Nemáte strach podporovat mladé umělce? Přece jenom jsou takoví čerství, neunavení a plní nápadů….
Vůbec ne, naopak mě zajímají a baví mě jejich nápady. Je to úžasné, protože člověka to vyburcuje k tomu, aby se snažil dělat co nejlepší věci ve svých vlastních kolekcích.
Na rovinu, je vůbec možné vymyslet ještě něco objevného? Nebo už tu všechno bylo?
Každý návrhář by měl být osobitý. Je to stejné, jako když malíř maluje obraz. V celkovém stylingu módní přehlídky a nápadů je vždy vše ojedinělé. Rukopis návrháře je vidět na každé přehlídce, ale to mluvím především o přehlídkách inspirativních. Z těchto inspirativních kolekcí lze později vytvořit i nositelné modely.
Pokud má mladý člověk talent a vizi, je pro něj finančně hodně náročné, aby mohl nakoupit látky a zpracovat je, natož předvést. Dá se na takové kolekci vůbec vydělat?
Určitě ne. Vydělat mohou na prodejní přehlídce, ale určitě ne na inspirativní. Všichni se musí živit, ale každý oděvní designér nebo návrhář by si měl „střihnout“ pár výtvarných kreativních věcí. Troufnu si říct, že je to podmínka. Každý by měl předvést, co umí, jak umí kreativně myslet, což při navrhování konfekce opravdu nejde.
Když návrhář připravuje inspirativní přehlídku, je nutné, aby modely byly pro modelky příjemné, nebo je to jedno?
No, v podstatě na tom nezáleží. Bohužel, když chci, aby šperk byl velký, je prostě i těžký a modelka to musí vydržet. Stejně tak musí umět chodit v mega dlouhé sukni, aby splnila vizi mého projektu. Musí to prostě zvládnout. (smích)
Do projektu Shootinf Fashion Stars jste se zbytkem poroty vybrala jediného muže, a to Martina Havla s kolekcí ONO, který bojuje proti konzumní společnosti. Jak se vám líbila jeho kolekce?
Byla moc dobrá… Je to talentovaný návrhář a zaujala mě i hlavní myšlenka. Nechce, aby lidé podléhali nesmyslným klamavým reklamám, konzumu.
Poznáte, co navrhl muž a co žena?
Návrháři jsou většinou gayové, takže se to moc poznat nedá. Spíš poznám rukopis návrháře.
Myslíte si, že nás muži rádi vidí v sexy ženských šatech?
To záleží na každém jednotlivém muži. Nevím, ale například návrhářka Isabelle Steger z Rakouska, kterou jsme také viděli, se vzpírá takovým těm běžným názorům na krásu a své oblečení navrhuje napříč pohlavími. Proč ne…každý si najde svého zákazníka. Mně se tento alternativní přístup nelíbí, myslím, že ženské oblečení by mělo mít alespoň trochu sex appeal. Nelíbí se mi ,,krabiciozní“ věci, které ženě spíš ubližují. Musím ale říci, že se mi tato přehlídka velmi líbila…nadsázkou, humorem, výbornými látkami a zpracováním.
Co vás baví nejvíc navrhovat?
Navrhuji nositelné věci pro svoji klientelu. Volná tvorba na hranici výtvarna je mi nejbližší. Mám ráda také tvorbu večerních šatů, kde se snažím vystihnout osobnost nositelky. S výrobou konfekce mám také velké zkušenosti, ale po všech zkušenostech už vím, že to není moje cesta. Velkovýroba mi nic neříká. Baví mě oblečení s duší.
Navrhujete šaty jenom na štíhlé ženy, nebo šijete třeba i na boubelky?
Moje zákaznice nejsou modelky, jsou to osobnosti. Oblékala jsem již mnohokrát silnější ženy s problematickou postavou. Je to pro mě výzva, protože chci, aby žena měla šmrnc a vypadala výborně.
Další mladou návrhářkou, která se nám večer představila, je Štěpánka Pivcová s kolekcí Dark Star, která sází především na pohodlnost a jednoduchost. Barvy volí bílé, šedé až černé a oživené jsou fluorescenční růžovou a tyrkysovou. Co říkáte na tuto kolekci?
Líbí se mi cesta, jakou se vydala. Je to velmi současné a zajímavé.
A co Zdeňka Imreczeová, která se nechala inspirovat skládankami z papíru origami?
Baví mě purizmus, čistota a jednoduchost. A přesně tak působí její kolekce. Pouze bych zvolila jiný materiál, který by více podpořil myšlenku.
Co si mám představit pod popisem kolekce, že se snaží osovobodit ženu z hektického prostředí?
No, k tomu bych řekla jediné, kolekce se prostě nedá popsat. Člověk by měl spíš šetřit slovy a nechat mluvit modely samotné. Samozřejmě, každý má svoji ideu, ale je lepší být ke slovům sporá. Každý kostým je spíš vizuální záležitostí. Ať tedy mluví za sebe sám.
Když si tento rozhovor přečte čtenářka a rozhodne se, že jí ušijete večerní nebo svatební šaty. Na co se má připravit?
Vzhledem k tomu, že od října vedu ateliér designu oděvu a obuvi na VŠUP, času pro své zákaznice mám méně. V červnu vedu workshopy s mladými lidmi a do toho chci stíhat vlastní tvorbu, takže toho mám moc a zákaznice musí občas čekat. Když mi ale zákaznice zavolá, setkáme se, já si vyposlechnu její představu. Popovídáme si o materiálech a ukážu jí návrhy. Základní nebo náročnější střih děláme z plátna a až potom ho přeneseme na drahou látku. U zákaznic, které znám už roky, je to jednodušší. Když třeba Lucie Bílá potřebuje šaty, má je do několika dnů hotové.
Už jste něco vytvořila pro svoji vnučku?
Ne, ani pro dceru. Spíš jim kupuji oblečení na cestách po světě. Vždy, když vidím krásné obchůdky, neodolám.
Jaké obchody vás ve světě lákají?
Nejraději vyhledávám obchůdky místních módních designérů. Zajímá mě oblečení, které není jako přes kopírák. Baví mě lokální návrháři, kteří nemají sice za sebou tak veliké finanční zázemí, ale jejich tvorba je tím taková komornější, a tím mě zaujme. Mladé ženy u nás nemají zatím moc odvahu se originálně oblékat, odlišovat se. Ale postupně se vše mění a věřím, že se to bude stále zlepšovat. Často vidím, že spousta žen, které mají peníze, si raději koupí model od Diora, než by si prohlédly kolekce talentovaných návrhářů. Mohly by si pořídit leckdy i velmi zajímavé kousky oblečení, které jsou často velmi originální.
Nedávno ve vašem ateliéru probíhala výstava zimních doplňků Louis Vuitton. Jaký máte vztah třeba k této luxusní značce?
Vážím si filozofie této firmy. Jedná se o precizní ruční práci a kvalitu, což je i pro mě priorita. Obdivuji i Marca Jacobse, jeho kolekce oblečení je prostě úžasná. Odráží se v ní totiž i výtvarný aspekt, což nelze přehlédnout.
Kdybyste si měla vybrat za spolunávrháře jednoho z mladých návrhářů, kteří dnes zazářili svými kolekcemi na přehlídce Shooting Fashion Stars, kdo by to byl?
Každý z nich mě něčím zaujal. Ale já bych asi nedokázala spolupracovat s žádným z nich, protože navrhování je pro mě niterný a osobní pocit. Prostě neumím pracovat ve dvojicích, jsem solitér, chci být sama se svou prací. Vyhovuje mi tvůrčí pocit intimity.
