Arogantní doktoři, kteří s pacienty jednají přezíravě, mají z českých nemocnic zmizet. Poprvé po sedmnácti letech od revoluce totiž sami lékaři dospěli k rozhodnutí, že je nutné, aby se učili nejen to, jak člověka vyléčit, ale i jak s ním přitom mají mluvit.
Tedy jak říct: máte rakovinu. Jak příbuzným vysvětlit, že tatínek zemřel. A jak nebrat pacienta jen jako "ten žlučník u okna", ale jako lidskou bytost. Či to, jak zvládnout opilého a agresivního pacienta.
Kurzy komunikace
Letos od podzimu Česká lékařská komora zavede kurzy komunikace pro lékaře jako součást celoživotního programu vzdělávání. "Každý, kdo se jich zúčastní, získá určitý počet kreditů. Ty se lékařům započítávají do programu povinného celoživotního vzdělávání. Kdo nemá předepsaný počet kreditů, nedostane licenci," popisuje prezident komory Milan Kubek.
K rozhodnutí věnovat se víc výchově lékařů k profesionálnímu jednání s pacienty přispěl nedávný test MF DNES. Ten sledoval vlídnost a ochotu personálu nemocnic. Každá druhá nemocnice co do chování zdravotníků v testu propadla.
Proč se komora nestarala o komunikaci lékařů s pacienty už dřív? "Lépe pozdě než nikdy," míní prezident. "Ale je pravda, že tuto stránku jsme nepovažovali za nejdůležitější při vzdělávání lékařů. I to byl možná důvod, proč pacienti začali tak často vyhledávat léčitele," říká Kubek.
O tom, že jsou kurzy třeba, svědčí i statistiky: z osmi tisíc tří set stížností pacientů na lékaře, které komora za posledních šest let řešila, je většina kvůli komunikaci.
"Nedivte se – já když nastoupil do farmaceutické firmy, tak jsem čtrnáct dní nedělal nic jiného, než že mě školili v řeči těla, jak vystupovat, jednat... Lékaře to neučí nikdo," říká Michal Sojka z ČLK.
V zahraničí je jednání lékařů s pacienty povinným předmětem na medicíně, a to často celých šest let. "Chceme jednat i s nemocnicemi, aby do kurzů posílaly lékaře, na jejichž chování si pacienti často stěžují," říká Kubek.
Lékařská komora zároveň vyzvala pacienty, aby se nebáli a stěžovali si na lékaře. "A to dřív, než uběhne roční promlčecí lhůta," říká Jana Vedralová z ČLK.
Hra, která otvírá oči
Na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy se už budoucí lékaři dobrovolně učí, jak mluvit s pacienty, jak jim sdělovat nepříjemnou diagnózu či jak odhadnout lidi už ve dveřích ordinace a podle toho k nim přistupovat.
A i když jde o hru, celá třída pokaždé zaujatě sleduje výkony spolužáků. Bylo by slyšet spadnout špendlík ve chvíli, kdy se "pacientka" rozpláče. A taky je cítit, že si chybu "lékaře", který nevydržel a vyjel na dívku, všichni okamžitě uvědomili.
Medikům pomáhají při scénkách i studenti herectví. A budoucí lékaři dostávají typy na zdánlivě drobné triky. "Nikdy si nedávejte hodiny do ordinace tak, aby na ně viděl pacient. Neudržíte se a sklouznete k nim pohledem, což je neslušné. Když na ně ale pacient neuvidí, můžete si klidně kontrolovat čas," radí Marx.
I když všichni tito studenti ještě nejsou lékaři, už teď mají jejich budoucí pacienti štěstí: jejich doktor s nimi bude s velkou pravděpodobností jednat slušně a profesionálně.
