Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Linda Rybová: Můj muž je největší žena

aktualizováno 
Původně studovala balet a její jméno je spojeno s filmy jako Kytice nebo Tmavomodrý svět. Přesto se před pár lety nejvíc "proslavila" jako ta, která odloudila své kolegyni manžela. Momentálně čeká třetí dítě a bere, co život přinese.

Linda Rybová - "Ženy, které jsem nikdy neviděla, mi psaly ohavné dopisy, že jsem protoyp něčeho, co jim zničilo život." | foto: Roman Dietrich


Politici letos v létě opět zaktualizovali téma "výměny manželek". Vy jste pro hodně lidí ta, co odvedla otce od rodiny.
Opravdu o tom musím zase mluvit?

Nemusíte. Ale prostudovala jsem si životopisy některých vašich kolegyň a nemohu říct, že by se všem měřilo stejně. Proč si myslíte, že to, co jiným prošlo,vám ne?
Nevím. Ženy, které jsem nikdy neviděla a ony mě také ne, mi psaly ohavné dopisy. Že jsem prototyp něčeho, co jim zničilo život. Sdělovaly mi, že od nich muž odešel přesně kvůli tomu druhu ženských, jako jsem já. Těch, co vypadají, že neumí do pěti počítat, a přitom mají všechno spočítané. Nikdy jsem nepochopila, co mám mít spočítané. David není bankéř. Je hlavně divadelní herec, takže vždycky patřil k těm chudším. Pro peníze to nebylo. Ani kvůli tomu, že je o 17 let starší. Vina, tedy pokud mluvíme o vině, se vždycky snese na hlavu ženě. Muž je přece nesvéprávný, očarovaný. To ona ho odlákala, pobláznila, bez ní by bylo v předchozím vztahu všechno navěky v pořádku.

Poprask nastal i v divadelních kruzích...
V divadelních kruzích byly reakce obdobné jako v nedivadelních. Všichni to vášnivě řešili jako vždycky, když se něco podobného semele. Vynášeli různé soudy, přičemž sami byli většinou rozvedení. Hlavně že přesně věděli, jak to všechno je. Přitom já se zodpovědnosti nezříkám a netvrdím, že to bylo v pořádku, že se nic nestalo, a to, co se stalo, neobhajuji. I já mám raději manželky než ty, co "obluzujou".

Některé kolegyně herečky vám nemohou přijít na jméno dodnes.
To je strašné, ale asi to takhle funguje. Někdy jsem nad to povznesená, ale většinou mě to mrzí. Mám totiž ženy ráda. Většinou je obdivuji víc než muže... Také si s nimi víc rozumím, tedy kromě svého manžela. On je totiž největší žena. (Smích)

Chtěla byste s tím vším, co víte dnes, být znovu ta Linda "bez škraloupu"? Zase neposkvrněných sedmnáct?
Bez škraloupu klidně, ale sedmnáct už nikdy. Kolem třicítky se něco důležitého mění a já to nedokážu přesně popsat. Víc si rozumím, jako bych už začínala vědět, co jsem zač. Ne že bych o sobě nepochybovala, ale vím, co unesu a za čím si stojím.

Máte mezi herečkami po tom extempore kamarádky?
Mám. Ale stejně teď nejvíc kamarádím se svou rodinou. Toho času, aby se člověk sešel s někým jen tak, ne při práci, je minimum. Zvlášť když bydlím třicet kilometrů za Prahou.

Pozice druhé ženy

Stýkají se vaše dcery se svými sourozenci z prvního manželství vašeho partnera?
Marjánka k nám občas jezdí.

První ženy říkají, že je pro ně nejtěžší právě ten moment, že když nechtějí dítě ošidit o tátu, musí snášet, že bude pod vlivem ženy, která jim ublížila. Jaký je pohled druhé ženy?
Chápu je. I to, že je to z jejich strany velkorysost. Ale myslím, že je to strašně cenné gesto ne vůči druhé ženě, ale právě vůči vlastnímu dítěti. Scházet se se svými dětmi a expartnerkou po kavárnách a tvářit se, že žádná druhá žena neexistuje, je těžké i pro ty otce. Pozice druhé ženy je hlavně v tom, nebránit schůzkám a nehrát si na druhou maminku, pokud o to dítě samo nestojí. To je všechno.

Jaké bylo vaše dětství? Vy jste přece taky dítě z rozvedené rodiny.
Myslím, že bylo idylické, prožila jsem do patnácti samé dobré věci. Pak se naši rozvedli a to bylo hodně těžké. O rodičích máte vždycky takové dětské představy, že táta s mámou prostě patří navždycky k sobě. I když jsem se snažila rozumově zvládnout, že rodiče nejsou srostlá siamská dvojčata, moc mi to nešlo.

