Je nějaká otázka, kterou zvlášť nesnášíte?
Ne, jsem přizpůsobivá a zvyklá na ledacos.
Čekala jsem, že zmíníte otázky na věkový rozdíl mezi vámi a vaším partnerem Michalem Hrdličkou.
Dostávám je, to je pravda, ale nevadí mi. Daleko častěji se mě ptají, kdy bude svatba.
Lucie Borhyová* Narodila se 16. dubna 1978 v Praze. * Po gymnáziu se vydala na zkušenou do světa jako au-pair, poté začala studovat pražskou Vyšší odbornou školu publicistiky. * V srpnu 1999 se v jedenadvaceti letech stala moderátorkou Televizních novin na TV Nova. * Ráda se odreagovává golfem a tenisem. * Má šestiletého syna s Řekem Niko Papadakisem. * Od září 2012 je jejím partnerem sportovní redaktor TV Nova Michal Hrdlička, s nímž je zasnoubena a kterému také 25. června 2014 porodila dceru Lindu. |
Neřekl vám nikdo z blízkých třeba: Zbláznila ses? Vztah s klukem mladším o deset let přece nemůže dopadnout dobře... Neřekli něco takového například rodiče?
Jsem Beran a typické vlastnosti přisuzované Beranům opravdu mám. Třeba že jde hlavou proti zdi. I když je varován ze všech stran, narazí do ní. Ale podstatné pro něj je, že si musí nabít sám. Takže rodiče by mě museli varovat neustále. A já bych je stejně neposlouchala.
Sama jste si takovou pochybnost nepřipustila?
Ne. Žiju tím, co je právě teď. Babičky a dědečkové mi vždycky říkali, že život utíká velmi rychle a ať žiju, abych měla na co vzpomínat. Takže nemyslím na to, co bude za rok, za pět, za deset let. Samozřejmě nastaly chvíle, kdy mě napadlo, že některé věci jsem neudělala zrovna nejlíp. Ale i když bylo něco podle jiných lidí špatně, mě to posílilo.
Já nedám pokoj, dokud neřeknete, jestli jste nepřemýšlela aspoň nad tím, jestli pětadvacetiletý kluk může být dobrý táta.
Michal to neměl lehké. Seznámili jsme se v době, kdy jsem měla čtyřletého syna. Pro žádného muže není snadné začít žít se ženou, která už má dítě. Vstupuje do něčeho, co už nějak běží. Vím, kam míříte, protože jsem přesně tak dřív uvažovala. Myslela jsem si, že čím je muž starší a zkušenější, tím má víc předpokladů být dobrým tátou. A naopak, když je mladý, tak zkušenosti nemá, tudíž dobrý táta nebude. Jenže Michal vkročil do naší rodiny a byl naprosto fantastický. Mladý kluk, ale s ohromnými otcovskými sklony.
Kdy vám to došlo?
Stačilo, když zůstal s Lucasem chvíli sám. Viděla jsem, jak si povídají, hrají. Těch situací bylo víc, ale jsou to velmi soukromé momenty, takže o nich nechci mluvit.
Myslíte, že některý muž má dáno, že je dobrým tátou, a jiný se jím nestane ani po čtyřicítce?
V podstatě ano. Dost mě například překvapilo, když Michal přišel do porodnice a hned chtěl přebalovat a koupat. To malé dítě se vůbec nebál vzít do rukou. Mnozí muži to nedělají, protože mají strach. Teď, když si povídáme, je s dětmi doma a já nemám sebemenší pochybnost, že by to tam spolu nezvládli.
Co se děje v televizi, když její nejznámější moderátorka začne chodit se sporťákem? Neexistují třeba pravidla, že zaměstnanci mají vztahy na pracovišti někomu hlásit?
My jsme byli s Michalem už nějakou dobu spolu a nevykřikovali jsme to do světa, ale pak nás nafotili. Z Novy volali, proč jsme náš vztah neohlásili. Přišlo mi divné, že bych měla nějak oznamovat, že s někým chodím. Myslela jsem, že se to kolegové dozvědí přirozeně. Bohužel se to dozvěděli z novin.
A vedení mělo radost, protože vznikl pár, o kterém se bude mluvit, tudíž přitáhne pozornost diváků, že?
Myslím, že bylo spíš zaražené. Náš vztah už nějakou dobu trval, potkávali jsme se ve studiu, ale přesto to většina lidí v televizi netušila.
Reakce?
Příjemné. Nejvíc mě potěšili kolegové, kteří normálně řekli, že nám přejí štěstí.
Vy jste si hodně blízká s Hanou Zagorovou a Štefanem Margitou, tak by mě zajímalo, co vám na ten životní krok řekli oni.
