Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Může nás lenost zabít? Vědci říkají, že ano

aktualizováno 
Zdravé je sportovat několikrát týdně, říkají experti, a přesto se dvě třetiny Čechů nehýbou skoro vůbec. Jak je možné, že jejich těla fungují a nerozpadají se?

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Vztah ke sportu měla Tereza odmala vlažný. Do pětatřiceti se pravidelně nehýbala, pokud nepočítá náhlá vzplanutí pro nejrůznější cvičení, která stejně rychle opadla, nebo nárazové dovolenkové turistické výšlapy. Po porodu druhého dítěte však nemohla shodit deset kilo a potýkala se s bolestmi zad.

Domácí lékař

„Začala jsem plavat, vydržela jsem tři měsíce a s tím, jak se zlepšila moje kondice, mě to začalo bavit. Pak mě kamarádka přesvědčila, ať začnu cvičit jógu, a ta mě pohltila. Poprvé v životě nehledám výmluvy a na cvičení se těším,“ vypráví bankovní úřednice Tereza. Každý týden si najde čas na hodinu plavání, jednou týdně na jógu a o víkendu si ordinuje pěší výlety. Nechápe, jak mohla být dřív tak pasivní a dlouhodobě existovat bez pravidelného pohybu, který odstranil její bolesti zad a kloubů, přináší jí energii a tlumí stres z práce.

„Když měsíc nemůžu cvičit, všechno mě rozbolí a cítím se špatně. Spousta kamarádek nedělá nic a já si říkám, jak dlouho takhle vydrží, než je doženou zdravotní potíže,“ přemítá.

Stejně jako Tereziny kamarádky se nedostatečně hýbou dvě třetiny evropské populace a Češi z této neradostné statistiky nevybočují. „Z průzkumů vyplývá, že třetina lidí sportuje pravidelně, tedy alespoň jednou týdně. Dvacet procent udává, že se hýbe méně než jednou týdně, a ten zbytek nesportuje vůbec. Nejčastěji to zdůvodňují tím, že nemají zájem a chybí jim motivace (40 %), brání jim zdravotní potíže (30 %) a nemají dost volného času (20 %),“ říká lékařka Marie Skalská, aktivní sportovkyně a zakladatelka Pro Fit Institutu.

Vztah k pohybu přitom neurčuje pouze to, zda dvakrát do týdne vyrazíte běhat do parku, ale ovlivňuje i návyky v každodenním životě – jestli jste typ, který většinu dne prosedí, nebo se hýbete, jakmile to jen trochu jde.

„Pokud lidé nejsou zvyklí na intenzivnější pohybovou aktivitu, většinou ji nevyhledávají ani v běžném životě. Schody do druhého patra sice vyjdou, ale častěji tam spíš dojedou výtahem, autobus nechají ujet, aniž by se pokusili ho dohonit, a většinou všude dojedou autem,“ říká Marie Skalská.

Tito lidé si zpravidla neuvědomují, jak bídná je jejich kondice, protože nemají mnoho příležitostí zjistit, jak na tom vlastně jsou. „Na kurzech snižování obezity jsem slyšela dokonce i to, že klientky byly ochotné čekat 10 minut, než se na parkovišti uvolní parkovací místo o pár desítek metrů blíže vchodu. Pěšky by tam byly pětkrát, ony přesto počkaly, aby nemusely ten kus ujít pěšky,“ podotýká zakladatelka Pro Fit Institutu.

Bolestí zad to začíná

Nepochybně největším rizikem pasivního způsobu života je nadváha a obezita. Platí klasická rovnice: kdo se nehýbá a nespaluje přebytek energie, tomu jde (ve většině případů) váha nahoru. Kila navíc pak přinášejí nejrůznější zdravotní rizika. „Zvyšuje se riziko onemocnění srdce a cév – na onemocnění srdce přitom umře více než polovina Čechů, dále pak výskyt cukrovky, onemocnění kloubů, nemoci žlučníku, některá nádorová onemocnění,“ vyjmenovává lékařka Marie Skalská.

