Jak dlouho vám po vítězství v České Miss vydrží vztah s přítelem?
Doufám, že dlouho. Už si věříme, je mezi námi důvěrnější vztah. Byl z toho po mém vítězství trochu špatný. Ale snad se s tím vyrovná.
Jak jste spolu dlouho?
Skoro rok.
Co dělá?
Vlastní kamionovou autodopravu.
Nebojí se, že ho o vás okrade úspěšný fotbalista nebo hokejista?
Samozřejmě, že se asi trochu bojí, to je přirozené. Je z toho vystrašený. Kdyby to bylo naopak, že on by uspěl a já bych věděla o ženách, které by se kolem něj rojily, nebylo by mi to příjemné. Ale snad si zvykne. Už ráno po plese byl pozitivně naladěný, nabíjel mě energií a přesvědčoval mě, že to zvládnu.
Kolik mužů vás zkoušelo sbalit na korunovačním plese?
Žádný.
Hlídal si vás přítel ostražitě?
Hlídal. Takže kromě ofi ciální ochranky jsem ji měla zdvojenou. (smích)
Baví vás večírky?
Moc ne. Většinou nevydržím dlouho do noci. Když se to ode mě očekává, tak ano. Celkem ráda spím. Když při soustředění přicházela má spolubydlící Míša Řeháková na pokoj, já většinou už spala. Míša si pak s úsměvem stěžovala, jakou má hroznou spolubydlící. Z korunovačního plesu jsem odešla v jednu ráno. Holky vydržely až do půl šesté.
Znáte nějaký vtip o blondýnkách?
Znám jich spoustu, ale teď si nemůžu vzpomenout.
Vadí vám takové vtipy osobně?
Ne, mně se to líbí. A neuráží mě to. Já ani nejsem přírodní blondýnka, ale tmavovláska s kaštanovými vlasy. Postupně jsem přešla na melír a poslední dva roky jsem na blond. Však si stačí všimnout, že mám tmavé obočí.
Proč jste se přihlásila do soutěže krásy?
V minulých letech jsem to sledovala, když tam byla nějaká kamarádka. Chtěla jsem se přihlásit, ale pořád mi v tom bránila škola. Nejdřív maturita, pak jsem přešla na vysokou a nevycházelo mi to časově, tak jsem to zkusila letos, kdy jsem měla volnější rozvrh.
A co vás motivovalo se přihlásit?
Mám nějaké záměry, které můžu jako mediálně známý člověk realizovat.
Tak co třeba?
Jakákoliv problematika, která se týká sociálních věcí. Asi to moc prožívám, ale chtěla bych se s tím poprat a vyřešit to. Třeba mi strašně vadí, když převážejí zvířata v klecích a některá při tom umírají, to mě trápí.
Proč myslíte, že fungují soutěže krásy?
Asi proto, že se ženy rády předvádějí. Chtějí být krásné. Pro muže by něco takového taky mohlo existovat. Vůbec by mi nevadilo sedět u televize a pro změnu sledovat, jak v plavkách chodí pánové.
A nevadí vám, že soutěžíte tělem? Že nemůžete ukázat, co ve vás opravdu je?
Česká Miss není jen o fyzické kráse.
V televizi to ale moc vidět není. Promenáda v šatech, promenáda v plavkách, pak jakási volná disciplína...
Ale třeba v základních kolech na castingu jsme měly i rozhovory v cizím jazyce s rodilým mluvčím. Já měla angličtinu. Ptal se, co bych ráda dělala v budoucnu, co studuju za obor... To opravdu není jen o tom, že někdo má krásnou tvářičku.
Vy jste však už modeling dělala.
Od třinácti let. Beru to jako brigádu. Jako malé holce se mi to strašně líbilo. Listovala jsem v časopisech, prohlížela si ty krásné holky a říkala jsem si: To je paráda! Dokonce jsem se přihlásila do modelingové školy, zaregistrovala se v agentuře a pak jsem v šestnácti odjela do Milána, ale tam nastaly takové nepříjemné věci...
