Vzdát putování Amerikou chtěla každý den. „Vždycky byla jedna chvíle, kdy mě bolely nohy, byla jsem unavená, měla jsem hlad, všechno mě štvalo, štípali mě komáři, neměla jsem jídlo, spadla jsem do řeky, rozsekla jsem si nohu, napadly mě včely, potkala jsem medvěda, na nohu mi zaútočil chřestýš…“
„Pokaždé jsem si v tom šoku říkala, že jedu domů, že končím,“ vzpomíná Lucie Kutrová. Nechuť pokračovat dál ale vždy velmi rychle zavrhla. Třeba když viděla nějaký nádherný výhled, věděla, že se blíží k horám nebo k vodopádům. „To mě vždy nakoplo jít dál.“
Na cestě také měla v jednom kuse hlad. „Říká se tomu hiker hunger, hikerský hlad, který je neuvěřitelný. Máte chuť sníst úplně všechny zásoby, ale nemáte co, protože si jídlo rozpočítáváte na dny a můžete si vzít jen určitý příděl. Kdykoliv jsem pak došla do města, snědla jsem naprosto všechno. Hamburger jsem zapíjela mléčným koktejlem, do toho zmrzlinu, hranolky…“
Než na Pacifickou hřebenovku vyrazila, cíleně přibrala jedenáct kilogramů, protože věděla, že zhubne. „Mnoho holek skončilo jen proto, že neměly sílu a jejich organismus zkolaboval. Na začátku cesty jsem měla 74 kilo, těsně před koncem 48. Zhubla jsem více než dvacet kilo. Denně jsem nachodila třicet i padesát kilometrů a tělo při takové zátěži strašně rychle spaluje,“ říká cestovatelka.
Do svých dvaceti let měla Lucie Kutrová zcela odlišný životní styl. „Do té doby jsem studovala a kromě školy jsem chodila jen na diskotéky, do barů a na nákupy. To byl můj smysl života, neměla jsem žádné koníčky. Pro mě i vylézt na kopec, který má pár metrů, bylo něco neskutečného, nikdy jsem třeba nebyla v horách. Nesnášela jsem je a nechápala jsem lidi, proč tam chodí,“ říká.
Impulzem pro změnu byla oslava dvacítky. „Ráno 12. 12. 2012 jsem se probudila a bylo mi strašně zle. Byla jsem po nočním tahu, potlučená, měla modřiny na těle a vůbec jsem nevěděla, co jsem v noci dělala.“
„Koukala jsem na sebe do zrcadla, viděla příšerný obličej, rozmazané líčení a chyběla mi umělá řasa. Dnes vůbec nechápu, proč si je někdo lepí na oči, a říkala jsem si, že je načase to změnit.“
Lucie Kutrová (26)
|
Tehdy se rozhodla, že přestane pít alkohol, napsala si, že se chce naučit anglicky, zaběhnout půlmaraton a jet do Austrálie. Postupně si začala psát bucket list, seznam toho, co chce zkusit a čeho chce dosáhnout. Věci si plní a seznam neustále rozšiřuje.
Do Austrálie vyrazila kvůli angličtině a penězům, aby si vydělala na cesty. Myla tam nádobí, roznášela jídla, pracovala na recepci i jako servírka v restauraci. Díky tomu měla nejen plat, ale i obrovská australská dýška.
„Tak velká, že jsem je hostům vracela, jestli se náhodou nespletli. Jednou jsem dostala v přepočtu dva tisíce korun. Pracovala jsem tam opravdu hodně, ale také jsem si hodně vydělala,“ vysvětluje, kde bere peníze na cesty.
Změna životního stylu jí přinesla nové zážitky, ale přišla i o část kamarádů, se kterými dříve trávila čas na diskotékách a po nákupech.
„Hodně jsem jich ztratila. Hlavně kvůli mému pozitivnímu nastavení a smýšlení. Vždycky jim říkám, že všechno jde, ale oni oponují, že mám v životě štěstí, že jsem se dobře narodila, že mám zázemí od rodičů, že mám peníze, ale tak to není,“ říká. „Já si na to všechno vydělala a nikdo mi nic nedal. Lidé vidí jen to, že cestuju, ale že jsem myla nádobí, uklízela, to přehlížejí.“
