Bývala prodavačkou oděvů, chodila na nudapláže a pak si všimla jednoho inzerátu v novinách: Pro Akademii výtvarných umění hledáme modelky aktů. "Tak jsem se načesala, navoněla, šla tam a vzali mě," vzpomíná Juliána Kratochvílová.
Je to už třicet let.
Čtěte ve čtvrtek
Pohled do zvláštního světa lidí, kteří pózují nazí. Taxikář, dráteník, prodavačka... Když vyprávějí, člověk se nestačí divit. Dočtete se ve čtvrtečním magazínu DNES.
Za tu dobu stála modelem tisícům studentů. "Já pro tu práci žila! Všude jsem se těšila, ti studenti už mě brali jako mámu. Mnozí se učili kreslit jen na mně."
Sebevědomí má dodnes, což ostatně ani nepopírá. "Každá žena to říct nemůže. Ale já ho mám veliké. Já jsem všude známá a vždycky jsem si při pózování uměla sednout zajímavě." To už ovšem neříká o některých konkurentkách. "Jednou tam přitáhli takovou... No úplně vyholenou! To bylo ošklivý. Vypadala jako mimino. Bůhví, kde ji ten profesor vzal."
Modelové aktů, to může být i práce na plný úvazek. Studenti se učí kreslit na mnoha školách, každý den, a tak od rána do večera stihnete třeba tři kšefty. Jedno kreslení zabere zhruba tři hodiny a platí se zhruba stokoruna za hodinu. "Ale když to někdo dělá jen pro peníze, to se pozná," tvrdí paní Juliána v rozhovoru pro čtvrteční Magazín DNES.
