Ona
Lucie Borhyová

Lucie Borhyová | foto:  Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Lucie Borhyová: Dítě je teď na prvním místě

  • 80
Nejpopulárnější moderátorka Televizních novin nejpozději v prosinci na Nově skončí. Stane se matkou. Dítě prý s jejím řeckým přítelem plánovali. "Každý měsíc jsme čekali, kdy to přijde," říká Lucie Borhyová.

Vzpomínáte si na ten den, kdy jste zjistila, že jste těhotná?

Protože jsme miminko plánovali, každý měsíc jsme čekali, kdy to přijde. A pak si naprosto přesně vzpomínám, jak jsem se jednou ráno vzbudila – byli jsme s přítelem právě v Řecku – a já cítila, že si tělo říká o úplně jiné věci než normálně. - čtěte Těhotná Lucie Borhyová: Miminko jsme s Nikem plánovali

O jaké věci?

Šla jsem na snídani, jako každé ráno jsem si dala frapé, ale najednou mi vůbec nechutnalo. Šli jsme na oběd, kde stály bufetové stoly. Mám jídlo ráda, nejsem nijak zvlášť vybíravá, ale když jsem procházela kolem těch mís a táců, dělalo se mi špatně. Z jídel, která miluju. Tehdy jsem si řekla, aha, asi se něco děje. Koupila jsem si těhotenský test, ten byl pozitivní, a druhý den jsme šli k lékaři. Ten všechno potvrdil.

Životní zlom. Asi jste na sebe začala být opatrnější?

Nijak dramaticky jsem svůj život nezměnila. Jen jsem si začala dávat víc pozor na jídelníček, cvičit opatrněji. První týdny jsem žádné zásadní změny ani nepociťovala. Skoro bych řekla, že partner to prožíval trochu víc. Začal se velmi často ptát, jestli je všechno v pořádku, začal být opatrnější.

Jinak se nic ve vašem životě nezměnilo?

Pravda je, že se mi teď v posledních týdnech ozvalo několik kamarádek, se kterými jsem se delší dobu neviděla, volaly mi, že jsou taky těhotné. Takže teď řešíme místo věcí, o kterých jsme se vždycky bavily, jak velké má která z nás břicho, jaké používáme krémy, jaký máme strach z porodu a tak podobně...

Kdo z vašich nejbližších měl tu čest dozvědět se vše jako první?

První se to dozvěděl přítel, byli jsme na dovolené. Shodli jsme se, že z pověrčivosti počkáme první tři měsíce, které jsou rizikové, a že se to pokusíme vydržet a nikomu nic neřekneme. Ale když jsem se po čtrnácti dnech vrátila do Čech, nevydržela jsem to a hned jsem vše řekla mamince, tatínkovi a bratrovi.

Kdo se o tom jako první dozvěděl z kolegů v práci?

První a jediný, kdo se to v té době neoficiálně dozvěděl, byl můj kolega Rey Koranteng.

Co na to říkal? Byl zaskočený?

Známe se devět let, jsme nejen kolegové, ale i kamarádi. Měl radost, sám je dvojnásobným otcem a prožívá to taky.

Na jeho místě bych hned poté začal přemýšlet, co bude, až oznámíte odchod z práce. Vždyť on je ta druhá polovina, která s vámi moderuje zprávy.

Ptal se, jak si vše představuju, a uvědomuje si, že může být všechno jinak. Jeho reakce byla milá, bral to hlavně z lidského hlediska, ne z pracovního.

Návrat na obrazovku? Nevím.

Sledujete pozorně konkurenci, zajímáte se o to, kdo usedne na vaše místo vedle něho?

Ne. Opravdu ne.

Tomu se věří těžko.

Opravdu, jsem tak pohlcená těhotenstvím a tou změnou, že na takové věci vůbec nekoukám. Navíc je teď doba dovolených, zaskakujeme za kolegy, stěhujeme se, aby miminko bylo ve větším, takže na to přemýšlení nemám moc času.