Pomohl vám v pochopení rodičů váš partnerský vztah?
Ano, musela jsem si to sama zkusit. Trvalo mi do pětadvaceti, než jsem dokázala vnímat a procítit, že jsou takhle máma s tátou šťastnější. Že mají právo na svůj osobní život a že se jejich rozchodem vztah ke mně a sestře nemění. Měla jsem štěstí, že ani jeden, ani druhý o sobě nemluvili špatně a nesnažili se nás stavět na svou stranu. Dnes žádnou frustrací, že nemám tátu nebo mámu nebo že mě jeden z nich opustil nebo že jednoho z nich nemám ráda, netrpím. Je to proces a je to i naděje pro děti, co si myslí, že rodičům odpustit nejde.

Nedá mi to – váš partner udělal totéž svému synovi a své dceři.
Ano, částečně ano. Ale o tom nechci mluvit, protože nejde o soukromí moje, ale Davidových dětí.

Neplánovala jsem to

Proč si pětadvacetiletá slečna nevybere za partnera vrstevníka, ale někoho staršího a s rodinou?
Nevím. Z mých kamarádek si všechny vzaly vrstevníky, tohle se přece neplánuje. Taky jsem si neplánovala, že se zamiluji do muže staršího o sedmnáct let.

Napadlo vás, že můžete procházet za pár let obdobnou manželskou krizí, jakou prošel váš muž v prvním svazku?
Jestli se bojím, že by ode mě odešel?

Ano.
Nemám to tak, že bych se převalovala v posteli a říkala si, co ale budu s dětmi dělat, když odejde. Teď v něj mám absolutní důvěru. A teď je prostě teď. Jinak bychom spolu asi nečekali třetí dítě. Víc se bojím sebe, že ho nějak zklamu. Čímž nemyslím, že něco provedu, ale že se jeden z nás časem nějak promění.

Takže to třetí dítě je plánované?
Ano.

Zlé jazyky mohou namítnout, že si právě tímto způsobem ženy partnery pojišťují...
Naopak bych řekla, že je žena s větším počtem dětí na muži závislejší, a tím zranitelnější. Nikdy bych nechtěla, aby se mnou David byl jen kvůli dětem. I když to zní strašně, kdyby se mnou nechtěl být, nenutila bych ho k zodpovědnosti vůči mně, jediné, o co bych usilovala, aby byl s dětmi co nejvíc. Aby pro ně byl váženým a milovaným otcem. Ono to zní strašně pateticky, což nemám ráda, ale v tomhle případě vím, co říkám. Prostě rozvody a rozchody mají řešit vztahy mezi rodiči, a ne mezi rodičem a dítětem.

Barák uklízím sama

Vaše sestra má čtyři děti, vy čekáte třetí. Co vás k rozhodnutí mít početnější rodinu přivedlo? I lidé s vysokým platem dnes říkají, že tak tak uživí jedináčka.
Prostě je teď takový trend, že se hodně lidí chce starat jen sami o sebe. O svou práci, rozvíjení zážitků, o osobní svobodu. Nechtějí se na nic a nikoho vázat. Nevěří druhým ani sobě, nevěří svým citům a bojí se do citů investovat, protože to je nejriskantnější investice. Je to jejich rozhodnutí, ale mně jsou sympatičtější lidi, co mají víc dětí, i když tím většinou rapidně zchudnou. Je to životodárnější. Já ten risk s city naopak chci. Nemyslím nijak zásadně do budoucna, což je možná chyba, ale alespoň nejsem dopředu nějak sterilní, mrtvá. Děti jsou záhul a zároveň největší láska se vším, co to slovo obsahuje.

Některé ženy mají víc dětí, protože je hlavně baví být těhotné...
Nevím, jestli mě těhotenství tak úplně baví (smích). Je sice úžasné, že ve vás roste mimino, ale na druhou stranu konec těhotenství, devátý měsíc, je už docela těžký, takže si ten důvod musíte dost často opakovat. A porod je tohle všechno vynásobeno tisícem (smích). Porod moje hobby fakt není.