Jaké?
Už ze začátku se mi nelíbilo, že přede mnou manažerka s manažery mluví jen italsky, ačkoliv věděli, že já umím jen anglicky. Anglicky mluvili, jen když oni chtěli, což bylo takové přehlíživé. A pak mi při jednání u stolu italský manažer začal jezdit rukou po noze...
Co jste udělala?
Kopla jsem ho. On pak ostře řekl, že ne, že mě opravdu nechtějí. A balila jsem kufry a za dva dny jsem byla zpátky ve Strážnici.
Jste taková rázná vždycky?
To tedy jsem. Třeba u nás na plese, když mě někdo plácne po zadku, mám tendence otočit se a hned ta facka přiletí. Nikdo to nečeká, myslí si, že jsem klidná, ale není to tak.
A to se projevuje i jinak?
Třeba když předjíždím nějakého mužského, vidím v jeho očích to hrozné pokoření. Předjela ho ženská! A hned mi to musí vrátit a přidá. To mě štve. To bych ho klidně vytáhla z auta a řekla mu, co si o něm myslím. Ale asi bych dopadla špatně. Maminka říká, že jednou narazím.
Využila jste někdy své krásy?
Jela jsem za autem, které hrozně kouřilo, ale pořád tam byla plná čára, a tak jsem nevydržela. Samozřejmě hned za mnou vyrazily majáky jako za padouchem. Zkoušela jsem to, snažila se usmívat, jako že se domluvíme. Ale neuhrála jsem to.
Co třeba povytáhnout sukýnku ve škole u zkoušky?
To vůbec ne. Ostatně já sukně moc nenosím.
Rozešel se někdy s vámi nějaký kluk?
Ne, tohle je můj první přítel. Úplně první.
Takže s prvním klukem jste si začala až v devatenácti?
Jo. S nikým jsem předtím nechodila. Nebyl zájem. Muži asi mají strach mě oslovit. Přítel byl jediný, kdo do toho šel a snažil se a vydržel to. Do té doby se u nás říkalo, že Hadašová je ledová královna.
Ledová královna?
Protože se neumím moc smát, a tak mám v obličeji takový nedostupný až namyšlený výraz. Neumím držet úsměv, s tím jsem měla problém i na střední škole, kde si všichni mysleli, že jsem namyšlená modelka.
A co jste dělala, když jste nemarnila čas na rande?
Chodila jsem do školy a pracovala. Pomáhala jsem mamince v našem baru.
Bar je ideální místo na seznámení.
To ano, ale když stojíte za barem, jste spíš psycholog. Každý má nějaký problém, svěřuje se, vy ho vyslechnete, poradíte. Navíc nemám ráda lidi, kteří se opíjejí, sama moc nepiju. A vidíte - mám barmanský kurz. A taky nemám ráda tanec - a při volné disciplíně jsem tančila.
Jak vycházíte s rodiči?
Výborně. Pořád u nich ještě bydlím.
Udělala jste někdy pořádný průšvih?
Chodila jsem v prváku tři týdny za školu. Jezdily jsme s kamarádkami v Brně do obchodního centra na nákupy a na oběd. A pak přišel rodičům dopis, že jejich dcera zameškala spoustu hodin.
Pěkné.
Ten pocit, že jsem zklamala rodiče, byl hrozný. A pak jsem jednou natankovala do auta s naftovým motorem benzin. Měla jsem čerstvě řidičák a vzala jsem aktivně auto do myčky. Vzpomínám, jak jsem ještě u pokladny upozorňovala paní, že beru naftu. Pak mi na železničním přejezdu nenaskočil motor, tak volám mamce, že je asi něco s baterkou. A ona: doufám, že jsi nenatankovala benzin. A já: přece to vím, to v žádném případě. A pak položím telefon a podívám se na účtenku a tam vidím - benzin! Peníze, které jsem ten rok vydělala, jsem musela dát rodičům na opravu.
Kolik to bylo?
Asi dvanáct tisíc. Ale pro studentku dost peněz.
S kolika penězi vyjdete měsíčně?