Opravdu se nebojíte, že vám nadřízení, až se z mateřské vrátíte, řeknou: Bohužel, ta nová dvojice se osvědčila, je sehraná a oblíbená, už pro tebe nemáme místo?

Nejsem kariéristka. Pro mě byla na prvním místě vždycky rodina. Nabídka uvádět Televizní noviny přišla před lety nečekaně, a tak jsem ji vzala. Najednou jsem ale v nové pozici, na kterou se těším a je pro mě prvořadá.

A co šéfové? Ti na vás s brzkým návratem na obrazovku netlačí?

První, komu jsem to řekla, byl můj nadřízený Martin Ondráček. Ptal se samozřejmě, jaká je moje představa, a já řekla, že bych ráda zůstala v práci co nejdéle to bude možné a že bych se ráda vrátila co nejdřív. Nechci nechat kolegy dlouho čekat. Vím, jaké to je. S Reyem jsme v takové situaci byli několikrát. Ale třeba zjistím, že se mi od miminka ani nebude chtít.

Když ne, přijdete o popularitu. Stejně jako vaše předchůdkyně. Ví dnes někdo, kdo je Nikol Lenertová? Kdo je Jana Adámková? Pavla Charvátová se znemožnila v televizní debatě, pak musela z Novy odejít, a když jsem se před pár dny díval na její internetové stránky, vystavuje tam vázané kytice. Sláva je pryč. To by vám nechybělo?

Nedokážu říct, co mi bude nebo nebude chybět, dokud v takové situaci nejsem. Popularita rozhodně není všechno. Jdete nakupovat, lidé se na vás usmívají, což je milé, ale také se například zastavují a sledují, co nakupujete. To je ta méně příjemná součást popularity. Já jí nikdy nebyla posedlá. Už před lety mi jeden z mých přátel dal k narozeninám dárek, že mi bude spravovat internetové stránky, už je to osm let a pořád jsou v přípravě. Nehrnu se do nich. Kdybych se už do televize nevrátila, zůstanou mi hezké vzpomínky, a to by mi stačilo.

Ale vzpomeňte si, jak jsme usedli sem do kavárny a do pěti vteřin u nás byla servírka. Myslíte, že kdybych sem přišel sám, bez vás, že by u mě byla stejně rychle?

Svoje výhody popularita určitě má.

Ale kdybyste odešla z televize, přestanete být známá tvář a časem o ty výhody – a že jich je hodně a nemusí být malé – můžete přijít.

Tu práci nedělám kvůli nějakým výhodám, rozhodně ne. Nebojím se o sebe.

Vaším přítelem, s nímž jste otěhotněla, je Řek Niko Papadakis. Jak jste se vlastně potkali?

Seznámili jsme se loni v Řecku při focení mého kalendáře na letošní rok. Potkali jsme se na společenské večeři. Když jsme se spatřili, problesklo tam cosi silného a oba jsme věděli, že to není naše poslední setkání.

Kdy jste ho poprvé vzala do Česka?

Přijel za mnou hned za čtrnáct dní. V Praze jsme byli asi jen dva dny a pak jsme cestovali dál.

Jak mu chutnalo české pivo?

Pivo moc nepije, ale vyzkoušel samozřejmě českou kuchyni, dal si svíčkovou. Praha se mu moc líbila.

A z čeho byl naopak v rozpacích?

Že jsme jako národ takoví chladnější, je zvyklý na větší vřelost, na přátelštější atmosféru. Navíc, když tu byl, bylo tehdy taky dost nevlídné počasí.

Snad nenastydl?

Taková citlivka není.

Polibkům na ulici jsem chtěla předejít

Byl hodně překvapen vaší popularitou, tím, kolik lidí vás v Česku zná?

Upozornila jsem ho na to ještě před tou první návštěvou, v době, kdy jsme se začali víc vídat, aby nebyl překvapený. Musela jsem mu to vysvětlit i z toho důvodu, že jsem chtěla nechat náš vztah v utajení. Prostě předejít dotykům a polibkům na ulici, abychom to utajili co nejdéle.

