Rose pochází z Puebla v Coloradu. Už od tří let je blázen do aut a všeho, co se jich týká. Ani fakt, že má jen půlku těla, ji neodradil od závodění v Mustangu z roku 1968, který sama zrekonstruovala.
Zvláštní genetická dispozice způsobila, že se Rosemarie narodila se zdeformovanýma necitlivýma nohama.
Ještě jako dítěti jí její rodiče nechali nohy amputovat. Přesto tato obdivuhodná žena žije plnohodnotný život s manželem, synem a dcerkou.
Rosemarie k pohybu používá ruce a občas i skateboard. Jezdí ve speciálně upraveném autě, které se dá řídit pouze pomocí rukou.
Dosud je svým rodičům vděčná za jejich obtížné rozhodnutí, kdy jí nechali amputovat nohy, a neskončila tak v kolečkovém křesle.
Rose také v mládí odmítla požadavky školy, kam chodila, aby nosila umělé končetiny. Rodiče její rozhodnutí podpořili.
Nezávislá Rose si totiž život v kolečkovém křesle nemůže představit a užívá si toho, že se dokáže dostat skoro kamkoli jen díky sobě samotné.
V roce 1999 se Rosemarie provdala za Davida po dvouleté známosti. Poté, co zjistila, že je těhotná, ji lékaři od těhotenství zrazovali.
Dosud nikdo s podobnou genetickou poruchou neporodil dítě. Lékaři jí doporučovali jít na potrat. Přestože ji těhotenství mohlo ohrozit na životě, dítě si ponechala.
Porodila císařským řezem v horní části dělohy, což je velmi nebezpečný způsob porodu. Malý Luke se však narodil zdravý.
Radost z narození syna však zkazila zpráva, že Roseina matka trpí nevyléčitelnou formou rakoviny. Tato žena držela celá léta rodinu pohromadě a nyní byla veškerá její podpora pryč.
Rose a její manžel Dave se poté přestěhovali zpátky Roseina rodného domu. Tam se starali o jejího otce trpícího schizofrenií a Alzheimerovou chorobou, a zároveň o postiženého bratra, jehož rozum odpovídá osmiletému dítěti.
Život Rose plynul dál. Rose je žena, která NE nebere jako odpověď. Když už se jí podařilo jednou porodit i přes varování lékařů, znovu otěhotněla. Narodila se jí dcerka.
Nedlouho poté, když byla upoutaná na lůžko, však Rose začala trpět depresemi. Nyní se Rose znovu obává o svou pohyblivost: kvůli bolestem, které pociťuje v rukou.
Stále je však v rodině oporou a dokonce se stará o rodinný podnik, nemocného otce i bratra, i když by sama mohla říci: Starejte se o mě.