Jenže pak také existují lidé, kteří nemají nadváhu, protože jedí zdravě a málo, a proto nevidí důvod, proč by se měli hýbat. Neuvědomují si, že neaktivní způsob života může přinést potíže i jim. „Tělo je tvořené ze svalů a pohyb je jeho přirozeností. Setkávám se se staršími lidmi, kteří se celý život nehýbali a nedělalo jim to potíže, ale postupem času je dohnaly zdravotní problémy, nejčastěji bolesti zad,“ říká Miroslava Miřátská-Vošická, majitelka pražského sportovního centra Fitnessie.

Právě bolesti zad postihují až 90 procent české populace a chybějící fyzická aktivita je jednou z nejčastějších příčin. Svaly a vazy podél páteře dlouhodobým sezením tuhnou, a pokud je pravidelně neprotahujete a neposilujete, nefunguje páteř správně a může začít stávkovat. Ochablé svalstvo škodí i jinde v organismu, přesto není možné vyjmenovat konkrétní zdravotní neduhy způsobené vyloženě nedostatkem pohybu.

Čtěte v magazínu Rodina DNES

V pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES tentokrát mimo jiné najdete Luštění na prázdniny - 12 stran křížovek, sudoku, osmisměrek a hlavolamů pro celou rodinu.

Ilustrační snímek

„Jeho důsledkem není žádná konkrétní nemoc, jen méně svalstva a malá fyzická (i kardiovaskulární) zdatnost. Množství svalové tkáně a kardiovaskulární zdatnost přitom rozhodují o schopnosti vyrovnat se se zátěží – prokázáno to bylo i u starších osob na jednotkách intenzivní péče,“ upozorňuje obezitolog Petr Sucharda, zástupce primáře 3. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jinými slovy, když člověk vážně onemocní, může být právě jeho fyzická kondice rozhodující pro to, jestli se uzdraví a za jak dlouho to bude.

Pohyb přidává roky života navíc

Jak zdatný by měl být zdravý člověk a kolik pohybu je minimum? Podle obezitologa Petra Suchardy žádné obecně přijímané normy neexistují. Stejně tak nelze vymezit, které sporty jsou nejvhodnější – někomu může ublížit i běh nebo plavání. Platí snad jediná univerzální rada: choďte co nejvíc pěšky. Jak často a jaké vzdálenosti? Někteří experti na zdravotní životní styl prosazují alespoň 10 tisíc kroků, ale tím se nenechte rozhodit a řiďte se tím, co vám napovídá vaše tělo. 300 kroků denně se ale vážně nepočítá.

„Dosáhnout deseti tisíc kroků za den není vůbec jednoduché, jedná se o vzdálenost zhruba sedmi a půl kilometru, to znamená kolem jedné a půl hodiny chůze. Bylo to převzato z Japonska z 80. let, kde měli levné krokoměry a lidé se tam rutinně hýbají více než u nás,“ říká Marie Skalská. Je zastánkyní sledování minut aktivního pohybu.

Minimálně jde o 30 minut středně zatěžující aktivity (např. svižnější chůze) pětkrát týdně. Nebo třikrát týdně alespoň dvacet minut intenzivního pohybu (běh nebo tanec). Denní normu chůze si můžete rozdělit do desetiminutových úseků. Pravidlo zní: pokud máte šanci se alespoň deset minut v kuse hýbat, stojí to za to.

Že vám i těchto třicet minut chůze pětkrát týdně přijde přehnané? Podle lékařky z Pro Fit Institutu je to naopak logické, protože náš genetický potenciál je stále nastaven pro „neandertálce“ a neměl šanci se vyrovnat s tak rychlou změnou životního stylu, která nastala zejména v posledních desetiletích. To znamená, že lidské tělo dobře funguje za předpokladu, že dlouhodobě nesedí, chodí spát, když se setmí, neustále někam popochází a občas se rozeběhne za mamutem nebo se ohýbá pro kořínky.

„To, že někdo necvičí a je mu fajn, je relativní. Většinou je otázka času, než ho to doběhne v podobě civilizačního onemocnění (infarkt, mrtvice, cukrovka, osteoporóza). Je jasně prokázané, že pohybová aktivita přidává roky života navíc. Samozřejmě se dá okamžitě oponovat: Takový to byl sportovec, a stejně ho kleplo, ale to jsou ojedinělé výjimky, protože nemoci ovlivňuje ještě mnoho dalších faktorů,“ podotýká lékařka.