Aha, takže dostal podrobné instrukce, jak se chovat po boku pronásledované celebrity.

Nepochází z mediálního prostředí, a tudíž není na velkou pozornost moc zvyklý. Když jsme pak v Praze byli spolu už poněkolikáté, šli jsme na procházku centrem, procházeli jsme bohužel kolem místa, kde se odehrávala nějaká společenská akce, o které jsme nevěděli. Na ulici vyběhli fotografové jako šílení, začali nás fotit a pronásledovat. Pak vznikaly ty vtipné situace, kdy jsme utíkali uličkami v centru...

Co na to říkal?

Že vztah se mnou bude asi pěkně akční, smál se.

Jak teď bydlíte? Vy jste v Praze a přítel v Řecku?

Žijeme spolu.

On je tady s vámi?

Žijeme spolu jako většina jiných párů.

To by znamenalo, že spolu bydlíte sedm dní v týdnu. A protože vy skoro denně vysíláte a bydlíte v Praze, znamená to, že je tady s vámi. Je to tak?

To je až moc soukromá otázka.

Dobrá. A jak je to se svatbou? Stihnete ji ještě do doby, než se stanete maminkou?

Svatbu budeme mít... daleko. Chtěli jsme ji stihnout ještě teď v létě, ale asi ji odložíme. Přesný termín jsme si zatím neurčili, ani jeden nejsme plánovací typ.

Přestěhujete se pak do Řecka? Pro dítě by to tam bylo asi lepší než v zaprášené Praze...

Moje budoucnost je hodně otevřená a nechávám ji na osudu. Nějak vždycky bude. Opravdu ani jeden nejsme ten typ, který by něco plánoval. Třeba teď si zatím představuju, že se po porodu vrátím brzy do práce. Ale jestli to tak bude, je ve hvězdách.

Vraťme se teď na chvíli do minulosti, o devět let zpátky. Začátek srpna 1999, blíží se vaše úplně první Televizní noviny. Jaký máte na ten den vzpomínky?

Byla jsem neuvěřitelně nervózní, trénovali jsme sice vysílání "do zdi" už pár týdnů předtím, ale jít do toho naostro je něco úplně jiného. Dostala jsem tehdy radu, abych si nepředstavovala, že tam za kamerou jsou miliony diváků.

... což je velmi užitečná rada. Hned bych tomu uvěřil a byl bych úžasně klidný.

To je pravda, moc to nepomáhalo. Pak si vzpomínám na takzvané rovnání zpráv, patnáct až dvacet minut před vysíláním, kdy si vezmeme bodové scénáře, přijde režisér, zvukař a další důležití lidé a dělají se poslední úpravy před vysíláním, to byly velké nervy.

A jak prožíváte vysílání dnes? Skoro po deseti letech?

Občas běžím do studia na poslední chvíli. Už víte, co vás čeká, že může vypadnout čtecí zařízení, že se nespojíte v živém vstupu s reportérem, že přijde nečekaná aktuální zpráva, už se toho nebojíte. Zdaleka nejsem tak nervózní.

A co když onemocníte chřipkou, kolegové mají dovolenou a nemůžou za vás zaskočit, to vysíláte s horečkou?

I to se stalo. Občas jsem vysílala s nepříjemnou angínou, měla jsem i problémy s hlasivkami. Zrovna dneska mě taky bolí v krku, kolegové mají dovolenou, takže musím vysílat. Nevadí mi to. Když jsem si před lety hnula s krkem, nosila jsem krunýř, který jsem při vysílání odkládala. Dlouho jsem také měla nohu v sádře, chodila jsem o berlích, ale to ve studiu při zprávách nebylo vidět.

Já jsem se kdysi v rozhlase zasekl ve výtahu a nestihl jsem začátek vysílání. Tehdy se to vyřešilo písničkou. Ale to by v případě Televizních novin asi nešlo...

