rozdílné vstávání, jiné tepelné preference v ložnici anebo prostá obliba usínání při rozhlasovém pořadu.
Tam, kde se ve 2+1 tísní čtyřčlenná rodina, zní doporučení spát odděleně jako provokace. Na druhé straně může přespávání střídavě u mne a u tebe narušit manželský stereotyp a u chrápajících partnerů i zachránit duševní rovnováhu nechrápajícího.
V některých kulturách byly jen dvě situace, kdy mohla žena opustit manžela: pokud chrápal nebo mu páchly nohy. A pak také záleží na věku partnerů - v mládí asi spíš budeme raději spát společně, v důchodovém věku zase spíš každý zvlášť - ostatně, jak píše MUDr. Plzák: My se máme rádi, my si vyhovíme. A tak by to mělo být hlavně v ložnici. Spánkem trávíme 1/3 života, tak by to měl být kvalitně strávený čas podle našich představ a zvyků.
PAVEL MEDEK, 56 let
Povolání: překladatel
Rodina: ženatý, syn Jan (27)
Ti dva spí odděleně, asi jim to nějak neklape! Tento hluboce zakořeněný předsudek u nás stejně jako mnoho jiných urputně přetrvává, přestože ve světě už mu pomalu odzvání. Je ovšem pravda, že ke skutečnému docenění výhod odděleného spaní je zřejmě třeba se dopracovat vlastními zkušenostmi.
Ty moje - či spíše naše - říkají, že oddělené ložnice oceňujeme přímo úměrně postupujícímu věku. V prvních čtyřech letech po svatbě jsme v garsonce na rozkládacím gauči o něčem podobném vůbec nepřemýšleli a ani jsme to nepotřebovali.
S přibývajícími roky (a bohužel i kilogramy) ovšem moje chrápání progresivně sílilo a občas dokonce vytvářelo s manželkou disonantní duet. Přičteme-li k tomu skutečnost, že jsem svým založením "sova" a manželka "skřivan", eventuální výsledek byl nevyhnutelný. Když se od nás odstěhoval syn, částečnou náplastí na jeho odchod bylo, že jsem konečně měl zase nové prostory na knížky a manželka postel ve vlastní ložnici.
Zavedení odděleného spaní nemusí znamenat žádné odcizení či oslabení vzájemného vztahu. Stačí jen důsledně dodržovat každodenní rituál "ukládání do postýlky", doprovodit manželku do její ložnice, chvilku u ní posedět -nebo se k ní i připojit pod přikrývkou. A jaká je to slast, když si pak můžete v klidu ve vlastním pokoji ještě sednout k počítači nebo zalézt s knížkou do postele a zhasnout, až když se "učtete" k spánku. Společných ložnic si nadále užíváme na dovolené i se špunty v uších.
|
DVĚ JSOU LEPŠÍ NEŽ JEDNA To, že mají dva lidé oddělené ložnice, neznamená, že je jejich vztah v troskách. Lidé spí zvlášť často kvůli zdravotním problémům, třeba kvůli chrápání. Nebo proto, že mají jiné potřeby - manželka si ráda čte do noci, ráno si pospí. Muž ulehá brzy večer a brzy vstává. Když chtějí být spolu, jednoduše jdou "na návštěvu". Ve světě jsou oddělené ložnice běžné a čím dál více lidí si spaní tímto způsobem zařizuje i v Česku. V USA usíná zvlášť 23 procent lidí žijících v páru. Podle Americké asociace stavitelů budou v roce 2015 dvě ložnice běžné u 60 procent nových domů. Oddělené ložnice s partnery mají třeba herečka Bára Štěpánová nebo herec Tom Cruise. |