Lenost zabíjí víc

Pasivní životní styl coby problém moderní civilizace řeší zdravotníci už dlouho. Ve Velké Británii přišli před několika lety s teorií, že nedostatek tělesné aktivity zabije v Evropě dvakrát víc lidí než nadváha. Vědci z cambridgeské univerzity vycházeli ze vzorku více než 300 tisíc lidí, které sledovali dvanáct let. Podle tohoto průzkumu je lepší být „fit and fat“ – mít nadváhu a být v kondici než být „unfit and unfat“ – mít váhu v normě, ale nehýbat se. Lékař Petr Sucharda však se závěry britských vědců polemizuje.

„Výzkum ukázal, že proteiny produkované tukovými buňkami (adipokiny), které mají z hlediska dnešního způsobu života převážně negativní účinky, jsou do značné míry funkčně „vyvažovány“ některými produkty svalových buněk (zvanými myokiny). Ten systém ale bude mnohem komplexnější a složitější... Fyzická zdatnost je jistě výhodou, na druhé straně si dovedu představit dost nemocí, kde nebude hrát žádnou roli,“ říká.

Nejlepší je vzít si z každé pravdy něco a vyvarovat se extrémů – nedělat nic, nebo naopak zdolávat rekordy a přetěžovat se. „Za nejdůležitější považuji to, aby každý sledoval signály svého těla a včas na ně reagoval, ať už se jedná o nárůst váhy, nebo o bolesti páteře. Zajímat by se měl také o to, co postihlo jeho příbuzné,“ dodává Petr Sucharda. Pokud máte dobré dispozice, žijete rozumně a nepřeháníte to s jídlem, určitě nemusíte třikrát do týdne sportovat, abyste byli v kondici. Dojít pěšky do obchodu a nechat auto doma však neublíží nikomu.

Autor:



Nejčtenější

Velká fotosoutěž: posílejte snímky na téma Léto v plavkách

Mini velikost v plavkovém podání ukazuje australská rapperka Iggy Azalea.

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Napřed porodím a pak se vdám. Jméno vybere dcera, říká Eliška Kaplický

Eliška Kaplický je podruhé těhotná.

Eliška Kaplický (40) zakládá po devíti letech novou rodinu. „Tentokrát to bude obráceně. Nejdřív porodím a potom se...



Chození naostro patří k létu. Jaká jsou pro a proti?

Chodit bez kalhotek je příjemné, na kole bez nich raději nejezděte. Mohlo by...

Jsou ženy, které nenosí pod letním oblečením zhola nic. Je to příjemné, ale zároveň poněkud nebezpečné. Někdy stačí...

Sára Saudková: Dědeček Jan je pro mé děti něco jako paní Columbová

Sára Saudková

Žila s fotografem Janem Saudkem, dnes vychovává čtyři děti s jeho synem Samuelem. Rodinné vztahy Sáry Saudkové jsou...

Pět věcí, které chcete vědět o spodním prádle, ale bojíte se zeptat

Kalhotky si můžete vzít i dva dny po sobě, pokud nejsou špinavé, vlhké a...

Existují otázky, na které se stydíte zeptat i důvěrné kamarádky. Přitom o nich často přemýšlíte a pořád nemáte jasno....

Další z rubriky

Velká fotosoutěž: posílejte snímky na téma Léto v plavkách

Mini velikost v plavkovém podání ukazuje australská rapperka Iggy Azalea.

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Tukové polštářky: co o nich možná nevíte a jak se jich zbavíte

Ilustrační snímek

Je to jednoduchá rovnice. Příjem rovná se výdej. Když do sebe budeme ládovat více, než vydáme, začnou se přebytečné...

Čtyři rady, které vám pomohou v boji s celulitidou

Ilustrační snímek

Celulitida trápí většinu žen, ale mohou ji mít i muži. I když vám to možná připadá beznadějné, i s pomerančovou kůží...



Najdete na iDNES.cz