Jaký máte servis? Přece jen tři děti v rozmezí čtyř let, to musí být náročné.
Máme dvě babičky a jednu prababičku, které si občas holky berou, a já si toho moc cením a nevnímám jejich pomoc jako samozřejmost ani povinnost. Přece nejde podmiňovat mateřství tím, že porodím jedině, když mi rodina pomůže. Navíc moje máma pracuje, Davidova taky a ani bych jim to neudělala. Ony si už odhlídaly své, děti blízko sebe dají zabrat i nám mladým, natož jejich generaci. Když natáčím a David taky nebo je v divadle, pomáhá nám chůva. Našla jsem si ji úplně náhodou ve vesnici, kde bydlím, a jsem za ni šťastná. Neřeší moji minulost ani budoucnost. Holky ji milujou a ona je taky. Barák si uklízím sama, takže v něm permanentně panuje chaos rodiny s malými dětmi.

Nechci být za fanatičku

Jste věřící? Neptám se ironicky, jen že početnější rodinu v Čechách většinou plánují křesťané.
Věřící jsem, ale stejně si myslím, že bych k tomuto stylu života došla i tak.

Rodiče vás ve víře vychovávali?
Nejsem z věřící rodiny, ale právě v dospívání jsem jako asi každý hledala nějakou rovnováhu, a tak jsem se k tomu dostala. Je to velmi křehká intimní věc...

Když se někdo v Česku veřejně přihlásí k víře, začnou od něj ostatní očekávat mnohem důslednější dodržování morálních zásad. Jak se srovnáváte s tímto postojem?
O své víře moc nemluvím. Mám zafixované, že mne lidi začnou považovat za fanatičku, sektářku nebo pozérku. Tady v Čechách bývá trochu zvykem hledat za vírou něco divného. Tu potřebu cítím jen s lidmi, kteří jsou mi nejbližší.

Chci mít rezervu

Nebojíte se, že se na vás po třetím dítěti v branži pozapomene?
Nechám tomu volný průběh. Možná, že se o zapomínání něco dozvím teď, ale zatím, co jsem byla průběžně několik let těhotná nebo kojící, si nemůžu stěžovat. Když byly Róze tři měsíce, natočila jsem takovou malou, mně milou inscenaci. Když se narodila Josefína, zkoušela jsem "Lásku a porozumění" v Ungeltu. Pak jsem točila Ordinaci, později hrála v divadelním představení 8 žen a nazkoušela "Limonádového Joea". A teď, co jsem těhotná, hraju v divadle, točím seriál Letiště, a až budu mít po šestinedělí, tak bych snad měla točit celovečerní film se Zdeňkem Tycem. Vlastně nikdy jsem neměla tolik práce, jako co mám děti. Vždycky, když jsem smrtelně unavená, tak si opakuju, že jsem na to vlastně pyšná, že to tak nějak zvládám, a přitom děti nezanedbávám.

Říkáte o sobě, že jste rodinný typ. Proč si toho vlastně tolik nabíráte?
Myslíte seriály?

Třeba.
Budu mít třetí dítě a chci si vytvořit trošku finanční rezervu. I když říct, že člověk bere seriál jen pro peníze, je jednostranné, ale to už vysvětloval kdekdo. Je prostě doba seriálů. Film je... takový třpyt, který na chvilku chytnete do dlaní. Role ve filmech se nenabízí každý den, je škoda je odmítnout. A divadlo? Divadlo je láska, vášeň, potřeba... na kterou si člověk musí ovšem vydělat. Prostě pořád se točíte v kruhu toho, co chcete, a toho, co musíte.

A kdyby se na vás přes to všechno zapomnělo...
Jako čím bych se živila? Vůbec si neumím představit. Neumím moc jazyky, nejsem technický typ. Ale zase si říkám, že když jde do tuhého a člověk musí, určitě bych vlohy k něčemu vydolovala. V tomhle hrozně obdivuju Davida, který je manuálně strašně zručný. Dal do kupy naši barabiznu, která na začátku vypadala neobyvatelně. Myslím, že by po něm ve stavebnictví hrábli všema deseti.

Mluvíte o něm pořád tak obdivně?
Pořád ne, ale obdiv opravdu cítím.

Holky prodávat nechci

Sama jste teď fotila jednu reklamní kampaň. Když člověk vidí vaše dcery, tak si umí představit, že by po nich castingové agentury lovící něžné plavé andělíčky hrábly všema deseti. Nezapojíte v rámci výdělků i je?
Ne, holky fakt prodávat nehodlám. Nefotím se s nimi ani do časopisů zaměřených na rodiče. Nechci je nikde prezentovat, dokud z toho nebudou mít samy rozum, a nechci, aby je někdo hodnotil, protože mi to přijde odporné. Až budou starší a třeba jim bude líto, že v časopisech nejsou, tak to klidně udělám, protože jsou mou součástí.