Tak do pěti tisíc. Vzhledem k tomu, že doma neplatím nájem a jím ze společné lednice, nejdráž mě vyjde pravidelné odbarvení. A pak účty za telefon. Když doškubu džíny, tak mi naši přidají na nové, ale jinak u nás platí: co si vydělám, to si můžu utratit.
Schováváte si články, které o vás vyšly v novinách?
Tím žije hlavně má babička. Když vyšel první článek, hned jsem si běžela koupit noviny. A teď už to ani moc nečtu, není na to čas. Hodně jsme si s holkami ze soutěže prohlížely naše fotografie, to jsme řešily opravdu hodně.
Proč?
Hlavně detaily. Třeba já mám na oficiální fotce počítačem mírně zvětšené rty.
To vám vadí?
Nevadí, ale jen říkám, že na těch fotkách to nejsme tak úplně my.
Chtěla byste mít děti?
Až tak kolem třicítky. Nejdřív dodělat školu. Zatím mám občas problémy zvládnout i svého psa, jorkšírského teriéra, takže mi občas musí naznačit, že má prázdnou misku s vodou...
Jak na vás při vyhlášení působil premiér Mirek Topolánek? Je sympatický?
Viděla jsem ho poprvé, takže pevný názor na něj nemám.
Co říkáte na jeho rodinný život?
Nevím, jestli mám právo někoho odsuzovat. Osobní život je jeho věc.
Nevadí vám, že se veřejně netají milenkou?
Pokud to nemá vliv na práci, je mi to jedno.
I když je to předseda vlády, vzor pro spoustu lidí?
Pro mě je důležitý jeho vztah k práci.
Kolik za rok přečtete knížek?
Poslední dobou čtu hlavně skripta do školy.
Studujete aplikované právo. Víte, kdo je ministr spravedlnosti?
Ježiš, to vůbec nevím. Ani nevím, jestli už vůbec máme schválenou vládu. Noviny vůbec nesleduju, pořád jsme byly pryč, na soustředění v Rakousku, do toho zkouškové období...
Tak jinak: jaké je hlavní město Švédska?
(smích) Hlavně, že se do Skandinávie chci podívat a teď to nevím... A to jsem maturovala ze zeměpisu.
Jaké jste měla známky ve škole?
Na základní škole jsem nikdy neměla trojku. Pak na střední to bylo v prvním roce horší. Nešlo mi hlavně psaní na stroji. Mě to hrozně nebaví. Ale jinak jedničky a dvojky.
Co budete dělat v pětašedesáti?
Budu v důchodu. No ale jestli se posune věková hranice pro odchod do důchodu, tak to asi ještě zdaleka nebudu, že? Tak doufám, že v pětašedesáti budu aspoň zaopatřená.
Kým? Svým partnerem?
To rozhodně ne! Nelíbí se mi, když se žena nechá živit manželem. A pak za to musí poslouchat jako hodinky. Ne, ne! A právě to se příteli nelíbí. On má pocit, že musí zajistit všechno a žena se nemá o nic starat.
Počkejte. Na vyhlášení jste říkala, že nesnesete muže, který tvrdí, že žena patří do kuchyně!
Přesně tak.
Ale v tom případě...
Jsem ráda, že mého přítele mám. Pomáhá mi. Když jsem jezdila na nácvik do Prahy, vozil mě autem, abych nemusela jezdit autobusem, a pak na mě celý den trpělivě čekal. Myslím, že se spolu na téhle věci časem dokážeme domluvit. *
| Lucie Hadašová v pěti bodech * Narodila se 8. července 1986, vyrostla do výšky 178 centimetrů a váží 55 kilogramů. * Žije s rodiči a sestrou v panelovém domě ve Strážnici. * Vystudovala Obchodní a hotelovou školu v Brně. Nyní pokračuje na brněnské Vysoké škole aplikovaného práva. * Kromě módy patří mezi její záliby čtení a řízení auta. * Chodí do posilovny, plave, ráda také jezdí na kole a na in-line bruslích. |