Štefan s Hankou jsou dlouholetí přátelé mých rodičů, takže mě znají odmalička. Měli radost, že to máme s věkovým rozdílem stejné jako oni. Smáli se a říkali, že je to ideální. Jim taky spousta lidí vztah rozmlouvala. A jak jsou spolu dlouho. Nekoukejte na to, co se říká a píše, říkali nám, všechno ukáže čas.
Hlídáte, tatínku?
Za dobu vašeho těhotenství a teď krátce po porodu o vás v různých časopisech a novinách vyšlo na tři sta článků...
Tolik? Já se někdy ani nestačím divit, co všechno vyšlo.
Vy musíte být pro Novu požehnáním, vždyť takovou pozornost nepoutá žádná jiná moderátorka.
Tak to se musíte zeptat jiných. Já to beru jako jednu ze stránek popularity a moc příjemné to není. Někdo v novinách žije můj život a ten se mnou nemá nic společného. Kolikrát zastavím na benzince, jdu si něco koupit, procházím kolem časopisů a vidím své fotky na titulní straně s velikánskými titulky. A nemám ani sílu časopis otevřít. Jako by existovaly dvě Lucie. Jedna, která doopravdy žije, a druhá z novin, která s ní nemá nic společného.
Podle některých článků to vypadá, že váš život je divoký a už prý máte s partnerem i velké krize...
Ráno jsem byla s malou venku a oslovila mě jedna paní. Byla milá. Michal právě přicházel a ona se ho ptá: „A jste hlídací tatínek?“ Ten výraz hlídací tatínek předtím použili v jednom šíleném časopise. Psali, že hlídací tatínek není. Tak jsme paní řekli, že hlídací tatínek je. A ať nevěří všemu, co se píše. Takže je to nepříjemné, ale zároveň tu paní chápu. Je divačka, má pocit, že mě zná. Vstupuju jí z obrazovky do rodiny. Zajímám ji, chce se mnou mluvit, připadám jí blízká.
Ještě nějaká podobná zkušenost?
Při jednom návratu z koupaliště šel Michal rychle domů s kočárkem, protože bylo vedro a nechtěli jsme, aby byla Linda dlouho na slunci. Lucas šel pomalu s koloběžkou za námi a já na něj čekala. Takže jsme mezi sebou měli nějaký rozestup. Vyfotili nás a přidali text, že máme problémy v rodině. Že se hádáme a jsme nervózní, protože se v noci nevyspíme. Je to směšné, že to takhle detailně popisuju, ale snažím se vysvětlit, jak vznikají různé fámy. Smějeme se tomu, ale zároveň nás to mrzí. Navíc jsem byla ještě v šestinedělí a spousta věcí ženu v tomhle období zasáhne daleko víc. My jsme kvůli fotografům posunuli i termín svatby.
Proč?
Měli jsme termín svatby, pozvánky, domluvené místo. Všechno jsme zrušili, protože termín unikl ven.
Počkejte, není to přehnané?
Chceme svatbu klidnou, bez fotografů. Kolikrát se stalo, že stojí před domem a jedou za mnou autem. Když znali termín svatby, byli tam schopni sedět několik dnů předem a sledovat, co kde domlouváme, kam jezdíme. Dřív za mnou jezdili jedním autem. Pak střídali dvě i tři, takže jsem si myslela, že za mnou nejedou, ale byli v jiném autě. Stalo se, že mě nafotili i na dovolené. Byla jsem v zahraničí a děda mi psal esemesku, že tady vyšla série fotek. Šla jsem tam na internet a nevěřila svým očím. Když pro někoho není problém fotit tak daleko, v zahraničí, není problém zjistit si, kde máme svatbu.
Aha. A kdy tedy ta svatba bude?
To už si teď necháváme pro sebe.
Prý jste pro Novu tak nepostradatelná, že jste musela zpátky do práce už tři měsíce po porodu. Diváci Televizních novin nepřepínají, když moderujete vy.
Bylo to tak naplánované a domluvené už od chvíle, kdy jsem oznámila, že jsem těhotná. Nikoho to nezaskočilo, nic nečekaného v tom nebylo. Po prvním těhotenství jsem taky nastoupila brzy. Lucas se narodil v prosinci, v dubnu jsem moderovala TýTý a pak jsem hned nastoupila do Televizních novin.
Proč tak spěcháte?
Návrat do práce mi připadá jako samozřejmost. Mám práci, kterou mám ráda, ale zároveň chci mít rodinu. Kdybych měla zaměstnání, ve kterém bych musela být od rána do večera, ani bych o tom neuvažovala. Když teď přijdu domů, jsem plná energie a věnuju se dětem naplno. Myslím, že kdybych byla od rána do večera doma, energii bych naopak ztrácela a neměla ji kde nabírat. Tak přicházím s čistou hlavou a na děti se strašně těším. Ale každá žena to cítí jinak. Každá ať si vybere, co jí vyhovuje.