Kdy a kde se můžete úplně uvolnit? Myslím doopravdy.
Co to jde, navštěvujeme se se ségrou. Obdivuji ji. Vždycky jsem byla větší nervák než ona. Bez rodiny i s ní. Ona se čtyřmi dětmi jen tak pluje, přesně rozliší, co je podstatné a co méně. Mám pocit, že stihne i víc věcí než já, včetně zaměstnání. Je novinářka, pracuje doma a u toho kolem ní běhají čtyři děti a stíhá! I číst knihy. Třeba jen po třech stránkách denně, ale nakonec ji dočte. A já? Kdysi jsem byla schopná celý víkend nevystrčit nos z domova. Zažrala jsem se do knížky a nedělala nic jiného, než četla. Ani jsem necítila hlad. No tak na to už jen vzpomínám.

Jste křehký typ blondýnky, který vzbuzuje v mužích ochranitelský komplex a v ženách naopak ostražitost. Věříte na přátelství mezi mužem a ženou?
Když jsem byla dítě, tak jsem raději kamarádila s kluky než s holkami, protože mi přišlo, že méně piští. Ale od dob dospívání vím, že udržet z obou stran čiré přátelství je nebezpečné. Ne, moc tomu nevěřím.


Linda Rybová

Narodila se 10. listopadu 1975 v Praze. Se svým partnerem, hercem Davidem Prachařem, má dcery Rozárku (4) a Josefínu (2,5) a čeká třetího potomka. Vystudovala balet a herectví na pražské konzervatoři. Účinkovala v Divadle Komedie a Pod Palmovkou. Zahrála si ve filmech Tmavomodrý svět či Kytice. Popularitu jí přinesla role Kamily v seriálu Ordinace v růžové zahradě.


Autoři:






Nejčtenější

Sportovní moderátor ČT Vojtěch Bernatský s rodinou
Vojtěch Bernatský: Starat se o děti a hrát si s nimi je nejvíc

O povolání sportovního moderátora snil Vojtěch Bernatský už v první třídě, komentoval vymyšlené zápasy, zpíval, šaškoval. Sen si splnil už jako student, jen na...  celý článek

V manželství jsou lidé šťastnější a žijí déle, ukázal výzkum.
Příběh Ondřeje: Žena mě má za malé dítě, nemám chvíli klidu

Už se pomalu blížím důchodu a jak jsem se na něj vždycky těšil, tak si poslední dobou říkám, že snad budu pracovat, dokud nepadnu. Aspoň v té práci nemusím být...  celý článek

Ilustrační fotografie
Co dělat, když tělo zadržuje vodu. Na vině může být špatné jídlo i nemoc

Je to vůbec možné, aby se naše tělo příliš „zavodnilo“, když je vlastně z vody? No ano, je. Nejsme totiž z vody úplně a jak praví staré rčení: všeho moc škodí.  celý článek

Martina Formanová
Do mobilu jsem Milošovi nikdy nechodila, říká Martina Formanová

Více než dvacet let žije v Americe, přesto svoji poslední knihu Povídky na tělo situovala spisovatelka Martina Formanová do Česka. „Pořád víc rozumím vztahům...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

Další z rubriky

Jane Fondová (Cannes, 17. května 2015)
Představuji si, jak umřu. Smrti se nebojím, říká Jane Fondová

Americká herečka Jane Fondová (79) na svůj věk vypadá neuvěřitelně skvěle a vitálně. Filmová legenda však přiznala, že přemýšlí o smrti. A dodala, že se jí...  celý článek

Christina Applegateová (Los Angeles, 27. července 2015)
Preventivně jsem si nechala odstranit vaječníky, přiznala Applegateová

Před devíti lety Christině Applegateové (45) diagnostikovali rakovinu prsu a herečka podstoupila oboustrannou mastektomii. Nyní prozradila, že nedávno si...  celý článek

Gabrielle Unionová (Beverly Hills, 26. února 2017)
Devětkrát jsem potratila. Dítě pořád chci, říká herečka Unionová

Americká herečka Gabrielle Unionová (44) se s manželem Dwaynem Wadem (36) snaží delší dobu o potomka. Devětkrát podstoupila umělé oplodnění, ale pokaždé...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Novinky ve světě micelárek: dvoufázová voda, nebo micelární gel?
Novinky ve světě micelárek: dvoufázová voda, nebo micelární gel?

Před pár lety si všichni pořizovali micelární vodu, výrobci ale zašli ještě dál. Zázračné micely, které vážou všechny ne... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.