Naštěstí u nás výtahem do studia jezdit nemusíme. Nepříjemné situace vznikají, ale zatím jsme to vždycky zvládli. Zrovna nedávno při jednom z odpoledních rychlých vstupů záměnou čísel. Přímý vstup měl začít v 18:46, ale kdosi tu šestku zaměnil na devítku. Takže sedíme, sedíme, vtom přiletí produkční a volá: "Lucko! Okamžitě do studia!" My s režisérem se divíme, vždyť se začíná až za tři minuty. Tehdy jsem doběhla do studia přesně ve chvíli, kdy se rozjela znělka. Zprávy vás odnaučí nedochvilnosti, teď ještě něco udělat s tím, že se mi ráno nechce vstávat.

Kdybyste třeba učila na střední škole a musela vstávat každý den na osmou, to byste měla disciplínu hned.

To, jak v práci plánujeme všechno na minuty a sekundy, mě k disciplíně časem dovedlo. Když jsem moderovala například módní přehlídky, které začínaly v osm hodin večer, já byla v těch osm připravená na značce, scénář v ruce, zatímco modelky tam ještě pobíhaly ve spodním prádle... A tak říkám: "Co je? Vždyť v osm začínáme!" A všichni mávali rukou, jestli začne přehlídka v osm nebo v půl devátý, nikdo neřešil.

Lidé mi píší o peníze

Jak se na vás dívají v práci kolegové a šéfové, když se ráno objeví v novinách fotografie, že vás nachytali třeba s Jaromírem Jágrem nebo s někým jiným?

Dívají se úplně stejně jako jindy, ale co si třeba myslí, byste se musel zeptat jich. Já se bulvárním informacím už pouze směju, ale bylo období, kdy jsem to prožívala těžce.

Pokusil se vás někdy někdo vydírat? Ptám se proto, že mi jedna žena říkala, že v okamžiku, kdy se stala partnerkou vysokého politika, její domácí jí pohrozil, že buď přistoupí na zvýšení nájmu, nebo že dá bulváru o ní nějaké informace.

Tak to jsem ráda, že nejsem partnerkou vysokého politika. S vydíráním jsem se nesetkala. Ale chodí mi do práce spousta dopisů, ve kterých mě lidé žádají o peníze. Posílají i čísla svých účtů. Lidé nevědí, jaký mám plat, a asi mají představu, že když pracujete v televizi, můžete peníze rozhazovat.

Ztratily se vám někdy z prádelní šňůry kalhotky nebo podprsenka?

Stávalo se mi spíš, že jsem měla na vrátnici kytice a dopisy a nevěděla jsem, od koho to je. Bylo to nepříjemné, nevíte, jestli vás ten člověk třeba nesleduje.

Kolikrát týdně vás nějaký muž v baru pozve na drink?

Nikdy jsem to nepočítala. Ale bývalo to často.

Vážně? Žil jsem v přesvědčení, že atraktivních a známých žen se muži spíš bojí, protože si před nimi nevěří.

Pravda je, že se mi to častěji stávalo v cizině než u nás. A když se mi to přihodilo tady v Čechách, že mě někdo na baru na drink pozval, většinou se z něj stejně vyklubal cizinec. Čeští muži asi nemají tak velkou sebedůvěru. Přitom je to zvláštní, já jsem přece úplně normální holka! Dřív jsem si říkala, třeba támhleten kluk se mi líbí, proč mě nepozve? Asi se mu nelíbím.


Lucie Borhyová


* Narodila se 16. dubna 1978 v Praze.

* Po gymnáziu se vydala na zkušenou do světa jako au-pair, poté začala studovat pražskou Vyšší odbornou školu publicistiky.

* V srpnu 1999 se v jedenadvaceti letech stala moderátorkou Televizních novin na TV Nova.

* Ráda se odreagovává golfem a tenisem.

* V současné době žije s řeckým přítelem Niko Papadakisem, se kterým očekává potomka.