Návrat do práce po prvním porodu ale probíhal za jiných okolností, ne? Je pravda, že tehdy jste byla s dítětem sama a že už bylo jasné, že vztah s řeckým otcem vašeho syna nevyšel?
Vracela jsem se, protože jsem musela. Takže ano, byla to jiná situace. Teď mám partnera, který by se o mě postaral. Ale to nic nemění na tom, že jsem typ, kterému by stejně nevyhovovalo být jen doma.
ZblízkaTohle nebyl snadný rozhovor. Lucii se do něj zpočátku příliš nechtělo, protože předpokládala, že se otázky budou točit kolem jejího současného partnera i minulého vztahu. Správně. Její vztahy vzbuzují pozornost. Pak se s tím smířila, takže naše cesta k cíli byla o něco přímočařejší. Jenže, překážka. Lucie umí mluvit tak, aby to každému zvědavci hodně ztížila. A tak mnohdy odpovídá s kouzelným úsměvem a zdrcující větou: „To je příliš soukromé, což jistě chápete.“ Zkrátka profesionálka, na které je znát, že se ve světě médií pohybuje patnáct let. |
Dá se tedy říct, že když se narodil Lucas, už jste věděla, že vztah s jeho otcem nevyšel a že ho budete vychovávat sama?
Dá se to tak říct.
Jaké to bylo?
Nejtěžší a zároveň nejkrásnější období mého života. Dívala jsem se na své dítě, byla jsem šťastná, že ho mám, a zároveň jsem prožívala něco dost těžkého. Zaměřila jsem se jen na to, aby to Lucas nepocítil. Protože dítě se cítí tak jako máma.
A před všemi jste to tajila?
Věděli to jen moji nejbližší. Jinak jsem to nedávala najevo. Víc už o tom nechci mluvit. Jsou to opravdu velmi soukromé věci.
Kytic ubylo
Jakou roli hrál ve vztazích k mužům fakt, že jste výrazně krásná a ještě k tomu známá? Bylo to ku prospěchu, nebo na škodu?
Vždycky jsem měla dlouhodobé vztahy. Je pravda, že když jsem se stala známou, někdy jsem z mužů cítila ostych. Bylo to těžší. Možná kvůli tomu jsem se s Lucasovým otcem seznámila v zahraničí. Tam jsem nebyla „ta z televize“, ale obyčejná holka.
Zkrátka jste si byla jistá, že ten charizmatický Řek chce tu hezkou blondýnku z Česka, a ne Lucii Borhyovou z televize?
Asi v tom takové uvažování hrálo roli.
Kdy jste naposledy zažila, že někam jdete a vůbec nikdo na vás nekouká, nikdo vás nepoznává?
Jedině snad v zahraničí. Ale já jsem si už zvykla a nevnímám, jestli se na mě lidi dívají. Bývaly doby, kdy jsem zkoušela nosit kšiltovky, čepice, velké brýle. Měla jsem pocit, že se tak schovám. Bylo to zbytečné. Naštěstí jsem hned v začátcích dostala dobré rady od jiných moderátorů i od rodiny.
Jaké?
Nekoukej doprava ani doleva. Nečti, co o tobě píšou... Ty zásady dodržuju. Myslím, že už jsem celkem psychicky odolná a vyrovnaná.´
Stále vám chodí kytice od ctitelů, pozvánky na výlety, večeře či dárky?
Chodívaly v takových vlnách. Obvykle když jsem byla sama, bez partnera. Teď se situace uklidnila. Všichni vědí, že jsem šťastně zadaná a mám dvě děti, takže pozornost v podobě kytic utichla.
Moderujete nejsledovanější zprávy na Nově přes patnáct let, za tu dobu se vystřídala spousta šéfů. Kolikrát jste měla pocit, že vás vymění?
Každý den.
Prosím?
Opravdu. S Reyem s tím žijeme každý den. Nikdy nevíte, co se může stát, a pak vás to nemůže překvapit. Do televize stále přicházejí noví lidé, nastává v ní spousta různých situací. Je to práce, u které nevíte, jestli ji budete mít ještě další den. S tím žiju patnáct let a opravdu každý den.
Jaké to je?
Souvisí to s tím, že jsem zůstala na zemi. Je dobré mít nápady a představy, co by člověk chtěl dělat do budoucna. Já je mám, ale nikdy je neřeknu. Jak jsem řekla, zajímá mě, co je teď. To platí ve vztahu i v práci. Žádná kdyby. Až to nastane, tak to nastane.
